Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Duchovní kalendář

12. 10. 2012 0:00

Začíná pomalu období, kdy si mnohý nakupující pořizuje kalendáře. Tak si udělám takový přehledný kalendář, kde by mělo být to, na co nemám zapomenout.

Musím jako správný křesťan myslet na každou neděli, kdy mám Pána oslavovat mší svatou a svátečním klidem. Mou pozorností nesmí uniknout také církví stanovené posty, kdy je třeba se usebrat a něco si odřeknout. Také, když církev slaví, ani já nesmím být pozadu. Každá slavnost církve je tedy i mou osobní slavností a chci, aby to bylo na mě vidět.

Největší svátky církevního roku jsou beze sporu Velikonoce a slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Vůbec oslovující jsou slavnosti a svátky Pána Ježíše, našeho Vykupitele. V čas velikonoční každý slušný křesťan přijme svátost smíření a Eucharistii a o slavnosti Narození Páně zachovává nedělní sváteční klid.

Také svátky, které církev nabízí stojí za zvláštní pozornost, protože jsou to obvykle apoštolové, kteří jako první svědčili o Kristu či evangelisté, kteří napsali autentické radostné zprávy o tom, že Ježíš žil a žije mezi námi, že je Spasitel a Bůh a že stojí za to v Něj uvěřit a v neposlední řadě patronové Evropy, významní čeští patroni a církevní otcové. 

Mnohé svátky, slavnosti i Památky věnuje církev Panně Marii. Především sobota pokud není nějaká jiná slavnost, obvykle bývá sobotní památkou Panny Marie. Významnější jsou však slavnosti slavené v celé církvi, jimž vévodí slavnost Nanebevzetí Panny Marie, která je též titulární slavností mého rodného farního kostela ve Svébohově. Patří zde ještě slavnost Matky Boží, Panny Marie, kterou u nás jsme povinni slavit jako neděli, Zvěstování Páně a Neposkvrněného početí Panny Marie. Svátků, památek a poutních míst je celá řada. Oslovují mě i nezávazné památky jako Panny Marie Lurdské (11. únor), Fatimské (13. květen) a již méně La Salletské, kterou máme ve Svébohově teprve někdy z 90. let (19. září). A mnohé jiné. Panna Maria si zaslouží úctu v každodenní modlitbě růžence, zvláště v květnu a říjnu. Je to mnohem víc, než Matka Pána Ježíše, ale pozor, není bohyně. To by byla krutá neúcta Pannu Marii takto či jinak přehnaně oslavovat.

Na církvi se mi líbí i jistá střízlivost, že ví, co komu v úctě náleží a činí úctu slavnostní prostou vší nepříjemných okázalostí. Vždyť nám taky není příjemné, když nám někdo "leze do zadku" a vychvaluje nás a přechvaluje, aby docílil toho, co chce.

Mám také ve zvláštní úctě světce. Mnohé z nich církev slaví jako památky, některé jako památky nezávazné. Zde je celá řada pestrých vzorů, jak můžeme žít překrásně křesťanský život. Jsou zde muži i ženy různých povah, vzdělání i povolání a každý je něčím zajímavý.

Existuje mnoho litanií. I mě se před dlouhým časem podařilo a rád se to také modlím, udělat si litanii ke svým osobním patronům. Od té doby jsem si oblíbil ještě mnohé další, ke kterým jsem veršík už neudělal, ale ti zvláště neunikají mé pozornosti. Často právě v tyto dny se objevuje na mém blogu nějaká věc.

Vzato po pořádku jsou zvláště zapsána tato data: 

Duben

20.4. - sv. Hugo - den, kdy v r. MCMLXXIII mi Pán dal milost narození pro tento svět. A také současnému papeži Benediktu XVI. dal milost slavnostně zahájit svůj pontifikát v r. MMV.

Tento den byl také mým úspěšným dnem, když jsem v r. MXMXCIII dělal přijímací zkoušky a zároveň neúspěšným, když jsem v r. MM dělal poslední možné jízdy v autoškole a neudělal. Zatím nejsem tedy majitelem řidičského průkazu.
 

