Antiochia pro mě už po 15.

Když jsem se připravoval na biřmování, oslovil nás biřmovance v Zábřeze tehdejší jáhen Radomír Šidleja. Řekl nám krátce o Antiochii a dal nám přihlášky. Kdyby to tak skončilo, tak jsem nebyl, kým jsem. Přihlášku jsem založil s tím, že na to nemám, abych dělal někde nějaké misie, pomáhal lidem s čím potřebují a říkal jim o Kristu.

Pokorně uznávám, že na to opravdu nemám. Nejsem moc výřečný, ikdyž ukecaný někdy jo, dělat moc neumím, sportovat taky ne a bavit se o Pánu Bohu s někým, kdo tomu nerozumí, mi připadalo těžké, ikdyž jisté ambice jsem měl.

Ano, já na to nemám, ale Bůh na to má, aby mě dokázal použít. To teď vím. Otec Radek mě tedy svým způsobem dotlačil a nechal jsem se ukecat asi tak, jak jsem se vůbec nechal ukecat na ministrování. Jedno z hesel první Antiochie bylo: Za všechno může Radek a bylo pro mě pravdivé.

Tento blog ve svých začátcích popisuje mou cestu po Antiochii, můžete se podívat do archivu. Je to v několika kapitolách až po Jezernici. Další Antiochie již jsem do své osobní kroniky nepsal, ale každá má něco společného: vždy je v něčem nová. Tak se pokusím zapsat alespoň ve stručnosti, co mě zvláště oslovilo. Začnu od samého počátku:

1. Maletín 1996, turnus C, vedoucí František Moravčík, dnes otec rodiny

Bydleli jsme v administrativní budově kravína. Turnus trval 17 dní od pátku až do neděle za 14 dní. Řádná mše svatá ve farnosti byla v neděli 1x za 14 dní v 10:30. Patron farnosti: Sv. Mikuláš, administrátor exc. ze Zábřeha - P. František Eliáš, děkan

Naučil jsem se více pracovat s dětmi, méně jsem se bál projevit. Byla to první Antiochie, všechno jsem bral s nadšením a heslo turnusu "Tady se to tak nebere" mě oslovovalo v tom, že doma jsem zvyklý na kostel relativně zaplněný, varhany, ministranty, slávu... Tady to opravdu není. Kromě nadšeného Standy se mi podařilo přesvědčit k ministrování i Pepu, další turnus pak přivedl k oltáři ještě mnoho kluků, udělali ve Svébohově chaloupku, ve školním roce se tam po prvé po dlouhých letech učilo náboženství. Bylo to však zároveň naposled. Nadšení dětí sláblo. Do kostela už z nich nikdo nechodí, ale náboženství v obci se bere již vážně, na Antiochii pamatují v dobrém a na křesťany nehledí přes prsty.

Zde jsem byl nejmladším klukem z týmu Antiochie.

2. Maletín 1997, přípravný turnus vedl P. Radomír Šidleja, turnus C  Zdeněk Stodůlka, dnes již knězem

Bydleli jsme na chalupě paní Zapletalové, jediné pravidelné návštěvnice kostela. I tento turnus trval 17 dní. Mši svatou jsme měli jen 2x za turnus v kostele v Maletíně a jednou jsme šli pěšky a došli jen na bohoslužbu oběti do Studené Loučky.

Opadlo ze mě nadšení, bral jsem to tak, že se opět setkám s přáteli a navážeme další dobré vztahy a stalo se tak. Od té doby po několik let (do r. 2002) jsme slavili za hojného počtu alespoň Mikuláše, půlnoční a pohřby a Maletín je skutečně mou srdeční záležitostí, ikdyž jsem tam posledních několik let nebyl.

Po prvé v životě jsem zažil, co je to být benjamínek. Také jsem zažil po dlouhé době co je to být 14 dní bez mše svaté. Chodili jsme též do sousedních Krchleb a navštěvovali místní děti.

3. Počenice 1998, turnus C, vedoucí Josef Maincl, dnes knězem v brněnské diecézi

Bydleli jsme na faře. Turnus trval 17 dní. Mše svatá zde bývala pravidelně v neděli v 10:30 a na první pátek, v sousední vesnici byla v úterý. Patronem farnosti: Sv. Bartoloměj, tehdy administrátor exc. P. Josef Kuchař z Ratají

Jakožto Antiošák potřetí jsem vnímal, že jsem již zkušený a že všechno bude jako v Maletíně. Nebylo to tak a Antiošáci na to byli nabroušení. Také já jsem byl trochu nabroušený, protože členové turnusu se měnili jako ponožky a nevytvořilo se pořádné společenství. Ve výčtu nás bylo přes 20, leč v plném počtu nás bylo jen kolem 18 max. Když jsem tedy neviděl pochopení v týmu, snažil jsem se trochu samostatně. Nebylo to úplně špatné, nicméně tým je tým. Antiochia i v této obci zasela dobré semeno.

Tato obec je rodištěm P. Radomíra Šidleji a byla pro mě prvním místem, o kterém se mluvilo a bylo jediné na Moravě, do té doby největší turnus, jaký jsem zažil.

4. Hradec nad Svitavou 1999, turnus C, vedoucí jáhen Kamil Obr, dnes kněz, biskupský delegát pro mládež

Bydleli jsme na faře a turnus trval oficiálně 17 dní, nicméně já jsem se účastnil pouze od soboty do soboty celkem 15 dní. Mše sv. zde byla v neděli v 8:00 a ve st a pá v 19:00. Patronka farnosti: Sv. Kateřína Alexandrijská, tehdy administrátor exc. ze Svitav P. Jiří Polášek, děkan

Když jsem po prvé přijel do této obce a viděl na kostele, jak často se slaví mše svatá a kolik lidí je v neděli v kostele, nevěděl jsem, co tam dělají misie typu Antiochia. Záhy jsem to pochopil, když jsem zjistil, že jde o obec přes 3 tisíce obyvatel v délce 7 km a šířce 200m. Někteří to měli do kostela daleko, ale měli to daleko i k sobě. Rád jsem jezdíval s děckama na půjčeném kole a vůbec málo jsem se zdržoval na faře, tak vznikl hlod: Vojta je jako Duch svatý, vane si kde chce. Rád a s nadšením jsem komunikoval s dětmi a dělal vše možné. Velice rád jsem byl u rodiny Rodinovy, kde jsem byl pečený, vařený, ale bylo to až na konci Hradce.

Po prvé jsem zažil pocit, že chci odjet. Byla to však má špatná nálada, která mě celkem rychle přešla. Bylo to potom i na více Antiochiích, ale uvědomuji si, že to byla vždy má ješitnost a jiné špatné vlastnosti, které mě ovlivňovali. Ďábel přece nemá rád, když se dělá něco dobrého. Po prvé jsem zakusil trochu Čech nicméně v moravské církevní provincii. Také to byl pro mě první turnus, který vedl duchovní a doposud jediný.

Tetětice (Patroni obce: sv. Andělé Strážní)

Zde jsem byl jen na dva dny turnusu D a zažil "spící" Antiochii. Ve vsi tam docela pěstovali noční život, tak Antiochia po dlouhém čtrnáctidenní odpočívala celé dopoledne. Chtěl jsem jen "obnovit vztahy" s děckama z Počenic a zúčastnit se počenické pouti k sv. Bartoloměji.

5. Cotkytle 2000, turnus C, vedoucí Libor Buček, dnes kněz plzeňské diecéze

Bydleli jsme na faře, turnus trval oficiálně 16 dní, končil sobotou, byl jsem zde 17 dní. Mše sv. byla pravidelně každou neděli v 10:30 a v pondělí, pak ještě kdykoli měl P. Radomír Šidleja možnost. Patron farnosti: Sv. Jan Nepomucký, tehdy administrátor exc. ze Štítů P. Radomír Šidleja, kaplan pro mládež

Zde jsem zažil Antiochii, kde mě místní mládež již znala z dřívějška, tak mě brali mezi sebe, tedy ne tolik jako Antiošáka. Četně jsem Antiochii navštěvoval již od začátku a jakobych nechápal, proč nechci jezdit třeba na turnus A, na kterém jsem opravdu nikdy ještě nebyl. Byla to Antiochia velice živá a pěstovali jsme úplně všechny druhy působení na Antiochii a oslovili mnohé i ze sousedních obcí příslušejících k farnosti Cotkytle.

Byla to první Antiochie, kde jsem přijel na kole, nejbližší místu, kde bydlím, nikoli však poslední a nikoli nejbližší, ale jen do té doby. Též to byla první Antiochie, kde jsem si vybral místo, kde chci jít. Zjistil jsem však i po dalších zkušenostech, že to není moc praktické. Kdykoli jsem toto udělal, něco to odneslo. Tady jsem celý druhý týden prokulhal.

Vyšehoří (Patron obce: Sv. Jan Nepomucký)

Zde jsem jenom průběžně dojížděl, jinak jsem zde oficiálně nebyl, protože jsem to z jistých důvodů nechtěl. Antiochie byly mezi sebou velice blízko a tak se vzájemně navštěvovaly, což byla praxe potom i v dalším roku. Dojížděl jsem tedy na kole především přes turnus A a B, ale vždy jen na otočku. Vyšehoří je od nás asi o 5 km blíž, než Cotkytle (tedy 10 km).

6. Zborov 2001, turnus D, vedoucí Jan Bleša, dnes kněz

Bydleli jsme v bývalé hospodě, turnus trval oficiálně 16 dní, pro mě jen 13. Protože obec byla filiální, náležející farnosti Horní Studénky, kde jsme však v kostele byli jen jednou, mše svatá zde bývala v sobotu z nedělní platností a dle příležitostí i další. Patron obce: Sv. Jan Křtitel, tehdy administrátor exc. farnosti sv. Linharta v Horních Studénkách ze Štítů P. Radomír Šidleja, kaplan pro mládež

Nevěděl jsem, co přinese nový turnus. Na C jsem byl zvyklý, protože byl vždy jakýmsi vrcholem. Podobně tomu však bylo i ve Zborově na D. Měli jsme příležitost zajet do Prahy na jáhenské svěcení a v obci jsme hojně spolupracovali s místními spolky, především s hasiči, samozřejmě s mládeží a se všemi, které nám Pán poslal do cesty. Byla to první Antiochia, kde jsem vykonával službu zvoníka.

Obec byla nejblíže mého trvalého bydliště (5 km přes les) a dokonce krom toho, že jsem tam byl na kole, jsem chodil i pěšky domů. Byl to nejmenší turnus (bylo nás 7), první a zatím poslední filiální obec, první Antiochia, na níž jsem se nepřihlásil a nechal jsem se poslat P. Radomírem den před odjezdem.

Ve Zborově byl se mnou po prvé i Václav Fojtík, tehdy ještě nebyl ani bohoslovec, později jako bohoslovec fungoval na Antiochii v Zátoře a vedoucí turnusu v Jezernici. Když byl na Antiochii, byl vždy se mnou.

Olšany (Patroni obce: Sv. Cyril a Metoděj)

Tuto Antiochii jsem jen navštívil během turnusu C asi na 2h, je vzdálena 5 km od Zborova. Byli hodně akční a neměli moc času. Udělali si však čas na krátkou návštěvu Zborova. Svým způsobem jsem byl rád, že jsem byl poslán do Zborova, ale kdyby mě otec Radomír poslal do Olšan, kde jsem chtěl být poslaný, jistě bych ho poslechl.

7. Polkovice 2002, turnus C, vedoucí Karel Hořák, dnes kněz a Martin Vévoda, dnes kněz a po 2 roky spolupracovník na FARCE v Drahotuších

Bydleli jsme na faře, turnus trval oficiálně 16 dní, v Polkovicích zkrácený na 15 dní, já jsem byl jen 11 dní, mše svatá byla každou neděli v 10:30, tuším, že v roce 2006 byla farnost zrušena. Patron tehdejší farnosti: Sv. Bartoloměj, administrátor exc. z Kojetína P. Pavel Ryšavý

Ročník 2002 neměl moc viditelné ovoce a právě proto se mi zdá, že o to lepší bude ovoce neviditelné. To, co Antiochia vyprosí, ví jen Bůh. Já jsem tentokrát věděl o tom, že Antiochia krom Polkovic bude i v Rychnově na Mor. a proto, když jsem se přihlašoval, psal jsem vedoucímu Antiochie Petru Utíkalovi, dnes knězi a když jsem přijel do Drahotuš, tak také drahému kolegovi, že nechci do Rychnova. Petr mi tedy napsal trpělivou odpověď, že právě v Rychnově by mě potřeboval a já jsem tedy uvedl důvody, pro které opravdu nechci, především proto, že jsem tam pomáhal již od konce r. 2000 místnímu knězi P. Pavlu Jagošovi a bál jsem se toho, že jsem již dostatečně známý a že podobně jako v Cotkytli bych nebyl mezi místními vnímán jako Antiošák, ale jako místní. Otec Radomír Šidleja, jeden ze zakladatelů a kněz Antiochie toto viděl spíš jako plus a tak trochu mi vyčítal, že jsem nechtěl. Nicméně bylo respektováno mé přání a byl jsem poslán do Polkovic. Antiochia zde byla živá a já jsem přijel doprostřed dění. S obcí jsem se docela sžil a bylo mi tam dobře. Viditelné ovoce má pro mě Antiochia i tím, že mám doživotní připomínku na svém těle a to ukazováček levé ruky, kterého se dotkla tupá sekerka. Tak se na něj podívám a vzpomenu si na Antiochii.

Velice se mě líbil kostel sv. Bartoloměje a osobně si myslím, že to byl zatím nejkrásnější kostel v místě Antiochie a první farní kostel, kde nebyl obětní stůl (loni ve Zborově nebyl taky, ale to není farní kostel). Zažil jsem diskotéku pro mládež, kterou si mládež sama vymyslela, udělala ve vší slušnosti a my jsme při tom se jí učastnili nebo adorovali a v obci musel být po 21. hodině klid a i místní mládež to respektovala.

Rychnov na Moravě (Patron farnosti: Sv. Mikuláš)

Nechtěl jsem zde být, ale přesto se mě Antiochie nemohla nedotknout. Na turnusu A a B jsem byl jen tak po 1-2 dnech, nikdy nepřespával, vždy spíše jen několik hodin, na turnuse C přes celý víkend, abych si "dodělal" Antiochii. Moc mě neoslovoval přístup P. Pavla Jagoše, nicméně ovoce pro obec to mělo dobré a občané na to doposud vzpomínají, což se děje v podstatě u každé Antiochie.

Zajímavé byly i ztráty. Byla to první Antiochia bez vlajky, protože ať se dala vlajka kamkoli na 2 patrové faře, vždy za několik hodin zmizela, dále zmizelo několik mobilních telefonů a 2 jízdní kola. Tedy je vidět, že ďáblovi i toto působení docela vadilo.

V Rychnově byla v roce 2000 jarní pouť Antiochie, 2002 podzimní setkání Antiochie (hned po Antiochii) a v roce 2008 Lidové misie. P. Pavel Jagoš dále nepřestává žádat, aby se Antiochia zde opakovala. Třeba jeho prosba bude někdy vyslyšena, letos však ještě ne.

8. Chlumec u Chabařovic, česká provincie, turnus C, vedoucí Pavel Schwarz, dnes kněz diecéze ostravsko-opavské.

Bydleli jsme ve 2 místnostech a půdě na faře, která byla pronajmuta ještě dvěma uživatelům, turnus oficiálně trval 15 dní (od pátku do pátku za 14 dní) pro mě jen necelých 10 dní, mše svatá byla každou neděli v 10:30 a mimořádně pro Antiochii ve středu v 18:00, u řeholních sestřiček každý den v 7:00, my jsme chodili jen v úterý a ve čtvrtek. Patron farnosti: Sv. Havel, administrátor exc. z Ústí nad Labem P. Miloslav Šimáček

Cítil jsem se zde hodně nesvůj už proto, že vedoucí turnusu se mnou již nepočítal. Přijel jsem spolu s Tomášem do rozjetého vlaku. Tomáš byl přizpůsobivější a tak všechno, co Antiošáci chtěli se mnou probrat, probírali nejprve s ním, abych s nimi táhl za jeden provaz. Jak těžké pro mě bylo pochopit budíček až v 8:00, když nebyla mše sv. v klášteře a podle mě silný nedostatek modliteb. Vnímal jsem, že svou modlitbou nás hodně držely řeholní sestry. Mravní úroveň zde byla nejslabší ze všech Antiochií a stejně tak i procento těch, kteří navštěvovali nedělní mši svatou by se dalo přirovnat zhruba k Maletínu, ale i Maletín byl silnější. O Antiochii se mnoho lidí nedozvědělo, jen domov důchodců, policie a ti, kteří bydleli vedle kostela. Počet dětí se pohyboval vždy pod 20, mládež téměř žádná. Pětitisícové město nemělo ani místní rozhlas. Myslím si, že se zde Antiochia určitě zakořenila, ale byla velmi skrytá.

Byla to moje první a zatím poslední Antiochie na českém misijním území a prožil jsem tam nejkratší dobu. Českou provincii jsem si vybral proto, abych ji poznal a hlavně proto, že na Moravské byla jen hanácká v Hrušce a na Hanou se mě po Počenicích moc nechtělo, přičemž Počenice nebyla špatná Antiochie.

Každá Antiochia je dobrá především pro toho, kdo na ni jede, protože ten je nejvíce obohacený a mnohdy o tom ani sám neví a pro obec samotnou. To mohu dosvědčit, protože na každé, i na té, na kterou nevzpomínám s moc velkou radostí, jsem objevil své nové dary a to od každé Antiochie očekávám. Ale nikdy nesmím zapomenout tam také něco přinést.

9. Zátor 2004, turnus C, vedoucí Martin Běhal, zatím svobodný, tehdy SDB a student teologické fakulty v Českých Budějovicích. Bohoslovci: Petr Červinka (není kněz, ostatní již ano), Václav Fojtík (Olomouc) , Jiří Bůžek (Brno) a Radim Zielonka (Ostrava-Opava)

Bydleli jsme na faře spolu s knězem, turnus trval 16 dní a mše sv. se slavila běžně v neděli v 11:00 a v pondělí, ve středu a v pátek, o prázdninách při nepřítomnosti kněze zůstala jen neděle (to bylo v druhé půli turnusu). Farnost pod ochranou Nejsvětější Trojice, farář P. Marcel Kraizl.

Zátor byla Antiochia, kde jsme docela silně prožívali vlastní společenství. Bylo to velice krásné, nicméně kontaktů v obci zas tak moc nebylo, účasti na akcích vč. divadla byly trochu slabší, také obec byla velice roztahaná. Velmi mě oslovilo, jak jsme se modlili a také soukromá modlitba. Modlitbu jsem v té době velice potřeboval, protože jsem prožíval také osobní krizi a pomaličku mi začínalo být jasné, že musí dojít k nějaké změně v mém životě. Společenství Antiochie rostlo i množstvím, bylo nás skoro 20.

Náš turnus navštívil místní biskup, po prvé jsem prožíval Antiochii v Ostravsko-opavské diecézi. Byl to pro mě opravdu požehnaný čas.

10. Jezernice 2005, turnus C, vedoucí Václav Fojtík, dnes kněz

Obrovský turnus bydlel na maličké faře, takže jsme obědvali většinou na dvoře, trval 16 dní a mše sv. se slavila každou neděli v 7:00 a zpravidla ve středu a 1x za 14 dní ještě někdy v týdnu. Patron farnosti: Sv. Martin, administrátor exc. z Drahotuš P. Radomír Šidleja

Trochu jsem se bál, protože tato Antiochia byla vůbec první, která dříve poznala Malou Antiochii než Antiochii (a taky se to tam trochu pletlo, takže někteří zásluhy dokonce i do místních novin připisovali Malé Antiochii). No, zásluhy patří Pánu Bohu. Bylo nás trochu moc na tak malou faru a celkem průměrně velkou obec, když se ještě vezme v potaz, že u lidí se mnoho nedělalo, tak se dělaly spíše akce a to tak, abychom se všichni zapojili, takže celkem velkolepé. Duchovně to fungovalo dobře a organizačně taky. Obcí to také dost zatřáslo, takže Antiochii vnímala. Pro mě to byla také Antiochia, ve které jsem měl působit ještě další rok a vlastně tam tak nějak dojíždím doposud. Jak dlouho zde ještě budu, to ví Pán a Bohu díky za tento čas.

Zde jsem na Antiochii po prvé podával v neděli sv. přijímání. Bohoslovci totiž neministrovali a náš turnus byl tak velký, že bylo vhodné, aby sv. přijímání podávali dva. Tak jsem prožíval i tuto blízkost s Kristem, stejně tak i blízkost při každodenní adoraci, která byla tou dobou, vzato od Zátora, populární, nicméně náš turnus to v Zátoře ještě tolik nepraktikoval a v Jezernici se to vnímalo i pro naše množství jako celkem velká potřeba, neboť mnozí ten, kdo neměl, co dělat, mohl být s Kristem a modlit se za ostatní.

11b. Podhoří 2006, turnus B, vedoucí moje maličkost, tehdy i nyní pastorační asistent;  Můj předchůdce - turnus A - Miroslav Jáhně, dnes kněz; můj nástupce - turnus C - P. Radomír Šidleja, farář v Drahotuších a administrátor exc. i v Podhoří, vedoucí Antiochie

Bydleli jsme společně ve škole, k dispozici jsme měli ještě sál bývalé hospody, který jsme používali spíš pro různé akce. Turnus trval oficiálně 15 dní, nicméně mnozí zůstali i 16. den (1. jsme strávili ještě na faře v Drahotuších), pro mě to trvalo 17 dní; a ještě jsem se byl  podívat i na turnusu A a C. Mše sv. se zde slavila v neděli v 11:00, v úterý večer a po dobu Antiochie ještě jeden den v týdnu. Patron farnosti: Sv. Havel.

Byla to tedy moje první i zatím poslední Antiochie, kde jsem byl vedoucí turnusu. Cítil jsem se hodně odpovědný za tuto službu pro farnost tím více, že jsem zde jezdil celý rok a tak jsem se na to i lehce připravil. Byl to taky jediný turnus, kde jsem byl sám muž na turnuse, do té doby také turnus nejmenší a vlastně doposud nejmenší z těch, kterých jsem se účastnil. Bylo nás pouze 6, v druhém týdnu 5. Kromě mě byli všichni členové turnusu na Antiochii po prvé. Velice rád na to vzpomínám, ikdyž to bylo velmi náročné. Začal jsem si tak více vážit vedoucích turnusu, když jsem viděl, kolik je to zodpovědnosti. Ale jak říkal papež Jan XXIII., nesmíš se brát tak vážně a pak to bude mnohem lehčí.

Co všechno jsme stihli podniknout a kolik oslovit lidí, to byl velký Boží zázrak. Bůh mi zde dal plnně pocítit, jak jsem slabý a jaká síla se skrývá ve slabosti. Každý den byla nějaká akce s dětmi, mládeží, dospělými, křesťany. Denně byla bohoslužba nebo mše svatá, denně adorace a spousta činností. Ve svém vedení jsem se dopouštěl vždy mnoho nemoudrých chyb, které se týkaly i mé povahy, ale i neznalostí některých věcí. Bůh mi to snad odpustí.

11c/d. Potštát 2006, turnus C závěrem - vedoucí Stanislav Zatloukal, dnes kněz; turnus D začátkem - vedoucí RNDr. Jiří Bůžek, dnes novokněz diecéze brněnské. Na turnusu A působil P. Petr Utíkal, tehdy kaplan v Drahotuších a exc. kaplan i v Potštátě, dnes administrátor v Kvasicích a kaplanem pro mládež děkanátu Kroměříž, na turnuse B - Martin Kudla, dnes kněz diecéze ostravsko-opavské

Bydleli jsme na faře, měli jsme i postele. Turnus trval oficiálně 15 dní, stejně i turnus D. Já jsem byl na turnuse C zbývající 4 dny, na turnuse D první 3 dny, z čehož sobota se počítá společně, tedy 6 dní. Mše sv. zde bývala vždy v neděli v 11:00 a pak ještě ve středu, o těchto prázdninách dle možnosti častěji. Patronem farnosti je sv. Bartoloměj, v tehdejší obci, dnes městě je kromě tohoto kostela ještě filiální kostel Panny Marie, správcem farnosti je i byl administrátor exc. z Drahotuš P. Radomír Šidleja, o farnost se též, stejně jako v Podhoří staral kaplan exc., tehdy P. Petr Utíkal, dnes administrátor v Kvasicích.

Krom toho, že jsem vedl turnus v Podhoří, jsem chtěl na Antiochii být také jako účastník, což se mi moc nepodařilo, protože vedoucí D turnusu měl přijet až v neděli a přijel dokonce až v pondělí, tak aby se navazovalo, měl jsem za úkol od Standy Zatloukala, abych dělal alespoň prozatímní most. Když přišel čas turnusu D, velice jsem se těšil, až dorazí Jirka, vedoucí turnusu, abych mohl co nejrychleji Antiochii opustit. Už tak jsem na kole sjížděl pryč a trávil v Potštátě co nejméně času, aby se nový turnus mohl rozjet, protože dokud jsem tam byl, silně jsem vnímal, že je zde něco staré, co místní chtějí, aby přetrvalo, ale nový turnus potřebuje i nový režim, musí být svůj.

Jako pastorační asistent zde prožívám plody Antiochie doposud a myslím, že se to zde podařilo docela udržet. Nejen, že se zde dobře na Antiochii vzpomíná, ale vzniklo zde mnoho věcí, které Antiochii připomíná doposud: kapela, která si dnes říká DEVON, nízkoprahovka pod patronací Charity Hranice a děti v náboženství, ministranti, zájem města a zájem školy, také Živý Betlém. Toto všechno je především tím, že otec Petr dále rozvíjel působení Antiochie a Potštát si vzal jako "srdeční záležitost." No a jelikož jsem zde doposud učil náboženství (od posledního roku působení P. Petra Utíkala, tj. 2007), vzpomíná se na to dodnes i mezi dětmi ve škole. Bylo zde mnoho dětí, běžně každý den kolem 40 i 50, tak si mnohdy ani všechny nepamatuji, co se ke mně hlásili třeba u oběda ve školní jídelně nebo kdekoli venku.

Svým způsobem jsem navštívil každý turnus. Turnus A vedl P. Petr Utíkal, byl jsem zde pouze na jednom obědě. Turnus B Martin Kudla, dnes kněz diecéze Ostravsko-opavské, společně se svým turnusem v Podhoří jsem je navšrtívili při naši seznamovací pouti a zůstali jsme zde několik hodin. O ostatních turnusech již byla řeč.

Libouchec (farnost sv. Tří Králů)

Mnozí Antiošáci ji přezdívali obydlená zatáčka a skutečně tak vypadala, přestože má 3000 obyvatel. Nepobyl jsem zde dlouho, jen na poslední 2 dny, resp. skoro jen přes noc turnusu D. Bylo to zásluhou P. Pavla Jagoše, který mě chtěl vzít s sebou na turné po českých Antiochiích. Dnes bych se k tomu asi tak nedal, mám už větší pud sebezáchovy, než abych jezdil z akce do akce. Tehdy jsme zastihli turnus ve velmi skleslé náladě tím, že je místní okradli o nemalé finanční prostředky. Situace se sice vyřešila, nicméně zdrblost byla. Otec Pavel tam slavil mši svatou a vykládal o Malé Antiochii. Při příležitosti slavení eucharistie jsem oslovil tuším Evu, aby mi šla pomoci s liturgickou službou. Až později jsem se dověděl, že to byla vlastně místní dívka, ne členka turnusu a bylo to dobré. Co člověk s Boží pomocí a Božím humorem zvládne za několik hodin. Byla to tedy má 2. zkušenost s působením České Antiochie.

12. Kyselovice 2007, turnus C, vedoucí Martin Kohoutek na Antiochii po prvé, tehdy bohoslovec AKS Olomouc, nyní bohoslovec studující Nepomucenum v Římě, do budoucna, dá-li Pán, jáhen, pak kněz diecéze brněnské

Bydleli jsme na faře, kterou nám farníci připravili k našemu obývání. Turnus trval 16 dní. Mše svatá se slavila pravidelně každou neděli v 11:00, pak v pondělí a 1x za měsíc v sobotu. Farnost je pod ochranou sv. Andělů Strážných a tehdy ji spravoval exc. z Troubek P. Radek Sedlák

Jelikož jsem stále pastoračním asistentem farnosti Drahotuše, měl jsem tu čest vidět faru a obec ještě před započetím Antiochie. Je to krásná obec na Hané, jako farnost mladá (nedávno slavila 100 let kostela a farnosti) a místní kostel je upraven v hodně moderním stylu. Komunita farníků není příliš velká, je taková opravdu hanácká a má veškerou věkovou strukturu obyvatel v kostele. Farníci jsou zde milí Bohu i lidem a docela zde funguje spolupráce s obcí, tak možná pro některé se naskýtá otázka, proč právě zde dělat Antiochii, když Pána Boha mají nějak v patrnosti, jen jsou mnozí opatrní, aby to nebylo moc. Antiochie také může pomoci knězi v povzbuzení farního společenství a tak zde vytvořila takový model na způsob lidových misií, tedy duchovní obnovy farnosti. Zde jsme se také hodně potýkali s romskou komunitou, která v obci není rozhodně zanedbatelná, ba přímo patrná. Rádi se s námi setkávali i jiní a bylo zde opravdu co dělat pro Boží království. Žeň je tedy hojná a dělníků něco přes desítku, tedy málo nebo akorát?

