Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Někdy, když se necítím

O tomto víkendu byly 2 výrazné akce. Včera pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání v katedrále v Olomouci a dnes setkání schol děkanátu Hranice. Obě akce byly dobré, byly zajisté naplněny Božími milostmi nebo lépe Božím Duchem. Docela jsem to zakusil zvláště proto, že jsem cítil, že se mi tam zrovna nechce být, prostě mě to zrovna nebavilo, zrovna jsem neměl náladu. Jak z toho ven?

Začnu tedy v časové posloupnosti. Už dlouho jsem neprožil celou pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání, většinou jsem nebyl na růženci, protože jsem měl tou dobou jiné povinnosti, hlavně vůči ministrantům. Tentokrát však se naskytla příležitost být na celé pouti, užít si celého maratonu modliteb a mě se opravdu nechtělo. Měl jsem pocit, že potřebuju vypadnout. Při modlitbě růžence ten pocit stále sílil, bylo krásné rozjímání, ale bylo to trochu dlouhé, z normální půlhoďky to trvalo bezmála hodinu celou. Po druhém desátku už se mi opravdu nechtělo, ale vždy jsem si říkal, že vydržím, až jsem se nakonec zvedl po čtvrtém desátku a šel do sakristie také proto, že jsem vnímal, že mám-li ministrovat na adoraci, je čas jít - a byl. Jenže cestou z kněžiště olomoucké katedrály je kaple sv. Stanislava, kde se uchovává Nejsvětější svátost a tam jsem se zastavil a nakonec tam strávil i pátý desátek a cítil jsem, jak se ze mě ta nechuť uvolňuje. Zůstal jsem před kaplí v modlitbě celého desátku a teprve potom jako už poslední ministrant jsem dorazil do sakristie, převlékl se a šel na adoraci, kterou vedl pan děkan, o. Jiří Doležel. Růženec měli na starost děkanát Šternberk v čele s mým zpovědníkem, o. Pavlem. Adorace už byla nádherná, přestože bylo třeba ji celou uklečet, pan děkan ani na písničky nevstal. Na jeho tváři jsem viděl, jak září. Pak byla mše svatá, kterou celebroval otec biskup Josef, který se právě vrátil z kongresu o Božím milosrdensví z Nového Města. Měl radost ze zástupu kněží, ministrantů i Božího lidu. Pak bylo třeba najít náš autobus, což se mi po mírném úsilí podařilo. Byla to krásná pouť a jsem rád, že jsem překonal onu počáteční nechuť.

Dnes bylo v Potštátě 5 křtů. Byla to krásná slavnost. Pak pro nás pokračovala zahradním posezením na pozvání rodiny, která křtila 2 své děti. Vytvořili jsme tak společenství kolem jídla a jelikož se nachýlil čas, pokračovali jsme dále na setkání schol v hranickém kostele. Kostel byl způlky zaplněn, bylo připraveno 8 schol, které zazpívaly celkem 17 písní, což je hodina a něco poslouchání a tleskání. Započal to pan děkan, o. Jiří a provázela to animátorka Eliška. Kdo mě zná, ví, kolik zpěvu vydržím. Hned po odzpívání první scholy - scholičky Drahotuše, která byla perfektní, protože nejvíce pobavila publikum a vůbec všichni to měli krásně připravené, mě už svrběly nohy, že bych šel ven. Vůbec se mi nechtělo tam být. Ale podobně jako včera jsem sám sebe přemlouval, až jsem vydržel do konce a bylo to dobré. Byly to krásné zpěvy pro Pána a opět velice příjemně prožitý čas. Jen bych moc rád věděl, proč se mi nechce. Ne nadarmo je úsloví, že když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Ale jak krásné je přemlouvat sám sebe a dokázat se přemluvit.

Zobrazeno 2563×

Komentáře

Dzamila

aspoň od někoho mám zpětnou vazbu na dnešní akci :D Vojto, díky za upřímnost v celém článku. Nedokážu Ti ale poradit, i když často zakouším podobné pocity a nechuť...

HelenaH

pět křtů-to je fakt nádhera. Díky Bohu za to.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio