Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

O mě a o sv. Vojtěchovi

V období kolem mého biřmování, při studiích na střední škole (tj.kolem r. 1996) jsem ve volném čase psal různé básničky. Některé jsou dosud nedopsané a již se publikovat nebudou, některé za to nestojí. Když si dnes o svátku sv. Vojtěcha pročítám tuto básničku psanou ve stylu lymerik (dějová básnička, verše mají rýmování a,a,b,b,a), svědčí ještě o tom, že o svém patronovi jsem měl jen kusovité znalosti. Musela být napsána asi r. 1995 ještě přípravou na biřmování, protože jsem ještě neuváděl jeho bratra Radima. Tehdy jsme se ve škole učili zrovna básně v tomto stylu, ale už nevím kdo a kdy je psal, přece jen na Literaturu mezi knihkupci jsem těžký podprůměr, tím méně na světovou literaturu.

Začal jsem si tedy psát knihu, kterou jsem nazval jednoduše Moje kniha. Nikdy nebyla dopsána a obsahuje jen 15 stránek a na nich jen 4 krátké básně, z nichž Vojtěch je nejdelší. Na papírcích pak je ještě růženec, nicméně jen radostný a napočatý bolestný. To však opravdu nestojí za to. Ty, co jsou zde napsané, jsou přepsané originálně slovo od slova stejně, jak jsou v Mé knize.


VOJTĚCH


Jedné mocné rodině z Čech
narodilo se dítě jménem Vojtěch.
Bůh seslal na to dítě nemoc,
kterou nemohla vyléčit lidská moc
a tak Bohu poslali svůj vzdech.

Bůh jim dítě uzdravil
a ke své potřebě jej postavil.
Vojtěch stal se biskupem v Praze,
tvrdým srdcím však nebylo blaze.
A tak Bůh jej do Říma postavil.

Čechy chcou však jeho službu,
papež jim tedy plní jejich tužbu.
Vojtěch jde zpět do svého národa,
tam však vládne lidská pohoda
a tak jde zas do Říma konat službu.

V Římě však zas dlouho není,
v Čechách se prý situace změní.
Ano, mění se, ale k horšímu,
Vojtěch jde hlásat národu jinšímu,
neboť jeho příbuzných již není.

Tam má Bůh pro něj slávu:
je vydán napospas lidskému davu.
Hlásat evangelium by Vojtěch chtěl,
ale Bůh pro něj jiný plán měl:
smrtí dojde v nebeskou slávu.


ÚVODNÍ BÁSEŇ


Já jsem dítě Boží,
které Bohu rádo slouží.
Nesloužím vždy tak, jak mám,
ale chvály Bohu z lásky dám,
vždyť jsem dítě Boží.

PŘÁNÍ


Všechno, co zlý původ má,
ať se Vám vždy vyhýbá.
Všechno, co dobro obsahuje,
ať se Vám vždy ukazuje.
Ať Bůh vás vždy u sebe má.

MÉ MAGNIFICAT


Duše má velebí Pána,
neboť je mi milost dána.
Jaká to milost jest?
Velikou Pán dal mi čest:
chválit ho smím hned z rána.

On povýšil mou duši
mnohem víc než tělo tuší:
smím v něho doufat, věřit mu
více než příteli nejlepšímu,
on miluje mě více, než mé tělo tuší.

Jak Pán miluje, ani nevyslovím,
ale jedno Vám rád povím:
Každého Pán má rád,
každého je kamarád,
miluje nás tolik, že to ani nevyslovím.

Sdílet

Komentáře

vojtec Pěkné. Možná by ses mohl o něco s odstupem času zase pokusit;-)

Vojtěch Hýbl (VVRH) Díky. Ono to zatím není ještě všechno. Z dob mých studií by toho bylo ještě moc. Ze současné doby už jakákoli má literární tvorba, dá -li se to tak nazvat, nevychází tak z citu, jako spíš z potřeby a inspirace. Časem se tu mohou z tohoto popudu objevit i scénky, kterých mám o trochu méně, než básniček, leč na rozdíl od básniček, každá scénka již byla nejméně jednou, někdy i vícekrát použita, protože scénky skutečně vznikly z aktuální potřeby. Nicméně publikováno toho moc nemám, radši. Několik málo scének se dá najít v archivu mého blogu, ale to je tuším jen 2 Živé Betlémy a 1 scénka na farní ples. Je-li to dobré, udělá si to reklamu samo.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio