Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Setkání schol a růženec

Jen tak narychlo něco napíšu. Dnes jsem byl podruhé, já takový "milovník koncertů" na setkání schol v Hranicích. Poprvé jsem byl loni. Byl to opět výborně strávený čas a Pán mi opět ukázal svůj smysl pro humor. Že to Pána Boha tak baví nás své tvorečky provokovat k dobrému. 

Můj původní úmysl, který jsem hned změnil, byl, že si zajdu na zmrzlinu místo tohoto setkání, které mě loni opravdově nadchlo, ikdyž jsem byl stejně na trní jako dnes. Tento úmysl jsem Bohu díky zapudil a tak se stalo, že jsem byl díky otci Radkovi, stejně jako loni, od začátku, ale letos ne do konce, protože to trvalo déle, než mohl otec Radek vydržet, jelikož schol bylo přihlášeno více, než loni, což je výborné a některé z nich dokonce premiérově. Každou scholu výborně uvedla Eliška, naše to animátorka hlavní děkanátu.

První schola v pořadí to měla docela těžké, nevím, jak hudebníky, ale mě moc nenadchla. Špatně, to bych Vám lhal. Nadchla a velice mě pomohla. Dostal jsem opět touhu zajít místo toho na zmrzlinu, ale protože by to vypadalo trapně, že sotva to začalo, už odcházím, navíc jsem našel vzadu naši drahotušskou scholičku, tak jsem zůstal a opět zapudil chuť a navnadil se na modlitbu růžence.

Bylo to výborné. Začal jsem se modlit když už první schola byla vystřídána následující scholičkou z Podhoří, jež nás navnadila na Vánoce, bez kterých by velikonoce nebyly, a já jsem se tedy modlil růženec slavný a objevil jsem nové kouzlo modlitby růžence.

Naráz to byla velice krásná, slavnostní modlitba, kterou doprovází zpěv jedné scholy za druhou. Možná i trvání modlitby jednotlivých desátků ovlivňovalo to, jak mě která schola inspirovala, ale každopádně to bylo výborné doplnění modlitby růžence a naráz z koncertu, kde se v kostele tleská, to pro mě byla opravdu vroucí modlitba.

Ještě jsem modlitbu nedokončil a tu byla ohlášena scholička z Hustopeč, která měla premiéru a vybrali si jako každá předchozí i následující schola 2 písničky, z nichž druhá byla Děti v Africe. Nešlo to. Musel jsem modlitbu zastavit. Ne, nezastavil jsem modlitbu, ty jejich písně byli modlitba. Přesně ladily s tím, co jsem se právě chtěl modlit a s úmyslem, na který jsem chtěl ten desátek obětovat. Musel jsem poslouchat a s chutí jsem jim i zatleskal a pak pokračoval v modlitbě, dokončil modlitbu a poslouchal písničky, které spívaly všechny následující scholy až do scholičky a scholy drahotušské, po které otec Radek už potřeboval jet zpět na faru do Drahotuš.

Věřím, že i všechny následující scholy, které nastupovaly až hodinu a čtvrt a později po začátku, zpívaly pěkně ke cti a chvále Boží a že je to velice povzbudí, jak to povzbudilo a poučilo dnes i mě, "milovníka koncertů", pardon - milovníka koncertů takových, které opravdu pozvednou duši k Bohu.

Ještě jsem přišel na jednu věc: Bůh mě chtěl mít jako ministranta u oltáře, protože věděl, že při své tělesné chatrnosti ve věku 34 let bych v kostelních lavicích nevydržel celou mši svatou. Ministrantské židle jsou přece jen měkčí a pohodlnější. Tím více obdivuji všechny věřící, kterým se zdá kostelní sezení poněkud nepohodlné, že to dokáží Pánu obětovat. Bohu díky!

Zobrazeno 1467×

Komentáře

Angelar

Docela bych rád upozornil na pár věcí:
1) Je třeba říci, je "schola" v pravém významu v liturgické hudbě znamená skupinku zpěváků označovaných "schola cantorum", kteří při liturgii zpívají zejména chorál jakožto vlastní zpěv římské liturgie. Jsou oblečeni do liturgických rouch a jsou v presbytáři nebo v jeho blízkosti. Často totiž označujeme za "scholu" jakékoliv hudební těleso. Stojí za zvážení, jestli by se nemělo vžíto označení jiné.
2) Co se týká potlesku v kostele, nestavím se k tomu moc kladně, protože, jak to, myslím, říkal i Svatý Otec, nesluší se, aby se tleskalo služebníkovi v domě jeho Pána. V tom mě příjemně například překvapil chorální soubor moravských kněží, jáhnů a bohoslovců, kteří na konci svého hudebního pásma jako poslední kus zařadili modlitbu Zdrávas Královno (resp. Salve Regina), při které všichni přítomní stáli a zpívali s nimi. Všem bylo jasné, že po té modlitbě žádný potlesk následovat nemá. Byla to modlitba a bylo by trapné zatleskat sám sobě, jak jsem se dobře pomodlil :).

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ono to setkání schol bylo tuším 21. U nás se vžil název schola pro skupinku mládežníků zpívajících mimořádné ritmické písně při bohoslužbách. Přehlídka sborů se dělá v kostelích celkem běžně a je důležité, jak to vezmeme. Kdyby se schola předváděla, jaká je dobrá, bylo by to špatně, protože k tomu nemá sloužit posvátný prostor liturgie. Ale jde jim o setkání, kdy zpívají Bohu s radostí a k tomu odpovídá i výběr písní jednotlivých skupinek zpěváčků. Onen potlesk pak by měl jistě patřit Bohu, který je dárcem těchto jejich darů a potěšit ty, kteří Bohu svým zpěvem slouží. Takové nějaké pojetí mám já.

Vláďo, jinak díky moc za vysvětlení scholy. Vždycky, když jsem se díval na přenosy z Vatikánu, dával jsem si otázku, proč jsou tam ti pánové v oblečení, které je mezi kardinálem a ministrantem a krásně zpívají. Nevěděl jsem, co je to za hodnost.

Angelar

Ve farnosti je velice dobře, když se nějakým přínosným způsobem do liturgie nebo její přípravy a krásy zapojí co nejvíce farníků. Je mnoho různých způsobů, jak to učinit a závisí také na moudrosti faráře, jak k tomu své farníky motivuje. Asi nejviditelnějším způsobem spolupracují ministranti a lektoři (čtenáři), nejslyšitelnějším způsobem jsou to právě zpěváci, varhaníci a jiní hudebníci, ale pak se nesmí zapomenout ani na ty, co uklízejí kostel, pečují o květinovou výzdobu, opravují vybavení kostela i kostel samotný a ti, co nedělají nic z toho, tak se zapojují aspoň příspěvkem ve sbírce a modlitbou. Tak nezapomeňme ocenit ani ty ostatní spolupracovníky ve farnostech.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jo, přesně tak, o tom je pastorační práce. Je potřeba na nikoho nezapomínat a pracovat se všemi, kteří jsou ve farnosti, dokonce i s těmi, kteří kostel vidí, ale nic jim neříká, protože i to jsou naši farníci a jsou také velikým přínosem pro farní společenství, i když o tom nevědí. S mnohými z nich mají členové farního společenství krásné vztahy a mají možnost vydat svědectví o Kristu právě jim a k tomu jsme povoláni i my. Nikdo z farnosti by neměl v nebi chybět - a to má na starost pan farář, zodpovědný za celou farnost před Bohem, zodpovědný tedy i za ty, kteří na něj plivají a myslí si, že Pána Boha nepotřebují. Proto je třeba kněžím pomáhat a modlit se za ně, protože jejich úkol je skutečně zodpovědný.

MSF

Souhlas :-)

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio