Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Sv. Radim, můj biřmovací patron

11. 10. 2011 17:23

Životopis z breviáře:

Narodil se v 2. polovině 10. století. Doprovázel svého staršího bratra Vojtěcha na jeho cestách, spolu s ním vstoupil pod řádovým jménem Gaudentius do římského benediktinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia na Aventinu (990); byl též svědkem jeho mučednické smrti (997). Stal se prvním arcibiskupem v polském Hnězdně (1000) a tam také kolem roku 1006 zemřel. Jeho ostatky byly přeneseny do Prahy (1039) a v románské bazilice sv. Víta (postavené v letech 1060-1096) byly uloženy v kryptě sv. Kosmy a Damiána. Nejstarší pražská nekrologia (od 2. poloviny 12. století) uvádějí jako den jeho smrti 12. říjen. Až do poslední úpravy českého národního kalendáře (1973) se u nás jeho památka slavila ve výroční den přenesení (25. VIII.).

Proč sv. Radim jako můj biřmovací patron?

Je perfektní mít za patrony bratry. Křestní jméno je dominantní, biřmovací trochu ve stínu. Tak podobně byl i život sv. Radima. Jako jediný z mých patronů není mučedníkem, ale v životě zažil mnoho útrap. Vše prožíval se svým bratrem, všechny ty radosti, ale především bolesti nepřijetí, vyvraždění rodu a také měl před očima mučednickou smrt svého bratra. V té chvíli mohl všechno vzdát, jít do ústraní a modlit se. Ale to neudělal. Rozhodl se jít ve stopách dál a převzít dílo svého bratra. Tím je pro mně velice oslovující.

Mám velkou sbírku svatých obrázků. Ale sehnat obrázek sv. Radima mi dalo veliké hledání, až jsem si nakonec namaloval svého sv. Radima a teprve o něco později našel jeho obrázek na internetu. Zjistil jsem, že jsem se v atributech, které jsem také těžko hledal, docela trefil. Namaloval jsem sv. Radima jako biskupa, který drží v ruce berlu, jako správný biskup a modlí se nad hrobem sv. Vojtěcha, někde na kopci, kde jej zabili pohanští Prusové. Aby bylo jasno, že jde o hrob sv. Vojtěcha, byl označen křížem a vedle pádlo zabodnuté v zemi.

Z Denní modlitby církve

Modlitba se čtením:

Z »Kroniky české« od Kosmy, děkana pražské kapituly

(Lib. II, cap. 3.4: knihovna rukopisů Národního muzea v Praze, sign. VIII F 69, fol. 30a)

Nerozdílný průvodce při veškeré práci a strastech

 

V Hnězdně odpočíval nejvzácnější poklad, tělo svatého mučedníka Vojtěcha. Když Cechové dobyli tohoto hradu, s velikou radostí vstoupili do chrámu a nedbajíce o žádnou jinou kořist žádali, aby jim bylo dáno vzácné svaté tělo, které kdysi pro Krista trpělo. 
Když biskup Šebíř viděl, jak jsou nerozvážní a odhodlaní ke všemu dobrému i zlému, pokusil se je odvrátit od hříšné opovážlivosti těmito slovy: »Bratři moji a synové církve Boží! Není to tak snadné, jak si myslíte, aby si nějaký smrtelník mohl jen tak dovolit opovážlivě se dotknout svatého těla, obdařeného od Boha zázračnou mocí. Proto se dříve tři dni postěte, konejte pokání za své hříchy, odřekněte se všech ohavností, které se svatému Vojtěchu na vás ošklivily, a slibte z celého srdce, že už se jich nebudete dále dopouštět.« 
Z Božího vnuknutí pojal kníže úmysl přenést také tělo tamějšího arcibiskupa Radima (Gaudentia). 
Toho totiž pojilo se svatým Vojtěchem nejen tělesné, nýbrž i duchovní bratrství, byl jeho nerozlučným společníkem ve všech námahách a souženích, a i když nezakusil spolu s ním mučednictví na vlastním těle, přece byl mučedníkem, protože trpěla jeho duše. Neboť nebylo možné, aby jeho duši nepronikl meč, když viděl, jak jeho bratra rozťaly meče pohanů, a sám toužil zemřít jako on.

Závěrečná modlitba

Bože, tvá prozřetelnost vedla svatého biskupa Radima, aby se stal svědkem mučednické smrti svého bratra Vojtěcha a pokračovatelem v jeho díle; prosíme tě, veď i nás, abychom chápali a uskutečňovali odkaz bratrské spolupráce na tvém díle.Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Antifona k Zachariášovu kantiku Bratr, kterému pomáhá bratr, je jak opevněné město.

Antifona ke kantiku Panny Marie Bůh určil jedny za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit.

Tolik tedy o zítřejší památce.

Zobrazeno 3301×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio