Nedávno jsem Bohu děkoval za 35 let od narození, dnes mu děkuji za 35 let od křtu. Občanským jménem jsem byl od svého narození Vojtěch. Maminka prostě chtěla Vojtíška a řekla to hned v porodnici.
Křestním jménem jsem však Vojtěch Václav. Myslel jsem si, že po pravém dědečkovi z tatínkovy strany. Dříve než jsem se však o pravém dědečkovi dozvěděl, myslel jsem, že "Vašíku", jak mi říkal tatínek je alternativa k mému jménu Vojtěch, ale to jsem byl ještě malý kluk a fakt byl, že žádného jiného Vojtěcha, než sebe a tatínka jsem v té době ještě neznal a na prvním stupni jsem byl skutečně jediný Vojtěch na škole sic malé, ale když v páté třídě, kdy jsem už rozlišoval Vojtěch a Václav, ale nevěděl proč Václav, jsem přešel na jinou školu s 600 žáky, z nichž jsem byl také jediný Vojtěch, což se změnilo potom o 3 roky později, když už jsem vycházel tu školu, byli jsme dva Vojtěchové z onoho počtu žáků, ale na střední jsem byl opět jediný Vojtěch a široko daleko žádný jiný.
Jinak je to v Drahotuších. Tady je Vojtěchů skoro přemnoženo a pořád se množí, z čehož mám docela radost. Za osmileté působení zde bylo pokřtěno již 5 Vojtěchů a dalších nejméně 15 znám. Ale to jsem zabřednul někde jinde.
Když mě maminka navštívila v Drahotuších směřujíc na Sv. Hostýn, předala mi složku s památnými dopisy, resp. jejich kopiemi, které jsme ji napsali my (já a moji sourozenci) i s těmi, které jsou pro ni významné jako takový dodatečný dárek k 35. narozeninám. Tak jsem viděl i svůj vývoj, ale přišel jsem na jeden pro mě zajímavý, který svědčil o tom, proč jsem Václavem a konečně vím, kdo za to může a že mám to jméno pěkně vybrané a modlitbami požehnané. Podívejte se už sami - můžete si to přečíst, je to velmi povzbudivý text:
tak to je krásný :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.