Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Boží tým

6. 3. 2012 10:36
Rubrika: Jen tak

Byl jsem na mši svaté 2. neděle postní v Zábřeze. Místo kázání jsem však rozjímal o něčem poněkud jiném. V týdnu před tím mi volal strýc, můj křestní kmotr a měl ke mě zvláštní, nicméně v tomto roce podstatnou, prosbu. Jeho manželka, moje teta, má být biřmována, typuji, že kolem letošní slavnosti Seslání Ducha svatého a chtěla mě mít za kmotra. Jelikož kázání otce Františka bylo podmětné především pro akademickou půdu, ne že bych mu nerozuměl, ale přece jen si občas rád odpočinu od studia především v neděli, kdy by se takové věci dělat neměli, tak jsem přemýšlel nad tímto tématem a vzniklo toto rozjímání.

První, co jsem strýcovi řekl hned v telefonu bylo, že už jsem kmotrem 5x, z toho jen jednou příbuzensky (2x křestním, z toho jednomu synovci, a 3x biřmovacím). Co jsem mu už neřekl bylo, že všichni, kterým jsem kmotrem jsou muži. Neodmítl jsem ho, ale požádal, zda by to ještě mohli zvážit. Připomněl jsem mu své kmotrovské povinnosti. Často to přirovnávám ke knězi a farnostem. Mít na starost jednoho kmotřence je jako pro kněze mít na starost jednu farnost. To je především to, co se týká modlitby a duchovní blízkosti kmotřenci, tedy ten hlavní úkol kmotra. Další, který se traduje možná víc na venek je ten ekonomicky zajišťující, tedy především, když nemůže rodič, přechází to na kmotra, jak to duchovní, tak to hmotné - to platí především o křestním kmotrovství, ale i u biřmovacího je to velice podobné.

 Ale napadla mě ještě jiná rovina a to ta, kterou je nazvaný tento článek, tedy Boží tým. Být kmotrem je stát se duchovně příbuzným. Kmotr a kmotřenec tedy tvoří takový malý tým. Má -li kmotr více kmotřenců, je ten tým větší. Také kmotr má svého kmotra a jelikož je třeba, aby byl biřmován, může mít i 2-3 své kmotry (ale také jednoho, pokud se shoduje s křestním), tedy je sám kmotřencem, o to zase roste ten Boží tým.

A jedeme dál: aby kmotr mohl být kmotrem, je třeba kmotřence, ale také kněze a při biřmování i biskupa, který uděluje onu svátost a zase roste tým. Biskup pak je jednotný s papežem, biskupem římským a jsme zde již na rovině jednoty celé církve, onen velký Boží tým, celá loď Petrova.

Zde je mi trochu líto evangelíků, kde jim Boží tým končí u pastora udělujícího křest, většinou platný křest, protože jde o čistý úmysl křtít ve jménu Boží Trojice a viditelná znamení se tam zpravidla dodržují nebo udělujícího konfirmaci, česky řečeno biřmování, které však po katolické stránce už neplatí. Některé církve jsou dokonce ohraničeny zeměmi. To jsem zvědav, zda v nebi budou také hranice, ale to jsem poněkud odbočil od tématu. Není vyloučeno a bude jistě dobře, když se všichni v nebi potkáme.

Půjdeme tedy dál do větších výšin: Každý pokřtěný přijímá jméno nebo i jména, jméno-a světce a biřmovaný ještě si nějaké přidá, takže vznikne ještě další pouto a to je pouto s církví vítěznou a Boží tým je už opravdu obrovský.

Důležitá rovina kmotrovství je také v tom, že do nebe se nedostane nikdo sám a tak je jeho úloha velice důležitá: dostat se do nebe s celým svým týmem a to všemi prostředky, které nám nabízí církev včele s Pánem pánů, naším Spasitelem Ježíšem Kristem.

A tak zde je zatím můj malý tým: Jsem kmotrem Davida-Šimona (křestním), křtil jej P. Pavel Jagoš, Tomáše-Natanaela (biřmovacím, má svého křestního kmotra), biřmoval jej arcibiskup Jan Graubner, Václava Marie - Vojtěcha (biřmovacím, má svého křestního kmotra, biřmoval jej biskup Karel Herbst, Zdeňka-Jana (biřmovacím, biřmován při křtu, má svého křestního kmotra), křtil a na povolení biskupa i biřmoval P. Radomír Šidleja a Martina, svého synovce, jemuž jsem křestním kmotrem, křtil jej tehdejší zábřežský kaplan P. Jindřich Peřina. Já jsem pokřtěn jako Vojtěch Václav +P. Rajmundem Haberhauerem, tehdejším administrátorem farnosti Svébohov, dne 14.5.1978 na Seslání Ducha svatého, mým kmotrem byl strýc Josef Nenál z Prostějova, bratr moji maminky a biřmován jsem byl v noci v předvečer slavnosti Seslání Ducha Svatého 25.5.1996 mons. Erichem Pepříkem, tehdy generálním vikářem za faráře P. Františka Eliáše, kmotrem mi byl můj bratránek Lukáš Lazebníček, který je o 2 roky starší než já a jako biřmovacího patrona jsem si vybral sv. Radima.  

 

Zobrazeno 1999×

Komentáře

Invisible

Vojtěch Hýbl - toho si vážím. Bůh ti žehnej.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Nejdůležitější je vždycky začít od Krista, protože každý jiný začátek dopadne špatně, jelikož ke Kristu nedojde, tak, jako ten článek shora.

Tvoří-li tedy společenství s Kristem, je to Boží tým a to vč. nekatolíků či jiných vyznání. Kristus říká: "Kdo není proti vám, je s vámi a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje".

Je pravda, že máme spoustu chyb, ale církev jako celek je svatá, protože je založena na Kristu. A tak, když začínáme u Krista, máme před sebou i obraz těch, kteří žili svou víru s Kristem a jsou s Kristem v nebi. My, co bojujeme tady na zemi, potřebujeme modlitbu, abychom stále měli spojení s Kristem a potřebujeme církev, abychom udržovali bratrské společenství s Kristem a potřebujeme také své blížní, abychom měli komu Krista předávat a nenechávali si ho jen pro sebe. A do týmu s Kristem musíme přijmout každého člověka, protože ho miluje Kristus. To je tedy ten správný Boží tým.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio