Když se mi nic nechce dělat, tak se nic nedaří. Nesrší to zrovna optimismem, je to tvrdá realita. Teď jenom vyřešit otázku, co s tím.
Tak to je naprosto různé. Má to taky různé příčiny. Tak asi potřeba prvně dělat něco s těma příčinama a ono se uleví a pak se zas chce.
Nejdrsnější je v tom stavu zabřednout dlouho. Čím déle to trvá, tím méně se chce něco dělat a tím více je potřeba se dokopat.
Úplně perfektně v tom funguje úmysl se jít modlit. To ta špatná nálada záhy mizí a najednou jde všechno od ruky. Ale ještě se nesmí zapomenout ten úmysl dotáhnout do konce.
Jak krásný je pocit, když se zase chce. Tak se mi zase chce. A mám to vyřešené.
Proč vlastně píšu tyhle hlouposti?
Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.
:D proč hlouposti?Má to něco do sebe ;-)
Bratře MartyRe, díky moc za povzbuzení. Je ho třeba. Včera, když jsem to psal, tak jsem to zároveň i prožíval. Bohu díky, že se už zas chce něco dělat.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.