Hned na začátku předešlu, že se tím nechci chlubit, jen požádat o modlitbu. To, o čem budu psát, je ve mě už dlouho a ještě stále nedokonané a když se povede, stejně dokonané nebude. Proto Vás prosím o modlitbu, pokud je to pro Vás možné. Momentálně píšu o věci, o které běžně s nikým nehovořím a ani v tomto svém rozhodnutí jsem neudělal výjímku, takže co z toho má vzniknout, nechám na Pánu Bohu.
Dlouho jsem rozhodoval a stále rozhoduji své životní povolání. Tento příběh nezačal až maturitou, která je jasným předpokladem pro toto mé rozhodnutí. Začal už někdy v deseti letech, kdy jsem začal ministrovat u oltáře. Nebyl jsem však nikdy vzorný žák, ono totiž slovo vzorný se pro mou osobu poněkud nehodí. Dokonce to bylo přímo naopak. Na prvním stupni jsem byl mezi nejhoršími žáky třídy. V druhém stupni se to trochu polepšilo, že jsem se snad dostal do první třetiny s průměrem 1,8 na vysvědčení. Z milosti Boží jsem udělal přijímačky na SOU knihkupecké v Luhačovicích, obor knihkupec. Pro rozhodování o budoucím povolání pro mě bylo rozhodující jediné kriterium a to maturita. Byl jsem si vědom, že svým vzděláním nemám na gymnázium.
Prošly tedy 4 roky studia střední školy a už se pomalu mělo rozhodovat o tom, zda půjdu do života nebo budu pokračovat ve studiu na vysoké škole. Upřímně řečeno, moc jsem si netroufal, říkal jsem si, že 2 roky budu pracovat a pak se uvidí. Pán Bůh ví, zda udělám maturitu a nechci se hlásit zbytečně, co kdybych to náhodou nezvládl. Ano, neuměl jsem a doposud neumím prohrávat, vždycky mě neúspěch srazí k zemi. Mí spolužáci mě tehdy moudře radili, abych se přihlásil ke studiu Teologie. Vnímali to celou dobu studia, že to s Pánem Ježíšem myslím vážně. Neposlechl jsem je z výše uvedeného důvodu. Pán dal a maturitu jsem udělal a abych se nemohl vytahovat, tak za 9. Mé maturitní vysvědčení zdobí čtyřka z Češtiny, a s odstupem času vidím, že zasloužená, pak jsou dvě dvojky a mezi tím jedna jednička zázrakem. Všechny známky podle mé povahy, ohodnotili mě pedagogové skutečně správně.
Po maturitě bylo dlouhé období hledání zaměstnání. Než jsem se stal pastoračním asistentem v Drahotuších, prošel jsem jen dvěmi jinými pracovními místy, prací ne delšími než 10 měsíců celkem. Nyní jsem již 6. rokem pastoračním asistentem v Drahotuších a teprve teď přišlo ono rozhodnutí, abych studoval alespoň laickou teologii na dálku. Mohou za to i Signály, protože čím dál víc zjišťuji, jak málo toho vím, když mám jen pastorační kurz konaný v roce 2001 v Moravské Třebové. Také za to může i mnoho jiných, které zde nehodlám jmenovat, ale mohu jim za to zajisté poděkovat. Mám z toho velikou radost. Ale ještě nemohu říkat hop. Teprve příští týden (18.6. v 10:00) mě v Olomouci čekají přijímačky a v případě úspěchu 3 roky dálkového studia.
Tak takto jsem vylil své srdíčko.
Prima, Vojtěše, k Boží potěše.
Vojto jdi do toho.Prohloubení vědomostí ještě nikoho nezabilo ;-)
Sic je dálkové studium náročnější,ale s Boží pomocí jde vše.
Určitě souhlasím, jdi do toho! Studoval jsem dálkově VŠB Ostrava 4 roky a bydlím v Mostě (severní čechy). Byl to záhul, ale zvládl jsem to. BYl jsem svobodný-pracující tak vše v pohodě. Ale jak má člověk rodinu, děti, už to tak lehce nejde. Ale s Boží pomocí, s rodinou, která tě pdoporuje to také jde. Budu určitě s Tebou v modlitbách v den tvých přijímaček. Bůh ti žehnej. Martin
Tak už to prošlo. Jsem po přijmačkách. Teď už jen čekám, jak dopadly. Viděl jsem některé známé, kteří na rozdíl ode mně čekali na zkoušku. Tak mě taky povzbuzovali a bylo to moc dobré. Trvalo mi to asi 35 minut a nejsem si jistý ve správném řešení pěti z třiceti otázek, ale podle konzultace s otcem Radkem zhruba polovinu z nich jsem zřejmě odhadl dobře a zbylou polovinu, tu větší, jsem si nezapamatoval zadání.
Určitě to dopadne dobře.
Vojtěše, ty seš přece chytrej katolickej zábřežskej antijoch, no ne?
držím palce...a modlím se:-)
Případně to 5 litrů slivovice, 4 kila bůčku, klobásky a 20 litrů kysaného zelí zachrání.
Tak dnes jsem se to neoficiálně dozvěděl. Pán dal a jsem 9-18. ze zhruba 80 uchazečů a z 40 možných bodů jsem získal pouze 35, minimum pro přijetí bylo 20. Bohu díky i Vám, kteří jste na mě pamatovali.
Pane králi, já to říkal, já to říkal, že v tom borcovi ze Zábřeha něco bude. A tech 5 litrů slivovice, 4 kila bůčku, klobásky a 20 litrů kysaného zelí si může schovat na zkouškové.
Nikdo o tom nepochyboval, všichni jsme ti věřili a modlili se za tebe.
Díky moc. Trochu se mi změní život, ale ještě větší sranda bude ustát tu změnu. Prví pocity z návratu do školy jsem měl hned, když jsme vstoupili do třídy a tam tabule a lavice, tedy trochu jiná lavice, než na střední či základní škole a já ne u tabule a katedry, jak v hodinách náboženství, ale v té lavici.
Gratulace ;-)
Blahopřeju!! :-))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.