Den mého narození byl čtvrtek a hodina 11:45
 

23.4. - Sv. Vojtěch - můj to křestní patron

květen

Sv. Dominik Savio, patron ministrantů

14.5. - Sv. Matěj - den, kdy jsem byl obmyt křestní vodou ve farním kostele ve Svébohově, farářem v Jedlí P. Raimundem Haberauerem v r. MCMLXXVIII

Slavnost Seslání Ducha sv. vč. vigilie: r. MCMLXXVIII to byl právě den mého křtu, takže jsem byl obmyt ještě velikonoční vodou, zřejmě kolem této slavnosti jsem začal ministrovat v r. MCMLXXXVIII za administrátora ThDr. Františka Janhuby, v r. MCMXCVI jsem o vigilii přijal svátost biřmování v Zábřeze z rukou Mons. Ericha Pepříka, tehdejšího generálního vikáře.

25.5. - den, kdy jsem byl biřmován v r. MCMXCVI

Červen

Slavnost Nejsvětější Trojice - v r. MCMLXXXVIII jsem po prvé přijal Krista v Eucharistii.

Září

28.9. - Slavnost sv. Václava - rodiče při křtu mi dali také sv. Václava za patrona, je to též patron mé rodné obce a moji rodné diecéze jakožto i katedrály hlavního města a hlavní patron Českého národa. 

Též je v mé rodné obci od r. MMIII uctívána zvláštním způsobem, takovou malou poutí sv. Anežka Česká. Divadelní spolek Václav ji vnímá jako patronku spolků a proto, když z jejich iniciativy byla postavena na místě dřívější kapličky sv. Barbory, ji zasvětili právě sv. Anežce (13. listopadu).

V měsíci září až do zimy též začíná již tradiční václavovský kulturní podzim a v tuto dobu divadelní spolek zajisté také něco hezkého nacvičí a sehraje v místním kulturním domě a také pozve spolky jiné na přehlídku amatérských divadel.

Říjen

12.10. - Nezávazná památka sv. Radima - Sv. Radima jsem si vybral jako svého biřmovacího patrona. Tak jak naši zemi jsou apoštolové Cyril a Metoděj, tak pro Polsko je Vojtěch a Radim. Jak by to bylo, kdyby byl jen jeden z nich? Pán nám dal vždy oba. Vždyť Cyrilova mise bez Metoděje by byla možná neúspěšná pro jeho "předčasnou" smrt a podobně, kdyby nepokračoval Radim ve Vojtěchově díle.

V roce MMII, 13.10.,  jsem po prvé na pověření biskupa podával Krista v Eucharistii v kapli Panny Marie v Rychnově na Moravě. Je to úžasná věc držet v rukou živého Boha, já takový malý tvor.
 

2. neděle v říjnu - Václavov slaví císařské hody.

3. neděle v říjnu - je výročí posvěcení farního kostela ve Svébohově a zároveň místní hody.

26.10. - Tento den v r. MCMXCIV jsem vstoupil do Rodiny Neposkvrněné a od té doby se denně modím růženec, pokud z mé hříšnosti nějaký nevynechám.

Je ještě mnoho dní, které si zaslouží mé pozornosti, třeba narozeniny a svátky rodiny, které ve své povaze sic pamatuji, ale moc neprojevuji nebo mých kmotřenců, na které denně myslím v modlitbách. 

Je tady to slovíčko denně... Ano, každý den nám dává Pán a každý den je dobře slavit s Ním a pamatovat na to, že si nás může kdykoli k čemukoli povolat a nejen, že to může rozmnožit můj duchovní kalendář, ale jistě posunout můj život blíže k věčnosti, o kterou nám jde. Máme jít po cestě, která vede ke spáse a pamatovat na všechno, co nám k spáse prospívá.

Možná tak můžeme prožívat i rok víry, který nyní vyhlásil papež Benedikt XVI. k L. výročí II. vatikánkého koncilu či XX. Katolického Katechismu, ale bude to zároveň MDCC let, kdy dostalo křesťanství v Římské říši svobodu, když byl vydán Edikt milánský. Také v příštím roce, MMXIII oslaví náš národ výročí MCV let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v r. DCCCLXIII.  

Nezapomeňme také, že křesťan, i tedy já má pamatovat: Memento mori.

 

Zobrazeno 2305×

Komentáře

MSF

ano přesně tak, pamatuj na smrt, co dodat... AMEN

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Včera při hodině základů systematické filosofie mě napadla zajímavá myšlenka: Narození člověka je tak významná událost, že narozený všechno zapomene a proto se musí všemu znova naučit, aby před smrtí byl dostatečně naučený, přičemž neví, kdy ta smrt přijde, tak se musí učit velice rychle.

MSF

tak to je dobrý :-)))

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio