Moje modlitba růžence

Je říjen, příhodný čas k modlitbě růžence. Tak to by bylo k úvodu - zase nějaké další svědectví, ze kterého si ne vždy berte příklad, protože ne každý příklad je dobrý.

O růženci mám už ve svém blogu několik příspěvků, tak v tomto odkazu rovnou napíšu to, co vyhledám:

http://vvrh.signaly.cz/1106/rodina-neposkvrnene

http://vvrh.signaly.cz/1105/zivy-ruzenec

http://vvrh.signaly.cz/1005/modlitba-ruzence

http://vvrh.signaly.cz/1005/ruzenec

Tak a to jsou všechny odkazy. Teď tedy k tomu, co v těch odkazech není a připadá mi to docela dobré:

Málo se mě zdá snů, co si pamatuji. Jeden však přece je stále v mé hlavě. Viděl jsem se v klenotnictví a koupil jsem si zlatý růženec. Nevěděl jsem, co to znamená, ale věděl jsem, že je to pro mě. Už ani nevím, kolik mi bylo, ne však ještě 15, protože jsem byl na základní škole. Zdál se mi jen jednou a netrvalo to tak dlouho a stal jsem se členem Rodiny Neposkvrněné, jak odkazuje první odkaz tak, jak jsem to tam napsal.

Od té doby mě také oslovovala různá rozjímání, z nichž první jsem si koupil v Luhačovicích - Růženec se sv. otcem Janem Pavlem II. z Karmelitánského nakladatelství. Podobně, jak sbírám svaté obrázky, sbíral jsem i různá rozjímání sv. růžence. První jsem však dostal darem od tety Aničky ještě dříve, než jsem se začal růženec modlit. To byla brožurka Živý růženec od Ladislava Pokorného.

Také jsem si psal vlastní rozjímání. Některá z nich mám uchovaná různě po sešitcích a papírcích, možná na ně někdy přijde řada, ale asi bych je neopisoval. Podobně jsem se snažil skládat básničky k růženci, jsou na taky tak různě po papírcích a sešitech, některé z nich již nebudou dokončeny. Zpívat neumím, ale i na písničku došlo, ne však na moji, ale k růženci světla, jak je v Hosaně I - Růžencová (to bylo až v době mé pastorační služby v Drahotuších, kdy v r. 2006 to bylo potřeba pro májové pobožnosti).

Chlubit se vlastním peřím mi docela jde, ale nemá to být svědectví o mě a mé modlitbě? Tak se tedy vrátím k tématu.

K Živému růženci jako ke společenství jsem měl ne moc vřelý vztah. Vlastně jsem to poznal až v Luhačovicích, moc mě to neoslovovalo - nemodlím se rád po desátcích, radši to mám v celku - a tak jsem byl členem Rodiny Neposkvrněné, ale do jisté doby jsem nepřipouštěl připojit se k modlitbě Živého růžence.

To přišlo až v r. 2001, tuším, kdy vznikal Živý růženec ve farnostech Rychnov na Moravě, Třebařov a Mladějov. Tyto farnosti vytvořili 4 růže, z nichž v mladějovské růži jsem měl své místo, protože tam nebylo ani tolik farníků v kostele, kolik bylo třeba k modlitbě růžence. Je to veliká zásluha P. Pavla Jagoše, místního duchovního správce.

Jak tak chodí začátky, modlil jsem se to opravdu poctivě, přestože mě to dělalo drobné úskalí, desátek navíc v denní modlitbě růžence. Později jsem se naučil modlitby spojovat, že jsem se modlil třeba 2 tajemství v jednom desátku, což nepovažuji za příklad hodný následování. Podobně, jak jsem začínal nabývat dojmu, že mám málo času, začínal prožívat duchovní krizi, modlil jsem se desátky už pospátku za několik dní a tak jsem se třeba tři až čtyři dny růženec vůbec nemodlil a pak v jednom dni 4-5 růženců. Ani to není vhodné k následování.

Ještě jsem se naučil různé růžencové rekordy, takže nejkratší růženec jsem měl za 15 min., pak jsem rekord upravil na 7 minut (ten už nepřekonal). Zjistil jsem, že je kratší modlit se růženec v Latině s českými tajemstvími (ušetří se zhruba 5 minut normálního trvání růžence). Také se dal růženec modlit i 2hodiny s rozjímáním 15 desátků, 45 minut jeden růženec, ale i hodinu a půl, když se při tom usínalo. Tyto kuriozity však nenapodobujte, nejsou toho hodny. Stávalo se mi, že jsem se modlil růženec i ve snu. Krásný to sen.

Naučil jsem se růženec modlit opravdu různým způsobem. Něčím mě inspirovali jiní, něco jsem dal dohromady sám, snad z vnuknutí Ducha Svatého. Jeden ze způsobů, který byl pro mě docela inspirativním bylo, že jsem vyšel z historie růžence a tak jsem se pomodlil 50 zdrávasů, odpovídající počet otčenášů a stejně tak Sláva Otci a teprve potom dodal rozjímání pro všechna tajemství. Možná mě k tomu inspiroval i můj způsob jídla, kdy nejprve sním oblohu, pak maso a nakonec přílohu.

Když se tak modlím růženec denně, občas potřebuju změnit formu. Někdy se však nezadaří, růženec se nepomodlím, nebo při něm usnu. Když jsem teď členem Živého růžence v Partutovicích, daří se mi alespoň ten desátek, který mám v Živém růženci a z toho mám radost. Někdy se mi podaří zas pomodlit se více, tak možná nahrazuji to, co jsem se nepomodlil. Ale zpovědník mi poradil, že to nemám počítat kolik, ale modlit se to skutečně z lásky. A to je, myslím si, dobrý závěr této povídky.