Zlatí prvňáčci

Dneska (25.3.2013) jsem založil novou rubriku a to Zážitky pastoračního asistenta inspirován Jirkou Jakoubkem, který má na svém blogu rukověť zkušeného jáhna. Jako pastorační asistent jsem opravdu pořád jen nehodný asistent, takže zkušenosti skoro žádné, přesto s některými se rád podělím a jak jsem zjistil z procházení svého blogu, tak už jsem se mnohokrát podělil.

Letošní rok vypadá, že jsem se konečně naučil učit náboženství, ale vždycky s pomocí Boží, protože jinak to prostě nejde. Kdykoliv je náboženství o mě, je to špatné náboženství a ani děcka to nebaví. 

Zvláště poslední hodiny zažívám velice záhadnou věc, že se mi děti na náboženství těší a přicházejí s očekáváním něčeho dobrého, co v náboženství zažijí a já cítím velikou zodpovědnost jejich očekávání naplnit, ale naplnit Kristem.

Velice se mě osvědčilo, když jsem se rozhodl nevykládat látku sám, ale nechat vykládat děti a i je samotné to více baví, když jsou do toho opravdu vtaženi už třeba tím, že mají možnost dát najevo své pocity nebo zkušenosti ze života.

Tak jsme si třeba minulou hodinu v Partutovicích vykládali o neděli. Pán mi dal spoustu darů, ale i nedarů. Mezi nedary patří třeba to, že děti bavím svým psaním na tabuli. Tak jsem tam napsal třeba škola (to jsem skutečně napsal, když jsme se bavili o tom, co děti dělají v týdnu) a oni to četly škopa, tak jsem něco umazal a vzniklo z toho škoca. Nakonec se přihlásila Lucka s iniciativou, že to bude radši psát a já jsem děti prosil, aby to neříkali paní učitelce, jinak bych se musel znova učit psát.

Když jsme se pak bavili o tom, proč slavit neděle, velice mě zaujala jejich odpověď, když řekli, že Ježíš má svátek.

A byla to opravdu nádherná hodina a po ní jsem měl veliký problém, když otec Petr si stěžoval na to, jak probíhalo jeho náboženství. Uvědomil jsem si, že učí vlastně všechny moje žáky z dřívějších let. Je mnohem zábavnější, než já a při tom ho děcka neposlouchají. A když jsme týden před tím měli společnou hodinu, kterou jsem vedl, děcka po krátké nekázni se uklidnili a poslouchali celou hodinu velice napjatě, že by bylo slyšet spadnout špendlík.

Dával jsem si otázku, čím to asi je? Nejsem lepší, než otec Petr a děti mě poslouchají a to si tolik nezasloužím. Jak to udělat, aby to fungovalo lépe. Mám ty děti rád, ale to otec Petr taky. Učím je a to otec Petr taky. Hrajeme si, ale problém je možná v tom, že třeťáci už si tolik nezahrají,protože se musí více učit. A tak bude asi nejlepší nechat to na Pánu Bohu a učit je s láskou a dobře připraven podle svého svědomí.