Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Ekumenická snídaně

Poslední dobou toho píšu nějak moc, možná to bude mít tu výhodu, že to bude snad i krátké, ale za to vůbec neručím. Jistě nebudu psát tuto věc zhruba každý měsíc, jak to tak vypadá, že se zřejmě budeme scházet. Co bylo na počátku těchto scházení, bylo vysvětleno již v předchozích článcích této rubriky. Jen je tady vidět do velkých konkrétností, že Bůh žehná společenství. A dneska to společenství stálo za to, přestože to nebyla ekumenická bohoslužba, která by do této rubriky ladila možná více a která se asi stane pravidelnou součástí této rubriky na rozdíl od ekumenické snídaně, která zřejmě pravidelná bude, ale ne každá tady bude.

Pavlína, farářka CČE z Hranic nás pozvala na svou faru. Velice jsem se na to pozvání těšil, ale netušil jsem, že bude tolik příjemných překvapení. 

Sešli jsme se po hranické ranní mši svaté, t.j. kolem 9:00. Pozval jsem také drahotušského jáhna se slovy: Pavlína Vás ráda uvidí. To jsou ale způsoby, někoho zvát a přitom nebýt hostitelem. A on mé pozvání s plnou vážností přijal a po vykonání náležitých povinností přišel taky. Zval jsem ještě pana děkana, pana kaplana a ještě jednoho kněze, ale každý měl jiné povinnosti.

Tak nás tedy bylo 6+1-1. Hned to vysvětlím: Když jsme přišli k Pavlíně, byl tam ještě Ladislav Melkus, tedy Laďa za CB, o.Petr, o. Radomír a já. Vlastimír Haltof, tedy Vlastík za CČSH byl omluven pro naléhavé povinnosti, že snídat bude až odpoledne, no a pak ještě náš drahotušsko-hranický jáhen, pan Jaroslav Strnadel.

Hmotná část snídaně byla bohatá, ale pro tento článek naprosto nepodstatná. Fakt je, že po ní následující oběd byl výborný, ale skoro ho nebylo kam dát pro tělesné kapacity.

Byl jsem velice potěšen, že naše setkání začalo společnou četbou, pak modlitbou, kterou uvedla Pavlína. Pak jsme se nad přečteným sdíleli a po modlitbě začali jíst a povídat si o tom, co prožíváme, co chystáme, čeho se bojíme a rozebírali duchovní témata, také naše různé zvyklosti i církevní restituce, také odstupujícího sv. otce, ale jen v krátkosti a opravdové úctě. Diskuse byla opravdu plodná. 

Laďa se měl připravit na ekumenickou křížovou cestu do Přerova. Šel do toho, ale jelikož se to u nich v církvi nedělá, potřeboval naše povzbuzení a já jsem si vzpomněl, že potřebuju křížovou cestu do náboženství a začal jsem ji právě při tom setkání v duchu vymýšlet a vznikl z toho další plod a to moje odpolední náboženství.

Na závěr jsme se za sebe všichni pomodlili, což byla další silná chvíle setkání a naplánovali si, že se brzy zase uvidíme. A už se na to těším. 

Stali jsme se totiž velmi blízkými, že dokážeme spolu vyjít v duchu Kristovy lásky a to mě na tom hodně oslovuje a povzbuzuje.

Zobrazeno 1187×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio