Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Setkání 4 církví

O slavnosti sv. Cyrila a Metoděje se v Drahotuších v husitském kostele setkali 4 křesťanské církve ke společné modlitbě a k vzájemnému sdílení těchto dvou významných postav nejen pro církev, ale vůbec také pro náš národ, který se díky nim stal civilizovaným a vstoupil tak do Evropy.

Boží věci bývají vždycky dobré a od samého počátku myšlenky tohoto setkání, které zorganizoval duchovní za církev československou husitskou, jsem vnímal, že to bude dobré a velké setkání. Že bude až tak velké, jsem opravdu netušil.

Všechny náboženské obce do toho dali svou sílu a udělali si čas k tomuto společnému setkání a vládla tam atmosféra skutečné blízkosti. Lidé neváhali a šli do toho i ti, od kterých by to člověk moc nečekal. A myslím si, že to nebyla jen zvědavost, která je do toho vedla. V té atmosféře bylo vidět, že se chtějí opravdu setkat ke společné modlitbě a také k osobnímu setkání.

Ony ty osobní setkání byly cítit už před začátkem modlitby, které se účastnilo asi 100 věřících a jelikož nešlo o kostel katolický, nemodlil se před pobožností růženec a do příchodu duchovních vládl čirý, neposvátný ruch rozhovorů, jaký si v katolickém kostele nedokážeme ani představit.

No, nemají tam totiž nejsvětější svátost, ale jen ženu cizoložnici, Marii Magdalenu, které Pán Ježíš odpouští a to je přece jen takový obrázek, který není vystaven ani veřejné úctě, protože to by bylo poněkud neuctivé, jen skromně zdobí sbor.

Velice mě však oslovili kazatelé jednotlivých církví, kteří krátce okomentovali vždy svůj úryvek z Písma, který jsme společně již před tím na společném setkání vybrali a žádný z nich nezapomněl připomenout Cyrila a Metoděje, zdůraznit jejich poslání, které je i pro nás posláním hlásat evangelium světu a vydat osobní svědectví svého poslání vždy na základě úryvku textu, který hovořil vždy o poslání a povolání ke službě. 

Po společné modlitbě pak bylo pohoštění, agapé. Počítalo se, že bude trvat tak do půl hodiny, ale prodloužilo se na krásnou hodinu a půl nádherných rozhovorů mezi věřícími ať už z církve Československé husitské nebo českobratrské evangelické nebo církve bratrské či římsko-katolické. Konfese v těch chvílích nehrála žádnou roli.

Společně jsme se shodli na tom, že z toho uděláme tradici a v týdnu modliteb za jednotu křesťanů nebo aliančním týdnu se setkáme společně tak, že každá církev pozve všechny ostatní do své modlitebny ke společné modlitbě, v Husově sboru se však kvůli klimatickým podmínkám, budeme setkávat vždy na Cyrila a Metoděje.

Jen mám o důvod víc být katolíkem: u nás v kostele v zimě je příjemně, protože se topí a v létě se člověk vždy ochladí. V Husově sboru se v zimě mrzne a v létě je to jako ve skleníku. Architekt sboru v Drahotuších poněkud nevychytal klimatické podmínky. Ale alespoň byla příležitost k osobní oběti Pánu a bylo vidět, že to horké počasí nikoho neodradilo od toho, aby prožíval společenství s Kristem a to napříč církvemi. A tento fakt je také ten, který mě též na tomto setkání oslovil.

Zobrazeno 1619×

Komentáře

maxmilianrex

Je třeba napsat, že je jen jedna Katolická Apoštolská Církev. Jakmile přistoupím na to, že církví je více, přistupuji na jejích hru, těch jakoby církví, neboť to je jedno z jejich klíčových tvrzení. Je to velký ústupek od vlastní víry.
Pokud se někdo stydí modlit růženec před protestantama, kde se ho tedy bude modlit? Všude na veřejnosti je někdo, koho tím popuzujeme a ničíme s ním jednotu.

pohodan

Jsou to církve? Společenství husitské, bratrské a českobratrské evangelické? Sami sebe církvemi nazývají a stát je i tak registruje. Ale jsou to opravdu církve?

Přikládám důkazy z deklarace Dominus Iesus z Kongregace pro nauku víry, že to nejsou církve.

„Církve, které sice nejsou v dokonalém společenství s církví katolickou, ale zůstávají s ní spojeny velmi těsnými pouty, jako apoštolská posloupnost a platná eucharistie, jsou pravé partikulární církve.“

„Naproti tomu církevní společenství, která neuchovala platný episkopát a ryzí a úplnou podstatu eucharistického tajemství, nejsou církvemi v pravém slova smyslu; “

Tedy se nejednalo o setkání 4 církví.

pohodan

„Věřící si tedy nemohou představovat Kristovu církev jako souhrn církví a církevních společenství – rozdílných a současně nějakým způsobem sjednocených – ani si nemohou myslet, že dnes už nikde Kristova církev neexistuje a má proto být pro všechny církve a společenství pouze předmětem hledání.“ Vždyť „prvky této dané církve existují, jsou spojeny v plnosti v katolické církvi a bez této plnosti v dalších společenstvích“. „Proto tyto odloučené církve a společnosti i přes nedostatky, které na nich podle našeho přesvědčení lpí, rozhodně nejsou bez významu a váhy v tajemství spásy. Neboť Duch Kristův se nezdráhá používat jich jako prostředků spásy, jejichž účinnost se odvozuje z plnosti milosti a pravdy, která byla svěřena katolické církvi.“

pohodan

„Proto v souvislosti s jedinečností a univerzalitou spásonosného prostřednictví Ježíše Krista je nutno jakožto v pravdu katolické církve pevně věřit v jedinečnost církve, kterou založil. Jako je jeden Kristus, tak existuje pouze jedno jeho tělo a jedna, jediná jeho Nevěsta: „jedna, jediná, katolická a apoštolská církev“. Kromě toho Pánovy přísliby, že nikdy neopustí svou církev (srov. Mt 16,18; 28,20) a že ji povede svým Duchem (srov. Jan 16,13) zahrnují i to, že podle katolické víry jedinečnost a jednota církve, jakož i všechno, co patří k její integritě, nebude nikdy zničeno.

pohodan

Věřící mají vyznávat, že existuje dějinná kontinuita – zakořeněná v apoštolské posloupnosti – mezi církví založenou Kristem a katolickou církví: „To je jediná Kristova církev, kterou náš Spasitel po svém zmrtvýchvstání (srov. Jan 21,17) odevzdal Petrovi jako pastýři, jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili (srov. Mt 28,18nn) a provždy ji postavil jako sloup a pevnou oporu pravdy (srov. 1 Tim 3,15). Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (subsistit in, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“

pohodan

Výrazem „subsistit in“ chtěl 2. vatikánský koncil uvést v soulad dvě doktrinální tvrzení: na straně jedné, že Kristova církev navzdory rozdělení křesťanů nadále plně existuje pouze v katolické církvi – a na straně druhé, že „mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy“ tedy v církvích a církevních společenstvích, které ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví.“

Vojtěch Hýbl (VVRH)

maxmilianrex, pohodan: Bratři, děkuji Vám za podmětné reakce a doplnění článku. Jistě, vyznáváme ve vyznání víry: věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev a myslíme tím opravdu jednu svatou, všeobecnou a apoštolskou.

Jednu - že církev je jedna, víc jich Kristus nezaložil.

Svatou - že je svatá, ale ne lidskou zásluhou, protože jsou v ní lidé hříšní.

Všeobecnou - že je pro všechny lidi, ne jen pro katolíky, specificky katolíky římské.

Apoštolskou - že pochází od apoštolů a jen skrze apoštoly, tedy jejich nástupce biskupy, se může předávat služebné kněžství.

Samozřejmě to, co píšete je zřejmě pravdivé, ale nemůžeme zapomenout na blížního, který má právo skrze naši křesťanskou lásku poznat a zapojit se do společenství církve. A ve vítězné církvi už není žádná konfese, ale pravá, jediná církev Kristova, ke které všichni směřujeme, přestože ne všichni v ní jsme.

Toto tedy, co jsem napsal, nehledejte v žádné odborné literatuře ani v církevních dokumentech. Je to jen čistá dobrá víra a radost ze společenství s bližními.

Ano, naše srdce má plakat, že jsme nejednotní ve víře, ale duch usiluje o jednotu a raduje se z každého vstřícného kroku k jednotě.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jo, ještě padlo slůvko o růženci: Jelikož nás tato modlitba nespojuje, nemůžeme na cizím poli se ji modlit. To by bylo, jako bychom v době příměří namířili zbraně a stříleli do těch, kteří vyhlásili příměří. Ale některé církve používají třeba katolický breviář, tak zkusím na příště navrhnout nešpory. To by nemělo nikomu vadit, protože jsou seskládány z knihy Žalmů.

pohodan

Výklady těch, kdo by z formulace subsistit in odvozovali thesi, že jedna církev Kristova by mohla subsistovat i v nekatolických církvích a církevních společenstvích odporuje autentickému smyslu Lumen gentium. „Koncil namísto toho zvolil slovo subsistuje právě proto, aby objasnil, že existuje jen jedno uskutečnění pravé církve, kdežto mimo její viditelnou strukturu se vyskytují jen elementa Ecclesiae, které - jakožto prvky téže církve - míří a přitahují ke katolické církvi “ (Kongregace pro nauku víry, Vyrozumění o knize „Církev: charisma a moc“ otce Leonarda Boffa: AAS 77 [1985], 756-762)

pohodan

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.

latinsky: Et unam, sanctam, catholicam et apostolicam Ecclesiam.

Stejně můžeme říci: Věřím v jednu svatou, katolickou a apoštolskou Církev.

Jasně to praví i katechismus. http://katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=811

„To je jediná Kristova církev, kterou vyznáváme ve Vyznání víry jako jednu, svatou, katolickou a apoštolskou.“

http://katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=816
„Jediná Kristova církev …“ je ta, kterou „po svém zmrtvýchvstání náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři, jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili … Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (… uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“

Vojtěch Hýbl (VVRH)

No, nemusíme tu opisovat celý katechismus. Odloučení bratři v Kristu (platný křest jim upírat nemůžeme) se toho hodně učí o katolické víře a to vědomě a dobrovolně. Někteří z nich nám katolíkům mnohé věci závidí a rádi by je měli taky. V katolické církvi je plnnost pravdy. Odloučení bratři chtě nechtě z pravdy něco vytrhávají a proto mnohé věci mohou být a jsou pro ně nepochopitelné, jako je třeba úcta ke svatým. Ale právě na té ekumenické modlitbě bylo vidět, že Cyril a Metoděj nás opravdu spojují a v podstatě nezpochybňují jejich zásluhy o křesťanství, ale spíš se bojí uctívat je jako svaté. Jejich centrem je Ježíš, ale našim také, nicméně chápou to jinak, než my a proto je těžké jim mnohé vysvětlit. Na to nám nepomohou věci z katechismu, který my si ochotně přečteme, víme, že je to pravda, přijímáme to jako pravdu, ale je zde otázka, zda tomu rozumíme a umíme to obhájit před spolubratry tak, aby tomu rozuměli i oni. Maso pro ně může být těžký pokrm, který zvrátí, tak je třeba nejprve mléko, vždyť od toho se začíná.

staryvlk

pohodan + Vojtěch Hýbl (VVRH):

Děkuji za Vaše názory zde uvedené - sdílím jed také.

Starý vlk.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dnes bylo krásné čtení od sv. Augustina, jakoby odpovídal na náš problém: dokud se modlí Otče náš, jsou našimi bratry a musíme jim ukázat, že jsou našimi bratry, ikdyž ne katolíci. A bylo tam ještě mnoho myšlenek, které se dotýkají problematiky ekumenismu, přestože je to z výkladu sv. Augustina, biskupa na knihu žalmů: http://www.ebreviar.cz/default.htm

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio