Pouť na Sv. Hostýn za Antiochii

Soukromá pouť na Sv. Hostýn za Antiochii

Neděle 28.8. 2011

S Pavlou Lehkou jsme se domluvili přes Signály, že budeme putovat na Sv. Hostýn tento víkend po Antiochii. Nakonec to dopadlo, že jen my dva a její sestra Jana.

Hned brzy z rána jsem vstal a pomalu šel na vlak na poslední chvíli. Nechal jsem to tak trochu na Boží prozřetelnosti, že mi vlak neujede, vědom si toho, že s nohou v ortéze nic neuspěchám. Tak vlak v Drahotuších jsem stihl v řádném čase a také všechny ostatní přípoje, ač ještě na nástupišti jsem všude slyšel: „Ukončete nástup, vlak je připraven k odjezdu“. Tak jsem byl na Sv. Hostýně již v 7:30 a obešel stánky. S ortézou to po celém Sv. Hostýně byl veliký zážitek, neboť jsem musel rozjímat nad každým krokem, abych se nenatáhl.

Před mší svatou jsme si opačně prošli Cestu světla, kterou jsem před tím nenašel, protože jsem nešel od vodní kaple a směrovky nikde nebyly a já se taky nikoho neptal. Pak byla mše svatá za účasti poutníků a hudby z Lačnova, potkal jsem Gábinu ze Zábřeha, která mě pozvala na svatbu.

Po mši svaté jsme šli na rozhlednu, pak k hrobu arcibiskupa Vaňáka, kde jsme se také pomodlili a opět opačným směrem jsme si prošli Jurkovičovu křížovou cestu. Následně jsem si pořídil něco málo k jídlu, pak jsme se rozloučili a já jsem šel ještě na odpolední požehnání, po němž jsem si pořídil knihu Následování Krista, smažené žampiony a zmrzlinu. Potkal jsem farníky z Hranic, Partutovic a také z Velké manžele Šindlerovy.

Všechny mě Pán tak náhodně posílal do cesty. Díky manželům Šindlerovým jsem mohl ještě k vodě, takže jsem si opět trochu mákl a pomodlil jsem se Cestu světla, kterou jsem si pořídil při odpoledním požehnání. Během celého dne jsem se s pomocí Boží přemodlil všechna tajemství růžence. Bral jsem to také jako osobní duchovní obnovu a po celý den mi Pán ukazoval, že mě má opravdu rád.