Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Pouť Antiochie 2012

Jako každý rok, i letos, byla pouť Antiochie. Tentokrát v Senici na Hané. A byl to opět dobře strávený polovíkend, tedy pro mě a o. Radomíra a o. Petra to byl jen polo v pátek a sobotu, ostatní zůstali do neděle.

Nikdy nelze vstoupit 2x do téže řeky, jak vynalezl jistý filosof, tak ani tentokrát to nebyla pouť jako každá jiná.

Známe velké a malé poutě, jednodenní i vícedenní, pěší a také jízdní nebo jejich kombinaci, s kolotoči i čistě duchovní, soukromou i veřejnou a kdo ví jaké ještě. Každopádně jde-li o pouť, je to záležitost, která nás přivádí blíže k Bohu. Mělo-li by tomu být jinak, nebyla by to pouť, ale jen nějaká atrakce či jiná akce. Pouť je vždy spojena s  nějakou konkrétní obětí na nějaký konkrétní úmysl, neměla by být tedy ani bezděčná. Také není účelem pouti toho co nejvíce nakoupit, ale vyprosit si od Boha co nejvíce darů, abych Jej měl více rád, protože Bůh nás miluje nekonečně moc. Tak tolik by bylo pojednání o pouti, aby bylo jasné, o co nám jde a nespojovalo se to s něčím jiným.

K putování je potřeba místo odněkud někam a také jistý čas, abychom se sešli s těmi, kteří chtějí putovat na místě onom k místu poutnímu na jistý úmysl. Ten jistý čas byl tedy víkend na neděli dobrého pastýře, tedy letos pátek 27.4. do neděle 29.4. Našim společným úmyslem bylo prosit Boha za Antiochii, která bude o prázdninách.

Neděle dobrého pastýře je na to opravdu výborný termín co do podstaty toho, oč chceme prosit, tedy, aby Kristus, dobrý pastýř svého lidu, nás svoje ovce vedl dobrou cestou, abychom dobře pracovali na díle Antiochie a množily se naše řady, abychom se nakonec všichni, celé stádo, dostali dveřmi ke svému pastýři. Kristus, dobrý pastýř je nám všem vzorem, abychom spolupracovali na jeho díle a přiváděli zatoulané ovce do jeho ovčince. K tomu je třeba mít jej stále na očích, abychom neublížili ovcím a nestali se z nás draví vlci.

Po praktické stránce se sešlo opravdu malé stádečko 6 poutníků - 2 bohoslovci, 2 laici a 2 kněží. Když si to tak uvědomuji, je to hodně symbolické. Číslo plnosti je, jak je všeobecně známo 7. Bylo nás pouze 6, takže každý, kdo si to čte, je tím sedmým, který je povolán nejen k této pouti, ale k tomu, abychom vytvářeli dobré prostředí k tomu, aby náš blížní, který o Kristu nic neví nebo se ho možná i bojí, že by měl kvůli Kristu moc práce, oč větší a lepší je však společenství s Kristem. A k tomu, abychom o Kristu uměli říci svým blížním, nám může pomoci Antiochia. A Kristus posílal své učedníky po dvou, jak jsem shora naznačil dvojice. Na to svědectví totiž nemůžeme být sami, Pán nás povolává ke společenství.

Pátek byl tedy den setkání, kdy jsme spolu tvořili sdílení o různých věcech, které nás spojují. Sobotu jsme začali společnou modlitbou denní modlitby církve a rozjímání. V dopoledním čase jme si řekli všechny potřebné důležité věci k letošní Antiochii a k tomu, jakými cestami se má dílo Antiochie ubírat. Sestra Eva nám mezi tím připravila výborný oběd a stejně výbornou večeři. V odpoledním čase jsme se společně vydali do Choliny k Panně Marii Cholinské. Cestu jsme začali modlitbou a během ní se jako správní poutníci pomodlili růženec. Po hodince a půl putování nás přivítal místní pan farář, popovídal nám něco o poutním místě a připravil nám prostor pro slavení mše svaté. Byl to krásný pocit 6 lidí, 2 kněží u oltáře, 2 bohoslovci jako přisluhující a 2 laici v lavici v tak velikém kostele. Mše svatá byla velice silná ke cti Panny Marie, jak se to v mariánském kostele sluší. Pak nás čekala podobná cesta zpět, kterou jsme opět vyvrcholili modlitbou a pak společným odpočinkovým posezením v hospůdce u kostela v Senici. Po následné večeři jsme my tři putovali do Drahotuš již autem ke slavení neděle a všichni zbývající, tedy sestra Eva a bratři Vladimír a Jaroslav ve společenství s místním panem farářem, o. Tomášem, se připravovali na nedělní svědectví k neděli dobrého pastýře. 

Možná se někdo ptá, proč nás bylo tak málo. O málu se dá polemizovat. Ale důvody by byly +/- jasné: jsou přijímací zkoušky, maturity, brzy zkouškové, pěkné počasí atd. Každý by si našel nějaký ten důvod proč ne. Některý důvod je podstatný, jiný možná výmluva, ale toto je na svobodném rozhodnutí každého. Buď putovat chci nebo bych putovat chtěl, ale nejde to, nebo třeba putovat ani nepotřebuji či nemohu.

Třeba bratří bohoslovců bylo tak málo proto, že byli posláni do jednotlivých farností, aby svým svědectvím obohatili neděli dobrého pastýře a prosili o modlitbu za duchovní povolání. A těch duchovních povolání potřebujeme skutečně mnoho.

Výmluv by bylo škoda, ale pokud se stalo, stalo se tak. Bohu díky za každého poutníka, který rád přináší oběti.

 

Zobrazeno 1222×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

https://vvrh.signaly.cz/1103/pout-antiochie

Inspirován reportáží z minulého roku ještě doplním, že to pro mě je vždycky taková duchovní vzpruha, čas, kdy v sobotu večer přemýšlím, co se budu ještě modlit, když už jsem se všechno pomodlil.

A ještě takový drobný poutní zázrak: druhý den po pouti jsem se normálně postavil a chodil, necítil jsem v nohách únavu z putovního dne, přestože jsem byl rád, že jsem včera doputoval tam i zpět. Ono 6 km naráz se zafixovaným kotníkem, to byl docela výkon a Bohu díky, že se podařil a vlak na zpáteční cestu, že jel až za hodinu, takže čekat na něj by znamenalo, že bych dorazil později, než všichni ostatní na faru.

MSF

udělal jsi mi Vojto radost, já totiž velmi často také používám slovo "duchovní vzpruha", děkuji, že nejsem sám :-)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio