Letošní "Dušičky"

Jsme pořád ještě v dušičkovém oktávu. Letos mimořádně začíná a po 7 let bude začínat pro naši zemi jakoby o týden dříve, již 25. říjnem především pro ty, kteří na začátku listopadu mají nějaké těžkosti navštěvovat hroby. Tak je k nám milostivý svatý stolec na základě žádosti předsedy naší biskupské konference. Teď tedy aktuálně s celou církví se modlíme za zemřelé a vyprošujeme duším v očistci plnomocné odpustky.

Pro mě osobně s tím bylo spojeno ještě několik dobrých setkání. Zhruba od té doby jsem připravoval uspávání broučků ve farnosti Partutovice, které jsme naplánovali na slavnost všech svatých. Pak jsme podobně připravovali přednášku pro školu v Partutovicích o dušičkách a haloweenu, o kterou nás požádalo ředitelství školy a celý učitelský sbor. Také téma hodin náboženství bylo o všech svatých a o dušičkách. Pak také byly samotné oslavy tohoto církevního svátku. Viděl jsem, jak je dobře se na to všechno dobře připravit.

O své obvyklé víkendové svaté zpovědi, kterou co každý měsíc prožívám se svým zpovědníkem a který je tradičně duchovní obnovou samou o sobě se zde příliš rozepisovat nebudu. Zažil jsem jako občas situaci, že jsem v sobotu a neděli večer řešil, co se mám vlastně modlit, když už mám všechno pomodlené - všechny růžence i denní modlitbu církve. 

Začnu tedy tím nejméně významným, co vlastně nemuselo nutně být v oktávu dušiček a to je uspávání broučků. Loni to bylo o týden dříve. Letos mě napadlo, že by bylo velmi užitečné, kdyby starší žáci to připravili mladším žáčkům a tak mě napadlo, že to uděláme tak, že budou stanoviště, o které se postarají starší děcka a pak bude poklad pro všechny a začne to jako vždy malým vyráběním a příběhem z broučků. Tak se tedy skutečně stalo. Už v náboženství jsem zjistil, že to má větší ohlas, než obvykle a měl jsem z toho velikou radost. Skutečnost byla právě taková. Přišlo 5 starších spolužáků, pomohli ještě další 4 z 2. stupně ZŠ a Anička jako středoškolačka, přišla většina prvňáků a také školkáčci v počtu 10 dětí a jejich rodiče. Atmosféra byla zábavná pro všechny. Starší spolužáci byli nadšení, že mohli pomáhat mladším a pak že směli schovat poklad broučků, rodiče viděli nadšení dětí, já jsem nelitoval vymýšlení a příprav, protože výsledek byl vidět a bylo i očekávání dalšího, takže mám velkou chuť zas v něčem kvalitním pokračovat. Bohu díky za to. Sice v oběť padla mše svatá, ale i to bylo pro mě docela povzbuzením v mém osobním prožívání víry, protože jsem se musel jakoby spokojit se včerejší vigilií. Alespoň jsem si více mohl vážit těch mší z předvečera, o kterých často říkám, že jsou jen pro ty platné, kteří nemohou jinak, protože tentokrát to jinak skoro nešlo, když přípravný den byl shodný s dnem realizace. Těžko bych vysvětlil důvody, ale Bůh ví, že byly spravedlivé.

Ve výuce náboženství jak v Potštátě tak v Partutovicích jsem si vlastně uvědomil cenu svatosti. Dětem bylo potřeba vysvětlit svatost právě přes dušičky. V minulé hodině jsme si říkali, že musíme být dobří, protože Bůh nás stvořil ke svému obrazu a Bůh je dobrý. Jenže je tu problém, že vždycky dobří nejsme. A tak máme svaté, kteří byli Božím obrazem a teď je máme před očima. Oni se snažili dojít do nebe a protože Pánu Bohu věřili, do nebe se také dostali a církev je si tím jistá, protože zemřeli v pověsti svatosti a na jejich přímluvu se stalo mnoho zázraků. Také my se musíme snažit o to, abychom se dostali do nebe a k tomu nám pomůže modlitba, naši patronové i strážní andělé a také my můžeme pomoci duším z očistce, když se za ně budeme modlit. Uvědomuji si, že teď píšu jako vždy to, čemu naši evangeličtí věřící nerozumí nebo to nechtějí v celistvosti chápat. Měl jsem radost z toho, když jsem dětem povídal o jejich svatých, o každém alespoň pár vět a oni byli rádi, když slyšeli o tom, že kdysi žil někdo jejich jména a dostal se do nebe. V Partutovicích jsem také popovídal o svatém Mikuláši, který je tam patronem obce a jehož tradici chtě nechtě přebírají i evanteličtí bratři, protože Mikuláš zajisté chodí i k nim. Církev sama jej uctívala bez pochyb již od 6. stol.

V posledních 14 dnech jsme se museli zabývat též svátkem Haloweenu, protože ve škole v Partutovicích ji měli místo tradičního dýňování, které proběhlo snad všude jinde ve školách, jen ne v Partutovicích, kde jsme děti měli poučit o tom, jaký je rozdíl mezi keltským novým rokem, který je prapůvodním slavením dnešního haloweenu a dušičkami, které ve své podstatě již slavili také židé, jak nám o tom svědčí kniha makabejských mučedníků při vyprávění o Judovi Makabejském. Já vím, že zase nakatolíci s tím budou mít problém, ale co se dá dělat. Pak jsou možná "odsouzeni" k tomu, aby nekřesťansky slavili haloween a báli se duší, zatímco křesťanské dušičky slouží k pomoci duším modlitbou. A tak jsme to o dušičkách před celou malou školou žáčkům vysvětlovali pokud možno poutavým způsobem a žáčci vzorně poslouchali. Ke konci, když jsme si povídali o pekle, očistci a nebi, jsem se jen tak pro zajímavost zeptal dětí, kdo by chtěl jít do pekla. Kupodivu jeden se našel a tak jsem mu vysvětlil, že by musel být skrz na skrz zlý a mít rád jen sám sebe a že pak v pekle by byl sám a nemohl být už nikdy s nikým a to hrklo i v učitelkách, že si to nedovedou představit. Takový je stav pekla - utrpení bez vztahů. To bylo na konci. Začali jsme povídání však se svíčkou a uvědomovali si, kdy a při kterých svátcích se svíček používá. Nejoblíbenější byli Vánoce. Dokonce přišli na to, že i o velikonocích, také narozeninách, adventu atd. Haloween byl v ohlasu až někde vzadu, přesto však byli informováni o tom, že se Partutovicím tento svátek nevyhne, že v obecní hospodě je haloweenparty v sobotu (tedy byla včera) a na fojtství se tomu také nevyhýbali, vždyť je to slušná marketingová akce, ale alespoň jsme se shodli v tom, že slavit haloween až 3. listopadu je nesprávné jako vánoční koledy v říjnu.

V tom všem jsem tedy prožíval letošní dušičkový oktáv, který vlastně ještě pokračuje a je to jinačí, než jindy. Právě v tom všem, co jsem prožíval okolo toho.