Jako každá Antiochia, byla i tato v něčem první. Tedy nejen jako nejmladší farnost, nejmodernější kostel, jedna z nejzbožnějších. Byla to také farnost nejdárnější, s největší účastí na kulturních akcích a také první Antiochia, kde jedniný vedoucí byl po prvé na Antiochii, jinak všichni týmáci turnusu již měli své zkušenosti.

13. Ryžoviště 2008, turnus C, vedoucí Petr Václavek, na Antiochii po prvé, bohoslovec AKS doposud, dá-li Pán, tak jáhen, pak kněz diecéze brněnské. Spoluvedoucí Martin Kohoutek po prázdninách nastupující na Nepomucenum do Říma

Bydleli jsme na faře. Turnus trval 16 dní. Mše sv. se tehdy slavila každou neděli v 8:00, na našem turnuse v 2. týdnu každý den, jelikož ze sousední farnosti pochází kněží, bratři Jiří a Karel Doleželovi a především otec Karel nám věnoval čas dovolené. Patronem farnosti je sv. Jan Křtitel, administrátorem exc. z Břidličné P. Piotr Oskwarek.

Opět jsem měl tu čest vidět místo Antiochie dříve, než začne. Podle toho, jak vypadalo Ryžoviště, jsem tipoval, že by zde mohla být Antiochia podobná Potštátu a svým způsobem to vyšlo. Je to přece jen bývalé město, má své náměstí a také kostel na ulici mučedníků. Co se týče živosti, naši předchůdci nám to výborně rozjeli a podobně jako v Potštátě i zde byly modlitby s mládeží. Oproti Potštátu má však tato Antiochia trochu navíc. Myslím, že kdo tam byl, prožil krásné společenství Antiochie a výbornou partu místní mládeže. Já osobně se sem velice rád vracím. Bylo zde vidět, že zájem o duchovní věci je zde obrovský a tato Antiochia má pro mě prvenství, že jsem dokonce a ne jednou, ale v podstatě kdykoli je navštívím, mohl vydat svědectví o své víře a nemusel jsem se bát. Mladí jsou zde otevřeni a sami se ptají.

Poprvé jsem přijel až ze severních Čech, kde jsem prožíval Soluňácké misie a přijel jsem na misie sám velice rozjetý a potom jsem hned jel na tábor do Potštátu na tábor, takže to byl velký zážitek, ale nerad bych jej tak opakoval, bylo to dost náročné. Je lepší si mezi akcemi nechat pauzu. Přesto však jsem zde navázal velké množství přátelských kontaktů, za které jsem rád. Myslím, že zde zvláště nemám šanci zapomenout.

14. Václavov 2009, turnus B, vedoucí Jiří Jakoubek, bohoslovec v Praze, studující Bohosloví na Karlově univerzitě doposud, dá-li Pán, jáhen pak kněz diecéze Hradec Králové

Bydleli jsme ve školce, která je v Horním Václavově, turnus trval 16 dní. Mše sv. se slavila v Dolním Václavově, ve farním kostele (o 3 km dál) většinu sobot z nedělní platností ve 14:30, v kapli Nanebevzetí Panny Marie v Horním Václavově 1x v roce na pouť v sobotu v 16:00 a tam jsme měli bohoslužby, protože to bylo cca 250 m od školky, patronem farnosti není sv. Václav, jak v našem Václavově (ač jej nad oltářem mají), ale samotná Panna Maria a její Neposkvrněné početí. Administrátor exc. je zde z Malé Morávky P. Marek Žukovski.

Dědinka taková roztahaná, nemá pořádné centrum a to skýtá zajímavou Antiochii, ze které má i otec Radek smíšené pocity. Mě to připadá dobré a docela se na to těším už proto, že jsem z Václavova a lidé se tu moc neznají. Docela mě dostalo i to, jak jsme se scházeli na fotbal. V mnohých vsích samozřejmá věc, ale když tady se moc neznají a hřiště tu taky není moc centrem. Tak se stala slušným centrem školka. Děti do ni rády chodili a chodila i mládež. Bohoslužby jsme měli v kapli, k přibližování 2-3 kola, jedno z nich bylo moje a moc nebrzdilo, přesto rádo převáželo děti přes frekventovanou křižovatku uprostřed obce. Opět mnoho dobrých zkušeností, opět krásná Antiochia. A co jsme dělali? Šak už to asi znáte. A taky dobrá zkušenost: Ač to zde bylo všechno daleko, nám to daleko nepřipadalo a místní lidé se taky nebojí chodit daleko.

Nejvíc vzpomínám, jak jsme zkulturňovali místní maličkou kapličku za vesnicí. Ona totiž byla na pohledu obce a přitom žádná velká podívaná, člověk by řekl, že by to byla dobrá šopa na dřevo. Ale co udělá jeden starší obraz Panny Marie, to jsou opravdu divy. Když už se to možná nestalo místem modlitby, tak alespoň když auto projede či cyklista, tak vidí a něco to v něm zanechá.

15. Rudná pod Pradědem 2010, turnus C, vedoucí Stanislav Trčka, bohoslovec, dá-li Pán, příští rok jáhen a pak snad i kněz diecéze Olomouc. Spoluvedoucí Vladimír Zeman, budoucí bohoslovec za diecézi Brno a budeme-li se modlit, tak jáhen, potom kněz diecéze Brno

Bydlíme ve škole, v centru obce, kde je úplně všechno, v dalších částech potom skoro nic. Turnus trvá 16 dní, já trávím žel jen 15. Mše sv. se zde slaví většinu nedělí v 9:30 a ve středu, kostel je zasvěcený sv. Janu Křtiteli, administrátor exc. z Malé Morávky P. Marek Žukovski.

Po tak krátké době mě nepřísluší soudit, leč je třeba napsat, že nás ubývá, abychom se modlili za povolání dělníků. Turnus C měl tak náročný úkol, aby oslovil zbývající skupinu obyvatel obce, kterou nemohli počtově stihnout oslovit předchůdci. Byly to krásné chvíle, i chvíle modlitby, hraní s dětmi, divadla. Na sobě jsem však výrazně cítil, že jsem zpohodlněl a chodil většinou až na ranní modlitby a procházku s růžencem jsem dělal třeba během dne. Je to škoda, protože jsem tak neviděl pracující lid, čekající na autobus.

Musí to tu být v zimě zajímavé, když nemají obecní osvětlení. Krom toho zde chybí i rozhlas, pořádné hřiště, chodníky, hřbitov (ten byl zničen za komunismu a nahrazen pouze urnovým hájem. Mysleme si o tom, co chceme, ale je to velká křivda, za kterou je někdo odpovědný...modleme se za něj). Nicméně sv. Jana Nepomuckého mají ve velké úctě, jeho socha je před hospodou, pak je tam ještě jedna hospoda, obchod, škola a školka a také nízkoprahové centrum a vlastní školní kuchyně. V každém případě je vidět, že Pán žehná a množí počty těch, kteří mají zájem o věci Boží.

Po ukončení turnusu v Rudné byla pouť v Horním Václavově. Putovalo nás vč. farníků a kněze 21 a Pán způsobil velký zázrak, že jsme se dostali tam, kam jsme potřebovali. Když se  modlíme, Pán pošle do cesty i lidi.

Krom jmenovaných Antiochií, které jsem s Pánem prožil, bylo i několik míst, které jsem měl tu čest navštívit a kde Antiochia byla. Bylo to díky P. Pavlu Jagošovi, který vede tábory Malé Antiochie a kdysi se snažil z míst Antiochie zvát děti na tábory. To se už pro množství Antiochií a také pro další možnosti farností, které pořádají tábory tolik neděje, ale bez něj bych se do těch míst nikdy nepodíval. Na prvním místě je třeba zmínit pilotní Antiochii ve Vysokých Žibřidovicích. Tam byla Antiochia v r. 1991 a pak ještě v následujícím. Je to již zrušená farnost, protože lidé již tam moc nežijí, takže tam nemá kdo chodit do kostela. Místní fara slouží bohoslovcům k jejich formaci, takže velké plody tato Antiochia zajisté má. Jedno z děkanátních setkání mládeže někdy před rokem 2000 bylo v Písařově, kde byla Antiochia v r. 1995. Za zmíňku stojí i Třemešná ve Slezku, kde byla Antiochia v l. 1994 a 1997. Často jsme jezdili do Jaroslavic u Znojma, kde byla Antiochia v r. 1997. Občas jsme zavítali i do Chválkovic na Hané, kde byla Antiochia v r. 1996. Též, snad jednou jsem byl v Křenově, Antiochia v r. 1994. A také 1x jsem byl v Hrušce, kde byla Antiochia v r. 2003 a turnus A roku 2005. Možná jsme navštívili ještě jiná místa, ale to už si moc nepamatuji. Přece jen, P. Pavel Jagoš je velký cestovatel.

Antiochii vděčím za mnoho, takže tento článek rozhodně není poslední. Ale už je poněkud dlouhý, tak to zatím stačí. Beztak to píšu už déle, než měsíc. Bohu díky za Antiochii! Tam se přece začalo říkat křesťanům křesťané.