Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Podzimní setkání Antiochie v Drahotuších

21. 10. 2012 17:21
Rubrika: Antiochia | Štítky: Antiochia

Tentokrát jsem nemusel nikam jezdit, měl jsem to přímo "doma". Sešlo se nás přesně tolik, kolik bylo apoštolů a bylo to velmi dobré. Sestava se tedy sestávala z 3 bohoslovců, 3 kněží, 2 mužů laiků, z nichž jeden jsem byl já a 4 sester, z nichž 2 byly Jany, jmenovitě tedy kromě jmenovaných: P. Radomír, P. Petr, P. Stanislav, bohoslovci Vláďa, Jarda a Michal, druhý muž Pavel, Bára a Marta. Pořadí by mohlo být jakkoliv jinak jmenováno podle různých kritérií, které si však těžko kdo může zvolit, nezná-li faktů.

Potěšilo mě hned několik dobrých termínů. Především ten, že jeden z patronů Antiochie měl svátek ve středu před tím a tím byl sv. Ignác z Antiochie, pak se slavil svátek autora základního textu ze Skutků apoštolů, který se zmiňuje právě o křesťanech v Antiochii, podle nichž naše společenství název nese a tím byl tedy ve čtvrtek sv. Lukáš. Následně po těchto svátcích tedy následovalo naše setkání a vyvrcholilo o misijní neděli, což je taky velice významný den pro Antochii.

Počtově si někdo říká, že nás bylo poněkud málo a ještě ke všemu ne všichni jmenovaní byli na všem, jakožto ani já sám jsem na všem nebyl. Když však si řekneme, že na výročním setkání Antiochie bylo cca 40 účastníků, z nichž 10 bylo účastníků letošní Antiochie, z těch pak na tomto setkání se setkalo celých 6, tedy polovina účastníků setkání tohoto, skoro se naskytá nevhodná otázka, proč vlastně to setkání bylo a zda to mělo nějaký užitek. Odpovídám, že mělo, ale jaký, bude text prozrazovat až dále.

Ještě tedy, když už jsem u těch čísel, nejsou od věci letošní čísla účastníků Antiochie, která podle dostupných informací byla takováto: Čechy - Stráž pod Ralskem, turnus A - 14 průběžných účastníků, turnus B - 5 účastníků, celkem tedy 19 duší České Antiochie, z nichž na tomto setkání jich bylo 5 a tvořili tak převážnou většinu těch, kteří se tohoto setkání účastnili a účastnili se i Antiochie. Na Moravě - Olbramkostel, turnus A - 5 účastníků, na setkání nebyl nikdo, turnus B - 6 účastníků, z nichž 5 bylo na setkání v září a Bára přijela i na toto a turnus C - 11 průběžných účastníků, z nichž 5 bylo na setkání v září, já jsem byl i teď a kromě mě ještě Marta, která v září nebyla, celkem tedy 22 duší Moravské Antiochie, z nichž tedy 4 byly na tomto setkání a zbývající 3 kněží - P. Stanislav poctivě navštívil všechny turnusy a stal se tak duší České i Moravské Antiochie a P. Radomír přijel na začátku a na konci Olbramkostela a dá se započítat do Antiochie Moravské, P. Petr na nás myslel v modlitbách a byl s námi i teď.

Sečteno podtrženo z celkem cca 40 těch, kteří se rozhodli letošní léto trávit část prázdnin na Antiochii (což je také docela symbolické číslo) se zúčastnilo 12, což je velice úspěšné, protože církev začíná od 12 apoštolů a tím už končím tuto podivuhodnou matematiku. Vidím však zajisté důležité poukázat také na tuto skutečnost a omlouvám se těm, kteří se v tom do této chvíle nevyznali. Následující řádky už budou snad stravitelnější.

Na setkání Antiochie jsem myslel více, jak celý týden, v posledním týdnu nejvíce rajony, tedy úklidem, zkulturněním prostředí drahotušské fary. Ne jinak tomu bylo i v den pátečního začátku. 

Program oficiálně začínal mší svatou, kterou slavil otec Petr a následnou adorací v drahotušském kostele, o čemž nepříšluší mě svědčit neboť jsem byl uchvácen na jiný směr a prožíval mši svatou v Partotovicích a následně setkání Živého růžence. Tento den se mě možná stal tím tak osudný, že jsem přijal od Vládi na Antiochii službu moderátora Živého růžence Antiochie, takže rád poukážu i na tento fakt potom později, protože je to další důležité setkání Antiochie a to při každodenní modlitbě, kterou mám tedy moderovat a již jsem byl na to i připraven. To by však povídání bylo o něčem jiném, než momentálně chci psát.

Po následné večeři jsme mezi sebou vedli rozhovory za účelem seznámení se. Do té doby jsme se totiž ani v tomto malém počtu ještě všichni řádně neznali. Já nejsem moc ukecaný, tak to netrvalo moc dlouho, jen nezbytně dlouhou dobu. Brzy již následoval kompletář. Na ten se však skoro schýlilo k jedenácté a pak jsem ještě něco dělal, tak jsem se ani nenadál a brzy byla skoro svatá hodina.

Ranní program byl velice příjemně započat modlitbami a rozjímáním, na které jsme se všichni sešli také podle povinnosti stavů. Ti, kteří se musí modlit více, přišli dříve a ti, kteří nemusí přišli až na to společné modlení, které jsme rádi spáchali.

Následná snídaně a pak katecheze byly velice povzbuzující. Kromě poslouchání Vláďovy katecheze o Písmu svatém, která byla velice zajímavá plná spousty postřehů, se dalo dělat ještě několik jiných věcí, ale spíše se napjatě poslouchalo za účelem většího a hlubšího vzdělání. V tom jsem zjistil, že když do toho moc nekecám, tak je to nějaké klidnější.

Po katechezi následovala krátká přestávka na povzbuzení těla a pokračovalo se dál prezentací českých turnusů Antiochie, která se konala do oběda. Vyprávění i fotogafie byly pěkné a v duchu jsme mohli srovnávat rozdíly mezi Čechami a Moravou, které mohou být vnímány propastně, ale vlastně propastný rozdíl je mezi každou Antiochiím i každým společenstvím i vedoucím, jak ostatně při té prezentaci zaznělo i ze zkušeností např. Jany, ale mnozí jiní zkušení i nezkušení zajisté zažili  podobnou zkušenost i třeba v jiné oblasti života.

Po vzorně připraveném obědě následovala krátká siesta, pak malá brigáda se dřevem a ještě zábavná hra volejbalu, načež jsem si prozatím dal přestávku od setkání v aktivním slova smyslu a stal se radši poctivým divákem, abych zanechal všechny své kosti pohromadě.

Další část odpoledne byla věnována Moravské Antiochii, která byla méně ucelenější co do výkladu, ale o to družnější a zábavnější. Za náš turnus hovořila Marta pokud jsem ji něčím nevyrušil, jakože občas jsem vyrušoval i Barču za turnus B.

Pak byla vycházka do Hranic na mši svatou za modlitby růžence pod vedením o. Petra, který jel na kole a já jsem tomu dělal ocas, když jsem je za půl hodiny dojel už na území města Hranice. Pak jsem spolu s o. Petrem jeli zpět, neboť nás uchvátila vesnička Radíkov, kde měl o. Petr mši svatou. 

Po mši svaté v Hranicích, nemohu opět svědčit kvalitně, nebyl jsem tam, byla zase cesta zpět a prý hodinu čekání a modliteb před farou. Mezi poutníky totiž nebyl již žádný Petr, který by měl klíče, tak to byl takový neplánovaný duchovní zážitek, který se vyřešil úspěšným nalezením klíčů u někoho jiného. Aby se situace uklidnila, byl puštěn uklidňující dlouhý podmětný film, který pak vyvrcholil opět kompletářem.

O misijní neděli byl tedy vrchol setkání. Při mši svaté měl v ohláškách krátkou promluvu Vláďa, aby farníky povzbudil k modlitbě a k Antiochii. Pro farnost také byla povzbuzující účast bohoslovců, ze kterých budou dá-li Pán brzy kněží, misionáři.

Nicméně jak nás učilo téma učící se církve, knězem, prorokem a králem je každý z nás a misijní poslání, které je posláním církve je pro každého z nás. A tímto bych to tedy vyvrcholil.

 

 

Zobrazeno 745×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio