Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Daří se jen s Duchem Svatým

Dneska slavím opět výročí biřmování, konkrétně 17 let od té chvíle, kdy byla slavná svatodušní vigilie 25.5.1996 ve 20:30 v kostele sv. Bartoloměje v Zábřeze, kterou slavil Mons. Erich Pepřík, tehdejší generální vikář.

Když jsem měl posledně 2 zkoušky z dogmatiky a Církevních dějin, měl jsem narozeniny, dneska jsem byl jen na kolokviu ze stručného úvodu do teologie, které jsem v prváku neudělal a tak jak někteří mí spolužáci jsem se o to úspěšněji pokusil dnes a bylo to dobré, nicméně nebylo to jen mými silami, ale s pomocí Boží.

Růženec za to ještě dlužím, nicméně teď, když to píšu (14:45), se ho modlit ještě nepůjdu, ale jak to dopíšu, půjdu ještě na chvíli si dát šlofíka, protože ze včerejška po Noci kostelů mám ne malý spánkový dluh, který se podepsal také na tom, že jsem měl písemku celkem rychle za sebou.

Nelze samozřejmě jakýkoliv předmět a zkoušku z něho ponechat náhodě a jít bez přípravy. Z toho mě už mnohé zkušenosti ze školy snad vyléčily a dá Pán, že alespoň nějakou přípravu v týdnu před tím stihnu, jakožto jsem stihnul i do tohoto úvodního předmětu. Bylo dobře, že jsem našel čas a podíval se na studijní materiály, což je první předpoklad k úspěchu.

Ten druhý už pak náleží pokoře, že se všechny detaily nenaučím a že písemku neudělám na plný počet, ale jen s odřenýma ušima a možná dalšíma částma těla, Bohu díky alespoň bez zlomenin a jiných horších zranění. Odevzdat to Pánu je také velmi důležité a docela jsem to zakoušel.

Zakoušel jsem skutečný pokoj, odevzdanost a viděl jsem velikou pravděpodobnost úspěchu a jak to už ve druháku párkrát bylo, musel jsem pokorně počítat i s pravděpodobností neúspěchu, neboť nejsem zcela úspěšný student. Duch svatý vždy doplní moje zanedbanosti.

Tak se mi stalo i včera, kdy byla Noc kostelů. Také jsem si udělal kousek času na opakování úvodu do teologie, nicméně bylo třeba si udělat i kousek času na přípravu přednášky o Cyrilovi a Metodějovi, velkých to mužích své doby. To jsem dělal ještě na faře v Drahotuších, pak nasedl na kolo do Partutovic a v Partutovicích zjistil, že moje dopolední snažení uspořádat si přednášku zůstalo v Drahotuších. Opět nezbývalo nic jiného, než spolehnout na pomoc Ducha Svatého. 

Ten pomohl velice kvalitně. Míša, která to měla všechno na starost mě uvedla, že řeknu něco málo o Cyrilovi a Metodějovi. Já jsem se tedy ze všech svých sil snažil říci to něco málo, měl jsem na to stanovený čas 20 minut. Tak jsem tak vzpomínal na mnoho věcí a mluvil a mluvil, až jsem zjistil, že jsem zhruba obsáhl to, co jsem si ráno připravil a když jsem se dotazoval, zda bych už neměl končit, podíval jsem se na mobil a shlédl, že jsem přetáhl o celých 6 minut plynulé řeči. Nebyl jsem s tím úplně spokojen, když jsem tak zpětně zjistil, co jsem chtěl říct a neřekl, ale Bohu díky za to, že mě vedl, protože jinak nevím, jak by to dopadlo.

pak jsem odcestoval do Spálova, kde jsem se těšil na scénku mládeže ze života Cyrila a Metoděje O nejdůležitějším rozhodnutí v jejich životě. Byla to krásná a humorná scénka, že bych požádal o scénář a že mě bylo trochu líto, že jsem zas tak humorný nebyl.

A tak si přeji, aby nás Duch Svatý neustále provázel, abychom mohli Bohu i lidem dělat radost.

Zobrazeno 734×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dneska jsem se také originálně modlil breviář. Jak jsem ráno vstal, začal jsem se modlit uvedení do první modlitby dne ke cti Panny Marie zpaměti, pak jsem zazpíval zpaměti 2 sloky mariánské písně, následně žalmy z neděle 1. týdne až na pár veršů také zpaměti a jako antifony jsem používal úvodní verše z modlitby Anděl Páně, krátké čtení spontánně, Zachariášovo kantikum také tak s mariánským veršíkem z Písma a přímluvy a závěrečnou modlitbu stejně spontánně. Bylo to velmi povzbuzující. Bohu díky za to.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio