Modlitební či rozjímavý koutek

Jednou, v době puberty, mohlo mi být tak 12 let pan farář, tehdy P. Bedřich Jagoš,  kázal v naší kapli o modlitebním koutku. Velice mě tím tehdy oslovil až tak, že jsem si ho udělal doma v pokojíčku a při nejbližší návštěvě pana faráře, když moji babičce přinášel svaté přijímání, se tím modlitebním koutkem pochlubil a od té doby jsem měl nějak modlitební koutek snad všude, kde jsem byl.

Jako nadšený ze začátku jsem si ten kouteček vždy nově vyzdoboval až jsem z toho měl takový oltář. Když jsem byl na střední škole, měl jsem jen takový malý skromný vyrobený papír se sv. Vojtěchem, Pánem Ježíšem a Pannou Marií.  Vypadalo to zhruba takto:

 Tedy původně byl trochu skromnější, ale fixy bylo třeba stále obnovovat a co bylo bílé, časem nabralo jiných barev, takže teď je to poněkud i jinak barevné, ale jako domácí oltářík mě to docela stačilo a dalo a dá se to používat i na cesty.

Také, když jsem byl někde na výletě, udělal jsem si skromný modlitební koutek, který mi vždy připomene, že mě Pán má rád.

V současnosti, když jsem v Drahotuších, mám i zde takový rozjímavý koutek, který vidím vždycky po ránu a vzpomenu si na Pána. Ten je poněkud honosnější a připomíná sbírku devocionálií. Uvažoval jsem i o tom, které věci bych se ze současného honosného modlitebního koutku mohl vzdát, aby nevipadal jako sbírka, ale opravdu jako místo, které  v mém pokojíku patří Pánu a u něhož je pokud možno vždy řádný pořádek.

Ona svíčka, která tomu vévodí je z roku křtu, má mi připomenout křest a také dar života, kterého mi Pán dává. Takže ji zapálím o narozeninách, svátku, křtinách, výročí biřmování a při všech důležitých výročích.