Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Čistě teoreticky za vodou

Tak už ze mě pomalu bude druhák. Ne, nemám ještě všechny zápočty, kolokvia či zkoušky, co mohu mít v prváku, ale mám již dostatečný počet kreditů k uzavření prvního ročníku, takže vlastně již nic dalšího pro tuto formalitu nemusím. Ale přece jen to, co neudělám teď, zbyde mi na příště, takže ve výsledku mám ještě spoustu dluhů a možností, jak to všechno ještě dodělat do větší kvality a lepšího startu.

Jsem rád, že to není peříčko, ale jistá náročnost se po nás požaduje. Opravdu není to jen tak, ale není to nemožné, dá se to i s mým neuměním se učit. Učit se učit učím se pořád.

Teď jsme měli zkoušku ze starého zákona, která mě přehoupla za magickou hranici 40 kreditů. Mělo to být 10 otázek s krátkými odpověďmi a mohli jsme mít k dispozici Bibli. A bylo to skutečně tak. Řekněme si "10 otázek s krátkými odpověďmi, to nemůže být složité," a bylo to složité a bylo dobře, že to bylo složité. Pan profesor si profesionálně zkontroloval, jak jsme splnili studium Starého zákona vlastní četbou. Přesně tak byly mířeny otázky, že kdo to neviděl ani z rychlíku, měl malou šanci, že dá dohromady nadpoloviční většinu, kterou by získal alespoň za E.

Já jsem, Bohu díky, chytl alespoň ten rychlík, takže, když jsem se podíval na otázky testu, bylo mi z toho špatně a už jsem si chtěl domlouvat další termín. Popravdě řečeno, už, když se spolužáci bavili před zkouškou, bylo mi z toho špatně, kolik toho zas neznám, jak bych měl znát, ale při tom konkrétním pohledu na test už to bylo skutečně vážné.

Začal jsem tedy na přeskáčku psát alespoň to málo, co ještě vím. Zjistil jsem, že jsem skončil na 3 nedokončených otázkách, takže další termín. Ne, nevzdám to, mám 60 minut na test a Bibli. Začetl jsem se do testu hlouběji. Přece vím, že modlitba funguje a že mnoho lidí ví, že dělám zkoušku a růženec jsem měl naplánovaný, že se pomodlím. To ano, ale co studium?

No, nic moc. Skripta jsem si stáhl ve středu večer před zkouškou. Narychlo jsem je stihl do pátku prolítnout, přestože měly 85 stran. Od středy ráno při rozjímání jsem si četl úvody k biblickým knihám starého zákona. V sobotu před zkouškou jsem si četl, nebo spíše proletěl, poznámky, které jsem měl z přednášek. To byl opravdu rychlík a vědomostmi jsem si opravdu nemohl být jistý. Ještě jsem zapomněl a to je mé štěstí, že se často účastním mše svaté a biblické příběhy čtené při posvátné liturgii se mě občas dotknou a tím mě některé věci alespoň něco připomínaly, takže když jsem se hlouběji začetl do otázek a používal Písmo svaté a vnuknutí Ducha Svatého, začal jsem pomalu psát otázky skoro od konce a skoro všechno našel v Písmu a co jsem nenašel, nenašel ani pan profesor v mém testu neb při mém krasopisu psaném ještě tiskacím je naprosto vyloučeno, že by něco špatně přečetl, jsem dostal krásné hodnocení přesně mezi tím, co jsem si sám podle toho, co se mi podařilo najít typnul, tedy mezi C a E. 

Dnes jsem vlastně začal zkoušku už modlitbou při mši svaté v kapli sv. Alexia při kostele sv. Michala v Olomouci, pak jsem se začal modlit růženec, přišel na fakultu půl hodiny před zkouškou, po zkoušce konzultoval se spolužáky, dal si malý oběd a cestou ve vlaku tentokrát do Bystřice pod Hostýnem na pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání děkanátů Hranice a Šternberk s otcem biskupem Josefem, jsem se pomodlil zbytek růženců. Vlakem mě to vyšlo přesně s pěšími poutníky, takže cestou po silnici jsme se ještě společně pomodlili růženec světla a Cestu světla a pak byla v přeplněné bazilice na Sv. Hostýně mše svatá v rámci pouti obou děkanátů, takže jsem celý den prožil velice duchovně. Otec biskup Josef krásně rozebíral své biskupské heslo, naše rodiny a povolání a zakončil krátkým rozebráním hesla našeho arcibiskupa. Bylo to moc hezké. V té době jsem ještě nevěděl výsledek zkoušky, ten jsem se dozvěděl až dnes, kdy můj tatínek slaví 63. narozeniny a já předvečer výročí svého křtu.

Bůh je opravdu úžasný a z našeho mála nám dává moc. Musím však dát své málo, abych měl moc, tak se musím moc snažit dál.

Ještě mě tedy aktuálně čeká zkouška z filosofie, taky písemná, za to docela studijně náročná. Mohu ji odložit na příští rok, ale prozatím to ještě neudělám a budu se snažit učit. Také kolokvium z religionistiky, kde však ještě nevím, to záleží na filosofii. V neposlední řadě jsem ještě pořádně nezačal pracovat na úvodu do filosofie, což je docela ostuda, ale musím se dokopat, za ty 3 kredity to stojí, zápočet z církevních dějin starověku a středověku za studium církevních dějin, musím přitlačit, abych jej dostal a když jej dostanu, tak nezahálet, protože příští rok je z téhož zkouška a ne malá. Ještě nevíme, co bude z úvodu do Teologie a dobrovolné předměty pod označením B asi nestíhám, takže mi opravdu zbydou snad na příští rok.

To je tedy revize mého studování. Čte -li to někdo, kdo se rozhoduje studovat, doporučuju dát se do studia, je to dobrá věc a Pán na nás při studiu nezapomene, pokud nezapomeneme na Pána.

 

Zobrazeno 922×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Když se tak do toho začítám, směju se vlastním sekům, především těm stylistickým. Tak Vám přeju, abyste se zasmáli taky.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio