Proč mám druhé jméno

Nedávno jsem Bohu děkoval za 35 let od narození, dnes mu děkuji za 35 let od křtu. Občanským jménem jsem byl od svého narození Vojtěch. Maminka prostě chtěla Vojtíška a řekla to hned v porodnici.

Křestním jménem jsem však Vojtěch Václav. Myslel jsem si, že po pravém dědečkovi z tatínkovy strany. Dříve než jsem se však o pravém dědečkovi dozvěděl, myslel jsem, že "Vašíku", jak mi říkal tatínek je alternativa k mému jménu Vojtěch, ale to jsem byl ještě malý kluk a fakt byl, že žádného jiného Vojtěcha, než sebe a tatínka jsem v té době ještě neznal a na prvním stupni jsem byl skutečně jediný Vojtěch na škole sic malé, ale když v páté třídě, kdy jsem už rozlišoval Vojtěch a Václav, ale nevěděl proč Václav, jsem přešel na jinou školu s 600 žáky, z nichž jsem byl také jediný Vojtěch, což se změnilo potom o 3 roky později, když už jsem vycházel tu školu, byli jsme dva Vojtěchové z onoho počtu žáků, ale na střední jsem byl opět jediný Vojtěch a široko daleko žádný jiný.

Jinak je to v Drahotuších. Tady je Vojtěchů skoro přemnoženo a pořád se množí, z čehož mám docela radost. Za osmileté působení zde bylo pokřtěno již 5 Vojtěchů a dalších nejméně 15 znám. Ale to jsem zabřednul někde jinde.

Když mě maminka navštívila v Drahotuších směřujíc na Sv. Hostýn, předala mi složku s památnými dopisy, resp. jejich kopiemi, které jsme ji napsali my (já a moji sourozenci) i s těmi, které jsou pro ni významné jako takový dodatečný dárek k 35. narozeninám. Tak jsem viděl i svůj vývoj, ale přišel jsem na jeden pro mě zajímavý, který svědčil o tom, proč jsem Václavem a konečně vím, kdo za to může a že mám to jméno pěkně vybrané a modlitbami požehnané. Podívejte se už sami - můžete si to přečíst, je to velmi povzbudivý text: