Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Za týden se tak stane?

Hned na začátku předešlu, že se tím nechci chlubit, jen požádat o modlitbu. To, o čem budu psát, je ve mě už dlouho a ještě stále nedokonané a když se povede, stejně dokonané nebude. Proto Vás prosím o modlitbu, pokud je to pro Vás možné. Momentálně píšu o věci, o které běžně s nikým nehovořím a ani v tomto svém rozhodnutí jsem neudělal výjímku, takže co z toho má vzniknout, nechám na Pánu Bohu.

Dlouho jsem rozhodoval a stále rozhoduji své životní povolání. Tento příběh nezačal až maturitou, která je jasným předpokladem pro toto mé rozhodnutí. Začal už někdy v deseti letech, kdy jsem začal ministrovat u oltáře. Nebyl jsem však nikdy vzorný žák, ono totiž slovo vzorný se pro mou osobu poněkud nehodí. Dokonce to bylo přímo naopak. Na prvním stupni jsem byl mezi nejhoršími žáky třídy. V druhém stupni se to trochu polepšilo, že jsem se snad dostal do první třetiny s průměrem 1,8 na vysvědčení. Z milosti Boží jsem udělal přijímačky na SOU knihkupecké v Luhačovicích, obor knihkupec. Pro rozhodování o budoucím povolání pro mě bylo rozhodující jediné kriterium a to maturita. Byl jsem si vědom, že svým vzděláním nemám na gymnázium.

Prošly tedy 4 roky studia střední školy a už se pomalu mělo rozhodovat o tom, zda půjdu do života nebo budu pokračovat ve studiu na vysoké škole. Upřímně řečeno, moc jsem si netroufal, říkal jsem si, že 2 roky budu pracovat a pak se uvidí. Pán Bůh ví, zda udělám maturitu a nechci se hlásit zbytečně, co kdybych to náhodou nezvládl. Ano, neuměl jsem a doposud neumím prohrávat, vždycky mě neúspěch srazí k zemi. Mí spolužáci mě tehdy moudře radili, abych se přihlásil ke studiu Teologie. Vnímali to celou dobu studia, že to s Pánem Ježíšem myslím vážně. Neposlechl jsem je z výše uvedeného důvodu. Pán dal a maturitu jsem udělal a abych se nemohl vytahovat, tak za 9. Mé maturitní vysvědčení zdobí čtyřka z Češtiny, a s odstupem času vidím, že zasloužená, pak jsou dvě dvojky a mezi tím jedna jednička zázrakem. Všechny známky podle mé povahy, ohodnotili mě pedagogové skutečně správně.

Po maturitě bylo dlouhé období hledání zaměstnání. Než jsem se stal pastoračním asistentem v Drahotuších, prošel jsem jen dvěmi jinými pracovními místy, prací ne delšími než 10 měsíců celkem. Nyní jsem již 6. rokem pastoračním asistentem v Drahotuších a teprve teď přišlo ono rozhodnutí, abych studoval alespoň laickou teologii na dálku. Mohou za to i Signály, protože čím dál víc zjišťuji, jak málo toho vím, když mám jen pastorační kurz konaný v roce 2001 v Moravské Třebové. Také za to může i mnoho jiných, které zde nehodlám jmenovat, ale mohu jim za to zajisté poděkovat. Mám z toho velikou radost. Ale ještě nemohu říkat hop. Teprve příští týden (18.6. v 10:00) mě v Olomouci čekají přijímačky a v případě úspěchu 3 roky dálkového studia.

Tak takto jsem vylil své srdíčko.

 

Zobrazeno 4140×

Komentáře

Zobrazit 14 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio