Pouť Antiochie a pozvání

Pouť. K čemu je pouť? Možná k tomu, abychom Boha prosili, velice usilovně prosili o nějakou pomoc. Proto putujeme, abychom přinesli alespoň malou oběť a modlili se za vyprošení té Boží pomoci. S tímto vědomím putuji a putuji velice rád.

Pouť Antiochie je poutí trochu jinou. Až donedávna jsem viděl jako osobní ostudu, že jsem putoval tak málo právě na tuto pouť. Antiochie už po 13 let a snad i letos bývá neoddělitelnou součástí mého prázdninového času. Což o to, během prázdnin, to docela jde. Pak na podzim je setkání, to taky docela šlo.

A na jaře, původně vždycky víkend na 2. neděli velikonoční, v posledních letech však spíš různě podle možnosti bratří bohoslovců, je pouť a to už pro mě tak lehké nebylo, neboť tou dobou většinou slavím nebo do toho vniklo něco jiného, takže po prvé na pouti jsem byl až v roce 2005 ve Šternberku. Byla to pouť pro mě velmi oslovující a také změnila do velké míry můj život, jak už ostatně tento můj deníček psal.

Od té doby se stala účast na podzimním setkání a jarní pouti též nezbytnou součástí mého života, protože jsem na Farce a máme se starat o Antiochii a to k tomu prostě patří, takže vše ostatní musí jít stranou a to je dobře.

Zatímco podzimní setkání se zaměřuje na naši předchozí misijní činnost v obcích, kde probíhala v létě Antiochia, tak při jarním setkání prosíme Pána, aby požehnal a posílil dílo Antiochie, aby pozval dělníky na svou žeň a v létě, kdy zase nás biskup pošle do nějaké farnosti, abychom hlásali evangelium, radostnou zprávu, aby nám dal k tomu sílu a místním lidem otevřené srdce.

Tak tomu bylo i letos, kdy začalo setkání na slavnost sv. Josefa a všichni jsme se sešli v Bratřejově u Vizovic, kde mají krásný kostel sv. Cyrila a Metoděje a putovali jsme přes hory do Vysokého Pole, kde je poutní kaplička Panny Marie a cestou jsme potkali malou kapličku sv. Antonína.

Nesešlo se nás mnoho, asi jen tolik, kolik bylo potřeba na zaplnění kapličky ve Vysokém Poli. Cesta byla náročná, stoupali jsme do kopce, jak to má při správné pouti být a cestou jsme se pomodlili společně růženec. Mše svatá vyšla na poledne a potom jsme se vrátili zpět do Bratřejova, kde jsme pouť vyvrcholili adorací. V programu nechyběla ani legrace a hry.

Byl jsem tou poutí sám obdarován, tak jak to při správné pouti je. Bůh dává veliké dary těm, kdo prosí. Byla to pro mě pouť zároveň těžká, protože těžkost srdce se špatně kryje. A právě sem přichází Bůh, aby pomohl, aby vrátil síly a dal vše, oč ho prosím touto poutí.

Jak velice jsem vnímal Boží blízkost taky v tom všem, co bylo kolem mě. Nejen skvělá parta, ale i skvělé okolnosti. Slavnost sv. Josefa, muže, který putoval s Ježíšem až do Egypta a pak se vrátili zpět. Krásná příroda, téma sv. Františka, který putoval do Svaté země, Panna Maria, která putovala za Alžbětou, Sv. Cyril a Metoděj, kteří nám přinesli evangelium, doba postní, která je přípravou na následující velikonoční svátky, první jarní den a Kristus v Eucharistii, který nás zve!

Tak doufám, že jsem na této pouti si vyprosil mnoho. Doufám, že zase v létě na Antiochii poznám mnoho dobrých lidí, zakusím novou partu, řekneme dalším lidem radostnou zprávu, pomůžeme jim nést jejich těžkosti a sami dostaneme ještě mnohem více.

Bohoslovci kněžského semináře v Olomouci udělali krásný plagát, který Vás zve, abyste si nenechali evangelium jen pro sebe.