Růženec na táboře

Krom všech možných příležitostí, kdy se dá modlit růženec, vzpomínám si, že jsme se modlili také na některých táborech. Asi na mě bylo vidět, že je to modlitba pro mě velice oslovující, jinak si nedovedu vysvětlit zájem celého tábora nebo skupiny naráz. Toto jsem zažil celkem 3x a byla to vždy síla.

Jak jsem psal posledně nato téma, psal jsem o své modlitbě růžence celkově. Teď, toto svědectví jsou opravdu 3 takové "bomby" od Boha skrze tuto modlitbu.

Když jsme byli na faře v Kněždubu o prázdninách 1994 s P. Janem Turkem, tehdejším zábřežským kaplanem, měl jsem již za sebou první ročník oboru knihkupec v Luhačovicích a denní zkušenost růžence v rodině Kohoutkové, která mě nadchla pro tuto modlitbu. Nicméně během prázdnin byl to světlý týden, kdy jsem se růženec modlil denně podporován společenstvím celého tábora.

Došlo k tomu jednoduše. Hned první den večer, když jsme měli volno jsme se Václavovští domluvili, že se pomodlíme desátek růžence a učinili tak. Byli jsme při tom přistiženi a od té doby se dostal celý růženec na program každého dne. Tak jsme se modlili celý tábor pod vedením otce Jana každý den pět desátků po celý týden, co jsme tam byli.

V jubilejním roce 2000 jsme jeli se zábřežskými ministranty na týdenní pobyt do kněžského semináře. Nevím proč, ale na mě zbyl samostatný pokoj s dvěma postelemi, ostatní spali tak po dvou - třech. Se zábřežskými ministranty jsem tedy opět zavedl tuto modlitbu večer "u sebe" na pokoji. Scházela se nás čím dál větší skupinka, až na konec pobytu jsme se modlili všichni zúčastnění ministranti i bohoslovci v kapli sv. Františka v rámci poledního klidu.

Na těchto dvou akcích byli všichni praktikující věřící. Ta třetí však byla na táboře Malé Antiochie v Rychnově na mor. v r. 2001. Tam byli i děti (i někteří vedoucí), kteří křesťanský způsob života nežili. Také zde se stal takový malý zázrak.

Přemýšleli jsme nad odměnami za tábor a vyslali vedoucího Vaška, aby něco křesťanského někde koupil. Na táborovém kole se tedy vydal do Koclířova u Svitav (to není zas tak daleko, cca 18 km tam. Zastavil se zřejmě v Pastýři, řekl tam také, že to má pro tábor a dostal zdarma pro každého táborníka krásný modrý růženec. Tedy ne úplně zdarma, ale za modlitbu alespoň desátku růžence. Velmi nás tím překvapil. Dohodli jsme se tedy, že druhý den, to byla sobota, se pomodlíme všichni společně pět desátků růžence. Z předchozích dvou zkušeností jsem věděl, že to děti bude bavit.

Udělali jsme tedy tak. V sobotu po poledni jsme se vydali do farního kostela sv. Mikuláše v Rychnově, no bylo to jenom přes cestu, a celý tábor se modlil růženec. Trvalo to celkem dlouho, asi 1h, ale děti to opravdu bavilo. Věděl jsem, že jsou s námi i nevěřící děti, proto jsem před každým tajemstvím udělal na to téma krátkou katechezi, pak jsme zazpívali písničku k růženci "Růžencová" a pak jsme se modlili normálně Otče náš a deset Zdrávasů, nakonec "Sláva Otci". Byla to jedna z nejsilnějších chvilek našeho krásného tábora, který jsme měli na 12 dní a po celou dobu nás provázeli naši svatí patronové.

Děcka měla radost i z těch růženců. Jeden z nich, ten můj, zůstal na faře v Rychnově na Moravě. Nevím, zda tam dosud je, ale když jsem tam byl naposled, což už je několik let, zdobil stále zimní kapli na faře.

Doufám, že je to povzbuzující svědectví. Z něj si můžete vzít i příklad a nemusíte se bát tuto modlitbu modlit i s malými dětmi třeba na táboře nebo i v rodině. Když jsem studoval v Luhačovicích, tak právě u Kohoutků jsem viděl tento příklad, že se to modlila opravdu celá rodina a to nejmladší Filip měl tehdy 3 roky. A když byl někdo nemocný, modlil se růženec sám na lůžku. Občas, když se mě do modlitby růžence nechce, vzpomenu si na Kohoutkovi a to mě povzbudí také.