Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Originální májová

Májová pobožnost je odraz krásy lidové zbožnosti. V nejkrásnějším měsíci v měsíci se věřící scházejí ke cti Panny Marie, aby ji zazpívali chválu. Většinou se při tom zpívá nějaká mariánská píseň, také litanie k Panně Marii a zpravidla se čte nějaká duchovní četba.

Už třetí sezónu se mi velice líbí májové v malé vesničce Milenov. Scházejí se jednou za dva dny a schází se jich relativně dost ač drahotušské dětské jsou možná trochu populárnější.

Na té májové mají pěkně rozděleny úkoly, vždy zajištěný doprovod na housle, příp. se pomodlí růženec nebo alespoň desátek či Zdrávas a zakončují to opět modlitbami k Panně Marii. A mezi tím mají většinou nějakou poučnou katechezi.

Scházejí se tam všichni, starší i mladí v počtu, který je vhodný i na společenství a kdo tam přijde, tak to společenství zažije. Je to živé společenství.

Letos to obohatili o velice zajímavý prvek. Čtou si o modlitbě růžence z knihy, která tu modlitbu překrásně rozebírá. A nejen, že čtou, ale mají možnost se k tomu sdílet.

Na první návštěvě, kde to zřejmě po prvé také zkusili, jsem byl na tu možnost zcela nepřipraven a ostatní možná s tím taky moc nepočítali. Nicméně paní Pacáková st., jež se překrásně stará i ve svém stáří o kapličku a dělí se o tuto starost se svou dcerou, přislíbila, že z toho do příště udělá nějaký výtah, který se bude rozebírat lépe. A stalo se tak.

Při mé druhé návštěvě byl skutečně výtah na světě, byl velice zajímavý. Měl jsem takový pocit, že mu chybí šťáva, ale jinak byl dobrý a obohacující. Každý si z toho mohl něco odnést jako povzbuzení. Pak se pokračovalo ve čtení z knížky, z něhož již výtah nebyl a týkalo se to prvního tajemství - Zvěstování Páně. 

Pozorně jsem poslouchal a v tom mi to došlo. Ono ano bylo na Marii a tím souhlasem se stalo, že Ježíš mohl přijít na svět. Ale co je to platné, když nepřijde Ježíš osobně ke mně. V Marii byl tím nejosobnějším způsobem.

Vzpomněl jsem si, jak jsme byli v Nazaretě, právě v bazilice Zvěstování a jak tam každá Panna Maria byla jiná. I my bychom měli být tou Marií a i my máme stejnou šanci říci Kristu Ano a On k nám tím nejosobnějším způsobem může přijít.

A tak po některých podmětech jsem se ujal slova i já. Nevím, zda je to obohatilo, možná jo, ale mě určitě a s velkou radostí jsem se vracel na faru do Drahotuš.

Zobrazeno 1325×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio