Malá škola modlitby

Tak dneska jsem měl v Drahotuších se staršími ženami farnosti takové malé společenství malé školy modlitby. Byla to úžasná zkušenost, já necelý pětatřicátník s babičkami tuším od 70 nahoru. Vzniklo to tak nějak z popudu listu otce arcibiskupa Jana k roku víry, kde nás vyzýval, abychom utvořili společenství malé školy modlitby. A tak se v Drahotuších udělalo původně 10 skupinek, do kterých se měli zapsat především ti, kteří se moc neúčastní nějakých duchovních obnov. A stalo se, že byl o to celkem velký zájem, nicméně původní počet se z 10 scvrknul na 5 naplněných v rozmezí od 5 do 10 členů, kteří se 1x za 2 měsíce sejdou na takové krásné společenství. Já jsem sice patřil mezi pětici vyřazených skupinek protože se ke mně nikdo nezapsal a Bohu díky za to, protože jinak by to bylo jinak, než dnes a dnes to bylo krásné.

Oslovila mě paní Kučová, kterážto vedla skupinku převážně starších nicméně velmi vitálních žen, které prožívají skutečně živou víru v Krista a Pannu Marii. Její společnice onemocněla, nemohla se toho zúčastnit a já jsem z výše popsaných důvodů byl volný, tedy ne tak úplně, protože jsem měl náboženství v Potštátě, ale podařilo se mě najít pěkný spoj, tak jsem to stíhal s cca 10 min. zpožděním. 

Byl jsem tomu rád, protože to pro mě skýtalo dobrou zkušenost se zbožnými ženami, které jsou 2x tak starší, než já. Ona první lekce totiž nebyla o tom, že si něco odpřednáším a ostatní budou s otevřenými ústy poslouchat, ale o společném sdílení v modlitbě a v první lekci v modlitbě z modliteb v Písmu svatém.

Nutno říci, že tomu předcházela malá istruktáž pro vedoucí, kterou nám dělal o. Radomír před zhruba 14 dny. Na ni jsem sice nemusel, neboť obsah kurzu jsem schopen si nastudovat sám a jako pastorační asistent, který v tom žije, můžu začít rovnou společenství vést. Ale rád jsem se zúčastnil i té přípravy, protože to skýtalo další možnost krásně prožitého společenství o modlitbě v modlitbě.

V první lekci se tedy nabízely modlitby z Písma Svatého a to konkrétní 3 úryvky ze Starého Zákona a 3 z Nového Zákona. Nemuseli jsme probrat všechno, zbytek mohl být třeba za domácí úkol. Na některých společenstvích probrali třeba jen jednu nebo dva úryvky těchto modliteb.

Abych byl konkrétnější, ze Starého Zákona se nabízel text, jak král Šalomoun prosil o moudrost, jak se modlila královna Ester či Juditina modlitba. Poslední dvě modlitby, zvláště ta Juditina, byly vnímány jako kruté, aby Bůh pobyl všechny nepřátele. A tak jsme se mohli zastavit i nad tímto a společně se takto sdílet.

Z Nového Zákona byly použity texty všech základních breviářových kantik, tedy Zachariášův Benediktus, Mariin Magnifikat a Simeonovo Nyní můžeš propustit svého služebníka. I zde se dalo velice plodně nad tím pozastavit.

Začali jsme to úvodní modlitbou a aby to bylo jednoduché, tak to byla jen modlitba Páně, jak to poslední dobou s úspěchem dělám v náboženství, aby nebyl zmatek, co se budeme vlastně modlit. Dalším krokem bylo, že jsme si vysvětlili, proč se vlastně scházíme, na čí pozvání a pak jsem rozdal texty modliteb z Písma výše uvedené.

Než jsem tak učinil, tak mě napadla taková myšlenka, že každému dám jinou, abychom nerozjímali každý nad stejným. Odpadlo tak první čtení modliteb, protože by to bylo zdlouhavé. Každý si měl svůj text nejprve sám přečíst a pak se snažit vytyčit, co ho na tom textu zaujalo a mohl se sdílet také nad tím proč a příp. také s čím měl problém a mohli jsme se sdílet také. Teď tedy následovala dlouhá chvíle, kdy bylo ticho, až adorační tícho.

Každý se zabýval svým textem a také já jsem se ponořil do ponuré Juditiny modlitby (kterou jsem snad v životě nečetl, ani před tím setkáním). Když jsem měl vše hotové, zůstal jsem nad tím ještě v posvátném rozjímání až po nějaké době, kterou jsem vůbec neměřil, ale byla dostatečně dlouhá, takže každý si mohl "svou" modlitbu dostatečně prorozjímat. 

A díky tomu, že jsme to před tím nečetli, tak při společném sdílení také každý svou modlitbu popsal a popsal i to, proč ho zaujala a vzniknul z toho nádherný duchovní rozhovor, který všechny obohatil. 

Pak jsem každému rozdal i zbytek modliteb, aby nad nimi mohl rozjímat doma či si je někde vyvěsit (na to jsem to udělal tak, že každá modlitba starozákonní byla na listě A4, novozákonní byly všechny na jednom, protože byly krátké) a připomínat. U kantik jsem také řekl, kdy se je církev modlí. Bavili jsme se i o Písmu, o vlastních zkušenostech, o víře.

Pak přišla doba hospodiňky, abychom se vzájemně občerstvili i tělesně, ale jenom lehce a podle dohodnutých pravidel až po hodině společenství nad Písmem a modlitbou. Také toto pohoštění jako agappé jsme ukončili společnou modlitbou, která shrnula celé společenství.

Pak večer se na faře sešla ještě jedna, ta největší skupina, která má ještě v tuto chvíli sezení a možná prožívá něco podobného, jedna skupina už se sešla před týdnem, jedna se sejde zítra, o jedné se zatím neví a v Partutovicích už se sešly všechny. Bohu díky, bylo to moc hezké.