Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Zápočty za růženec

Tak konečně mohu mírně říci, že studuji. Mám tři zápočty, což není mnoho, mohl bych mít víc, měl bych se snažit také víc. Nemohu říci, že by vysoké studium bylo jednoduché, to není. Úspěch vyžaduje i učení a to je to, co jsem nikdy neuměl a co bych se rád naučil. Má otázka aktuálně zní: „Jak se naučit učit“. Pokud má někdo nějakou metodu, jak na to, docela bych to uvítal.

 

Tak tedy zatím mám 3 zápočty a písemnou část zkoušky z fundamentální teologie. Žádnému z těch zápočtů jsem nevěnoval mnoho času a vždy jsem si byl vědom, že znám z dané problematiky velmi málo a nezasloužím si to. To je čistá pravda. Každý ten zápočet skrývá malý Boží zázrak.

 

Ten první, na který jsem byl zapsán, bylo kolokvium z Úvodu do Písma svatého s paní děkankou Vlkovou. Ne každý to dostal a tím méně jsem si mohl být jist já, protože jsem věděl, že do kolokvia jdu jen se čtvrtinovými znalostmi. Byl jsem z toho jako z první vysokoškolské zkoušky docela nervózní, ale po celou dobu jsem to odevzdával Kristu a již od rána jsem se začal modlit růženec také na tento úmysl a po udělaném kolokviu mě napadlo poděkovat zbytkem růženců. Jeden růženec jsem se chtěl pomodlit v katedrále v kapli sv. Stanislava, kde se v katedrále uchovává NSO. Také jsem se rozhodl to v rámci možností dělat kolem každé zkoušky a zatím mi to tak vyšlo. Paní děkanka byla velice milá. Opakovala nám pěti látku a občas se na něco zeptala. Také jsem se modlil za kolegy, kterých se zeptala, a oni se třeba hned neozvali a já jsem odpověď věděl. Bylo mi odpuštěno také, když jsem se nechytal já. Můj výsledek byl slabší, tak jsem to cítil, ale byl.

 

Následující týden jsem byl zapsán na pedagogickou a studijní propedeutiku u sr. Cincialové. Dlouho jsem neměl téma a už jsem i pozapomněl, jak tu práci napsat. V pátek před tím mi bylo jasné, že už musím mít alespoň něco. Prohlédl jsem si tedy ráno Katolický týdeník, kde zrovna bylo o Islámu. Kdo mě zná, ví, jaký láskyplný vztah mám ke spolubratřím muslimům, tedy zjednodušeně řečeno, bych se tím radši pokud možno nezabýval. Ale uvědomil jsem si, že je to přesně to, co potřebuji. Otec Petr má z toho dostatek literatury, v KT to autor dobře rozebírá, takže z toho vznikne slušná struktura budoucí práce a to bylo to, co jsem potřeboval. Ve 21h jsem to začal zpracovávat dohromady a před půlnocí jsem s tím byl hotov, takže jsem měl před sebou čisté svědomí, že něco mám, ale věděl jsem, že to není nic moc. Noc byla krátká.

 

Ráno jsem vyjel vlakem z Drahotuš jako obvykle a při přestupu v Přerově jsem ve vlaku potkal spolustudenta Františka, který sedí za mnou a jiné dva a připravovali se na zkoušku. Moc jsem se tomu podivil, protože nebyla škola. A od nich jsem se teprve dozvěděl, že píšeme test z fundamentální teologie. Byl to šok, protože jsem to neviděl ani z rychlíku. Přesto však jsem se rozhodl, že si ten test napíšu. Ve velkou úspěšnost jsem nevěřil. Test jsem napsal s jistotou neúspěchu. O zázracích, jejich definici a rozdělení jsem skoro nic nevěděl, jen to, co praktikuji z víry. Stejně tak tomu bylo i o Kristově vzkříšení a vůbec nejhůř jsem na tom byl s biblickými obrazy církve a jejich vysvětlení. Napsal jsem jen, co vím, což v úhrnu nedalo pořádně ani půl A4. Zázrakem jsem se večer pohledem na stag dozvěděl, že jsem prospěl s výhradami. Někteří  ještě přišli na test z Křesťanské spirituality a podobně jako já třeba i na pedagogickou a studijní propedeutiku, takže toho nakonec bylo dost.

 

Propedeutika jsem věděl, že nebude lehká. Měl jsem sice čisté svědomí udělané práce, ale z práce samotné bylo zřejmé, jak málo jsem si dal na tom záležet. Už téma napovídalo, že jsem to nemohl zpracovávat dříve, než ve středu. Odevzdával jsem to paní profesorce do rukou, což také značilo práci pozdě vypracovanou a ještě tam bylo spousta chyb, z nichž některé mi dala hned k opravení, ať přijdu za chvíli, až to budu mít hotové. Šel jsem tedy do naší třídy, kde probíhal test Křesťanské spirituality, čímž jsem se natěšil na příští týden, kdy čeká mě tento test také a asi za půl hodiny jsem se vrátil zpět. Neměl jsem to ani teď správně, ale zápočet jsem Bohu díky dostal a také spoustu dobrých podmětů, což očekávám i u případného neúspěchu.

 

Měl jsem tedy týden na to, abych se naučil křesťanské spiritualitě. Prameny světla od kardinála Tomáše Špidlíka jsem si četl, jak již od konce prosince při ranním rozjímání. Doporučuji, na rozjímání je to skutečně výborná četba a paní profesorka Luisa mi to při kolokviu pochválila a doporučila dočíst do konce, což velice rád učiním, ne kvůli ní, ale kvůli sobě. Jinak jsem dopad jak sedláci u Chlumce, tedy skoro. Moje předsevzetí začít v pondělí – čtvrtek mi nevyšlo a pak dokonce nevyšel ani pátek, protože večer už bývám nepoužitelný, takže sobota, den kolokvia od 4:00 jsem se snažil něco pochytit. V testu, ve kterém ze 30 otázek nemělo být víc, než 6 chyb, jsem byl nejhorší ze zúčastněných s 8 chybami, které jsme s paní profesorkou probrali a zápočet mi nakonec dala. V tomto kolokviu jsem opět více poznal spolužáky a velice jsem ocenil, jak jsme se mezi sebou bavili a vzájemně se povzbuzovali a také učili to, na co se ptá paní profesorka při kolokviu jako na doplňující otázku, např. 5 stupňů pronikání zlého – vnuknutí, polemika s myšlenkou, boj, souhlas, který se stává již hříchem a nakonec vášeň.

 

Tak takto jsem tedy prožil první malé zkoušky. Ještě mě čeká, jako mnohé další, udělat zápočet z úvodu do filosofie u prof. Dvořáka. Ten jsem mohl mít za sebou klidně již 4 měsíce, ale doposud jsem nezačal. Mám tedy předsevzetí, že bych měl začít dříve, než budu dělat zkoušku z vybraných kapitol dějin filosofie. Ještě jsou celkem daleko církevní dějiny starověku a středověku. Během následujících dní se musím připravit na ústní zkoušku z fundamentální teologie a na zápočet z Latiny, které mám ve stejný den, a ještě mnoho dalšího mě v prvním ročníku čeká.

 

Doufám, že trpělivé studující čtenáře jsem povzbudil, především však ty, kteří poctivě nestíhají se připravit na teologické zkoušky a sám sebe více motivoval ke kvalitnější a zodpovědnější přípravě. Teologie nejde studovat bez napojení na Boha a bez vroucí lásky k Němu. Vězme, že Bůh nám mnohonásobně oplatí i naši malou poctivou snahu. A nemusíme mu platit daně ani v podobě promodlených růženců. I modlitba přece musí vycházet z vroucí lásky.

 

   

Zobrazeno 1282×

Komentáře

JiKu

Krásné!

Jen takovou asociaci, která se mi vybavila jako vzpomínka na vlastní studium MFF. Měli jsme tam jednoho pana docenta (dej mu Pán Bůh věčnou slávu, to je taky let!), který byl strašně hodný a nikdy nikoho nevyhodil. A kolega vsadil, že se od něj vyhodit nechá. Přišel na zkoušku a neřek ani slovo, zarytě mlčel. Pan tehdy docent to celé odříkal za něj a pak se zeptal "rozumíte tomu alespoň trochu?". Kolega odpověděl "ne", tak ho vyhodil. Kdyby řekl "ano", dostal to za 3.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

JiKu, díky za krásný komentář.

S dovolením budu pokračovat dále výčtem svých úspěšných zkoušek na fakultě.

V sobotu 24.2. jsem měl jeden zápočet a jednu zkoušku. Jako vždy jsem se snažil připravit co nejlépe, ale stejně jsem to podcenil a Bohu díky za tu zkušenost. Bůh má úžasný smysl pro humor.

Začnu zkouškou z fundamentální teologie. Učit jsem se začal tak, že jsem teprve ve středu před tím si vytiskl skripta a začal číst zhruba 2h denně a podtrhávat si důležité věci. Ve výsledku jsem přečetl zběžně jen polovinu ze skript a když jsem si vytahoval otázku "pohanské prameny o životě Krista", napadali mě výhradně křesťanské a židovské, ale ani jeden pohanský. Druhá otázka o ustanovení magisteria byla v druhé polovině skripta, které jsem ještě nezačal číst. A tak to dopadlo, jak to dopadlo, vypadl jsem a kolegině přede mnou dostala za tolik, za kolik jsem se za ni modlil růženec při přípravě. Fakt je, že celou písemku, kterou jsme nemuseli psát, tak jsme podmětně prokecali. Když Hanka odpovídala na dotazy pana profesora, trochu jsem se smál. A to jsem ještě netušil, že ji budu následovat hned za 3 minuty potom, co ze mě pan profesor žádné moudro, které chce, nevytáhne.

Růženec jsem se tedy domodlil celý ještě potom v katedrále a tak různě cestou.

Další zápočet byl z Latiny. Měl jsem z něj smýšené pocity, neboť jsem se účastnil jen výhradně prvních tří hodin a jelikož jsme měli na střední škole Latinu, tak zbývající přednášky jsem již nenavštěvoval, takže jsem se potom nevyznal v tabulkách, které jsme mohli používat, nicméně mě překlad nedělal velké problémy a paní profesorka ocenila, že se v daném předmětu orientuji, získal jsem 9 z 10 bodů a dostal zápočet. Bohu díky.

Další nová zkouška mě čeká za měsíc a to zároveň budu mít zkoušku z Filosofie. Musím se o to víc činit s učením, protože termín se blíží a dohromady 130 stránek chce nějaký čas. Ale mám radost z toho, že když usednu ke skriptům, tak mě to baví číst.

AndyMocuba

Myslím, že jsem podobný případ, co se "učení" týče. Jde o vůli se k tomu dokopat - dodržet předsevzetí. K tomu určitě pomáhá víra v Boha, který "nám mnohonásobně oplatí i naši malou poctivou snahu". Ale nepoctivá snaha bude také "odplacena"... Takže doporučuji dodržet předsevzetí a brát i tuto věc důsledně.
Ještě k češtině: podmět je větný člen, podmětný je tedy týkající se podmětu (vedlejší věta). Podnět je nějaký impuls, pohnutka, popud, stimul, podnětný tedy znamená stimulující, motivační (rozhovor, článek, ...)

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ona zkouška za měsíc dopadla skoro na výbornou, tedy za B. Potěšil jsem pana profesora Krumpolce, že jsem se na to tentokrát řádně připravil. Zkoušku z filosofie jsem odložil o měsíc, protože při přípravě na fundamentální teologii jsem ani neviděl filosofická skripta. Ta mě tedy čekají až na konci května. Mezi tím by bylo vhodné začít pracovat na zápočtech a kolokviích ostatních předmětů, které ještě nemám. Stále víc děkuji Bohu za to, že mě to baví a na růženec u zkoušek nezapomínám.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Zajímavá byla též pedagogická antropologie. Zápočet byl překvapením, neboť byl jen za účast. Ale výklad byl opravdu přínosný a zajímavý. Za tu dobu, co pomáhám učit náboženství jsem se za ty 3h poučil, v čem všem jsem dělal doposud chyby a budu se víc snažit jich vyvarovat. Podobně bude i zápočet z církevních dějin starověku a středověku, tedy za účast a příslib, že studujeme povinnou literaturu. Případné nestudium se pozná příští rok při komisionální závěrečné zkoušce z církevních dějin, kde bude úplně všechno, tedy starověk, středověk, novověk i české církevní dějiny. Tedy takové zápočty potěší, ale nejsem na tu jednoduchost připravený, takže poděkování bude posléze.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio