Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Izraelský deník

 

Izraelský deník

Období příprav

Jak jsem se pro tuto cestu rozhodl, to už jsem napsal na svém blogu http://vvrh.signaly.cz. Růženec od té doby rozjímám s tím, jaké to bude na tom místě, kde se to tajemství odehrávalo. Na tuto pouť se těším a jsem si vědom, že této příležitosti se mi dostalo díky Bohu, jinak bych na to asi neměl.

Oficiální cena pouti byla 16.200Kč, ale ne malé prostředky stál pas, cca 2.000Kč, neboť jsem ho potřeboval narychlo a bylo třeba udělat fotografie a zajet na otočku domů do Zábřeha a zpět. Onen pas nakonec byl i nedostatečně platný, jak se později dozvíte. Bohu díky i za tento zážitek.

Na cestu jsem nakoupil oplatky v hodnotě cca 300Kč, jelikož v ceně zájezdu je polopenze, tj. snídaně a večeře. Na oběd byly doporučeny sušenky, nicméně těch já zas tak moc nejím, tak mi oplatky připadly praktičtější. Po zkušenosti z Říma jsem vyměnil jen 280 USD, což je přibližně 5.500Kč (záleží na kurzu dolaru, já jsem ho kupoval celkem draho – 19,30Kč/1USD – na to mám taky štěstí, Euro loni mě taky přišlo draho, ale téměř polovina mi zbyla, proto dolarů mám trochu víc než polovinu Eur před tím). Obchodníci v Izraeli sic přijímali i Euro i karty, ale s kartou to moc neumím a těžko by se to kontrolovalo a Euro nebylo doporučeno, protože ho tam berou 1:1 vůči USD. V záloze mám ještě 1100Kč, které se mi ve Svaté zemi ještě rozmnoží a neutratím ani korunu.Od otce Martina mám ještě půl šekelu a drobné Eurocenty.

Kupodivu se balím již v sobotu. Tak se na tu cestu těším. Avšak nepodaří se mi to a nakonec do batohu to balím až v neděli před odjezdem. Letadlo odlétá v pondělí 0:55 a čas výjezdu autobusu z Drahotuš je 21:15. To byly zprávy ještě před výjezdem, v době, kdy jsem to psal, jsem měl na plánu ještě koupání, farní maškarák a teprve potom balení. Vše vyšlo skoro podle plánu. Farníci mě ujišťovali o svých modlitbách.

Neděle 7. A pondělí 8. Února 2010

nedělní mše svatá je z 5. neděle v mezidobí

Pondělní mše svatá je ze svátku Navštívení Panny Marie

Kontroly na letišti byly přísné, bylo jich dvounásobek proti Římu. Nejprve po organizačních záležitostech ze strany cestovní kanceláře, jsme postupně byli podrobeni výslechu, proč jdeme do Izraele, s kým (se skupinou poutníků), zda jsem se balil sám a zda znám podrobně obsah batohu. Na všechny tyto otázky doporučuji říci ano. Pozor! Pokud se Vás náhodou zeptají, zda máte bombu, pak odpovězte dvě. Na konci byla ještě pasová kontrola. Prošel jsem bez újmy. Otec Radek přišel o pomazánkové máslo a musel pod kontrolou vypít flašku vody. Na mé letence stálo 12C, tj. těsně za křídly letadla. Otec Radek měl zodpovědný úkol u nouzového východu.

Letadlo mělo drobné zpoždění, let trval něco přes 3 hodiny. Modlil jsem se celý růženec. Čas v Izraeli je posunutý o 1 hodnu dozadu, takže přilétáme v 5:45 místního času a do +9 OC. Tady pomalu začíná jaro a teplota se během týdne šplhá výš a výš, když jsme u moře, tak ještě výš.

Po veškerém odbavení jsme nasedli do autobusu a jeli do Ain Karim, kde byla studánka Panny Marie, dnes mešita. Mši svatou jsme měli v bazilice Magnificat, kterou nás před tím řádně provedl a bude provázet všemi památkami slovenský kněz, otec Michal. Ještě v naši skupině kromě otce Radka máme otce Františka z Holešova a otce Pavla. Nejmladší účastník bude mít10 roků, nejstarší tuším 78, já patřím mezi nejmladší, z děkanátu Hranice suveréně nejmladší, s námi je ještě děkanát Holešov. Další skupinu poutníků tvoří ještě Zábřeh s příměsemi, se kterými jsme jeli jen do Ostravy a zpět, jinak jsou i jinde ubytováni, vede je P. František Eliáš s laickým průvodcem, program mají přibližně stejný, jen proti nám opožděný, takže toho, mám takový pocit, ale až později, nestihnou tolik, co my. V bazilice Magnificat se setkala Panna Maria se sv. Alžbětou a před bazilikou je v různých řečech chvalozpěv Magnificat.

Potom jsme sešli dolů a vystoupali na jiný kopec, kde byla bazilika Narození sv. Jana Křitele. Tam jsem koupil zvoneček za 8USD, který potom při přeletu do ČR utrpěl zranění. Do sbírky je zvykem dát 1USD, dal jsem 2, možná (ve skutečnosti opravdu) i 3USD, jelikož jsme si rozměňovali tak hrubé bankovky a já jsem v tom zmatku dal trochu víc, ale to mi neuškodí, dokonce Pán mi to oplatí, že skutečně do sbírek za celý týden dám opravdu jen 7 USD, jak má být a přitom to nebude tím, že bych nedal nebo nechtěl dát. Průvodci náleží 50 USD za provázení a na vstupné, což si vybere večer.

Z Ain Karim se nás autobus zaveze do hotelu Nativiti v Betlémě a ve 13:20 místního času (na mobilu mám asi 12:27 českého času upraveného podle neustálého ospišování mobilu) a jedeme autobusem do jiného hotelu na oběd. Z modliteb jsem stihl ještě modlitbu se čtením, zbytek se ještě domodlím. O tom vypovídají fotky 1-37,z nichž ne všechny vyšly kvalitně. (Studánka Panny Marie 4-9, Magnificat 10-22, Sv. Jan Křtitel 23-32).

V druhé části dne, kterou píšu dnes zvlášť, ale už se mi to vícekrát nepodaří, po obědě, který byl formou švédského stolu, jsme jeli k Šalomounovým rybníkům, které pochází z doby krále Heroda, cestou byl ještě klášter Karmelitánek, jiný klášter Karmelitánek, trochu dál a výš v Betlémě, jsme navštívili a shlédli film o životě stigmatizované světice tohoto kláštera, jejichž ostatky jsou zde uctívány a dostali jsme její obrázek. Ve chvíli vzniklého volného času jsme zajeli k Herodově hrobce, cestou byla krásná hornatá krajina a v dáli mrtvé moře a judská poušť. Fotografie jsou po číslo 69 (rybníky 45-51, kláštery 52-62, a pak Herodova hrobka).

Za chvíli nás čeká teplá večeře a snad ještě koupel. Již mám pomodlenou celou denní modlitbu církve a brzy zaplatím 50 USD průvodci, ale ještě dalších 46 USD za fakultativní (nepovinné) výlety a taxi na Horu Tábor, takže mi zbývá po fyzickém sečtení 173 USD a můžu jít spát cca v 20:00 místního času. To je luxus, když si uvědomím, že u nás je tou dobou 19:00. Realita je lehce jiná.

Úterý 9. Února 2010

Mše svatá z Těla a Krve Páně

Budíček (telefon) zvoní, když už jsme dávno vzhůru, v 7:00. Pak po snídani (po slovensku po raňajkách) jedeme do obchodu, kde jsem nakoupil spoustu růženců a tričko celkem vše za 36USD. Pak jsme přejeli přes hraniční kontrolu do Jeruzaléma na Sion (Betlém je v Palestině, cestou tam se jede bez kontroly, cestou do Izraele židovští vojáci se samopaly kontrolují pasy a mohou klidně vyklidit celý autobus – nám to nikdy neudělali) a tam poblíž večeřadla měli mši svatou. Hned za rohem byla bazilika Usnutí Panny Marie a následně cestou kolem sochy krále Davida, jsme šli do skutečného večeřadla, kde slavil první mši svatou sám Pán Ježíš. Dnes se tam pro roztržky mezi církvemi nesmí sloužit mše svaté a není to ani kostel, jen místo, které připomíná 3 monoteistická náboženství – Křesťanství, židovství a Islám. Ve večeřadle Ježíš ustanovil 4 svátosti (Kněžství, Eucharistii, smíření, biřmování?) Byl to dům evangelisty Marka. Z večeřadla jsme šli do bájného hrobu krále Davida, kde jsme se rozdělili podle pohlaví a muži si museli nasadit pokrývku hlavy alespoň z papíru. Nedaleko pak byla Zeď nářků, kde jsme se též museli rozdělit a muži mít pokrývku hlavy.

Pak nás autobus odvezl zpět do Betléma, do baziliky Božího narození. Ta je rozdělena podle církve. Baziliku mají pravoslavní, jeskyně je společná, 1 oltář v bazilice mají Koptové a vedlejší přistavenou baziliku Sv. Kateřiny Alexandrijské máme my, katolíci. Pravoslavná bazilika byla původně katolická, leč pak to zabrali pravoslavní a mají ji ve správě doposud. Pod bazilikou sv. Kateřiny je jeskyně sv. Jeronýma, kde překládal Písmo svaté. V Bazilice bylo dostatek času na modlitbu. V jeskyni narození jsem se pomodlil desátek o Narození Páně, který už jsem měl pomodlený ráno, ale tady to není vhodné prošvihnout a času v jeskyni moc nebylo, protože tam není místa. Růženec světla jsem se modlil v bazilice sv. Kateřiny a v rozjímáním to propojoval s radostným růžencem.

Potom jsme sešli trochu níže, kde byla jeskyně mléka. Tento název místa mě byl nejméně sympatický, protože jsem měl představu, že to bude nějaká židovská rituální koupel. Tady však podle legendy Panna Maria kojila při útěku do Egypta a ukáplo ji zde kapka mateřského mléka. Program prohlídky jsme zakončili návštěvou mešity, kde jsme se zas museli zout a ženy sehnat pokrývku hlavy. Patrně se tam nesmělo fotit, ale neměli to zakázané v nějakém mě známém jazyce, tak jsem prostě fotil, jak všude jinde. Tady se ztratilo několik poutníků, kteří místo toho šli na kafe a pak se nevrátili do autobusu. Když jsme však přijeli do hotelu, po půlhodinovém čekání na ně, právě tam taky přišli. Náš průvodce je byl hledat a brzy se vrátil taky. Bazilika Narození byla cca 2Km od hotelu.

Fotil jsem fotky 70-180 (Večeřadlo 79-85, Usnutí PM 86-99, Původní večeřadlo 100-103, Davidova hrobka 104-106 a zeď nářků 112-122; Bazilika Narození 123-157, Jeskyně mléka 158-170). V autobuse jsem pořídil DVD za 20USD. Po celkové dnešní útratě 56 USD mi zbývá 117 USD. Za chvíli bude večeře, zbývají mi ještě 2 růžence, nešpory a kompletář. Jak krásně se modlí ve Svaté Zemi, bych opravdu každému přál zažít. Je to velký zážitek umocněný skutečností, že jdu v Ježíšových stopách.

Středa 10. Února 2010

Mše svatá z Utrpení Páně

Dnešní budíček byl v 5:45. Spát se nespalo, modlit se modlilo standardně celou denní modlitbu i všechna tajemství růžence , chodit se chodilo po Jeruzalémě, fotit se fotilo 181-285 (Betfage 184-193, Pater Noster -210, Dominus flevit -218, Getsemany -231, Hrob PM -241, Jidášův polibek -246, Mše sv. a Via crucis -256, Boží hrob -284). Utrácet se utratilo do sbírky a na velký zvonek 16 USD, zůstalo mi 101 USD. Po večeři jsem ještě nakoupil píšťalky za 5 USD, takže bych měl mít 96 USD, ale mám 97 USD, patrně jsem špatně rozměnil sbírku, ale nebyl v tom zlý úmysl.

Začali jsme pochůzku tam, kde si Ježíš půjčil oslátko v Betfage, pokračovali k hoře, ze které Pán Ježíš vystoupil do nebe a kde jsou všechny Otčenáše – „Pater Noster“. Pak byl krásný výhled na Jeruzalém a sestoupili jsme pod Olivovou horu do chrámu Dominus flevit (Pán zaplakal).

Chrámy zde jsou většinou malé, když máme mši svatou, skupina se zde stěží vejde, většinou sedím úplně vzadu v kostele. Když už nejsou tak malé, tak jsou zase tvarově rozmanité a těžko zachytitelné v celku.

Potom jsme šli strmým kopcem dolů (dnes nás autobus vůbec nevozil, jen nás přivezl a večer odvezl) a tam byla Getsemanská zahrada a na konci bazilika národů, kde skupina poutníků zrovna slavila mši svatou v Italském jazyce.

Pak mírným stoupáním vpravo nedaleko byl pravoslavný kostel Hrob Panny Marie a hned vedle jeskyně Jidášova polibku, kde zas jiní slavili mši svatou. Odtud jsme šli na křížovou cestu, kde u 1. Zastavení jsme měli mši svatou a po ni křížovou cestu, která začínala od kostelíka 2. Zastavení, kde Pán Ježíš přijal kříž, zbytek jsme se domodlili na nádvoří před oběma kostelíky. Další zastavení jsou v uličce, kterou lemuje mnoho obchodníků se svými stánky, proto jsme se zde křížovou cestu nemodlili.

Od křížové cesty jsme vystoupali k rozmanité bazilice Božího hrobu, která vyvrcholila náš dnešní program. Ke křížové cestě jsme šli přes lví bránu, místu Štěpánova kamenování.

Čtvrtek 11. Února 2010

Mše svatá ze vzpomínky všech věrných zemřelých

Dnes po budíčku v 5:30 jsme navštívili Betanii, baziliku vzkříšení Lazara, ve které naši kněží v čele s otcem Radkem slavili v 8:00 mši svatou za drahotušské farníky. Pak jsme zajeli pod úroveň moře do Jerycha a tam krom obchodu, kde jsem tentokrát nic nekoupil, protože byl arabský a podle našeho průvodce je pro araba dobrý skutek, když křesťana ošidí a taky tam nenabídli kafe, což v Betanii nabízeli jako správní židé či křesťané, byl ještě fíkovník, jediný fíkovník v celém městě, tak to byl fíkovník, na kterém se schoval celník Zacheus.

Kousek za Jerychem byla hora pokušení, na které byl pravoslavný klášter. Kus dál z Jerycha byl Kumrán, tedy místo, kde byly nalezeny nejstarší fragmenty Bible Starého Zákona. Tam už pěkně pařilo a na Masadě, židovské pevnosti, kterou si nechal vystavět Herodes na svou obranu a původně sahala až k Mrtvému moři, které čím dál více vysychá, pařilo ještě více, takže se skoro nedalo nic slušně vyfotit a baterka se musela u Mrtvého moře vyměnit, přestože byla čerstvě nabitá. Masada nikdy dobita nebyla, římané ji dlouho obléhali, až nakonec po tom obléhání velitel Masady navrhl hromadnou sebevraždu raději, než padnout mečem římanů. Tak Římané nalezli prázdnou Masadu s 1000 mrtvými vojáky.

Pak jsme byli 2 hodiny v Mrtvém moři. Koupání tam bylo výborné, leč do šatny i přes utracený 1USD jsme se nedostali. Převlékl jsem se tedy na pláži, měl jsem na sobě jen plavky a jiné boty. Ani Mrtvé moře mě nenaučilo plavat, sic drží opravdu člověka nad vodou a není možné se v něm utopit. Zato Mrvé moře v očích pěkně štípe. Bohu díky za včasnou záchranu Jardy z Hranic, který se nekoupal a hlídal všem věci. Stačila jediná nepatrná kapka, která mi stekla z vlasů.

Stav financí je 92 USD, fotky do 372 (Betanie 286-297, Judská poušť -307, Jerycho -317, Kumrán -335, Masada -364). Stav modliteb je standardní – tedy celá denní modlitba i všechny tajemství růžence a mše svatá jako vrchol všech modliteb.

Pátek 12. Února 2010

Mše svatá ze svátku Proměnění Páně

Dnešní den byl jako všechny velice nabitý, dnes tedy spíše programem, proto začnu statistikou. Dnešní útrata je 26 USD, fotky 373-489 (Haifa -394, Kána – 409, Nazaret – 450, Tábor – 477), fotoaparát mi dovolí ještě cca 292 fotek.

Po dlouhé cestě započaté budíčkem v 5:15 a pokračuje v 6:15 stěhováním věcí z našeho pokoje 204 na 228, kdy jsem stihl s otcem Radkem se pomodlit modlitbu se čtením, pak i ranní chvály a soukromně všechna tajemství růžence, po dálnici jsme narazili na přístav Haifa s biblickou horou Karmel. V Haifě mají sídlo Bahaisté, sekta, která uměle dává dohromady křesťanství, židovství i Islám a kde křest stojí 1 milion USD a každodenní poplatek 1USD a má 5 milionů členů a mají zde krásné zahrady.

Potom dále autobusem jsme se dopravili do Kány Galilejské, kde byl dům apoštola Natanaela (Bartoloměje) a místo svatby, na kterém je dnes bazilika a kde si přítomných 9 manželských párů obnovilo manželské sliby. Následně jsme tradičně navštívili obchod, kde nám dali kelímek vína z Kány. Chutnalo to jak sladký sirup, bylo to velice výborné. Tady v Izraeli nemusíte umět žádný světový jazyk, obchodníci umí všechno ve vašem jazyku, v nejhorším polsky, prostě se s vámi jednoduše domluví a je to taky jejich kredit. Zvlášť to bylo vidět právě v tomto obchůdku, kde vedoucí opravdu uměla v naprosto všech jazycích říci druhy vína, jaké mají.

Je pátek, den, který slaví Muslimové jako svatý a to je také v Nazaretě vidět. Blízko všech svatých míst jsou mešity a my jsme přišli právě snad na kázání. Tvrdí kazatelé, kteří vyřvávají na celý kostel jsou proti místnímu Imámovi naprostí břídilové. V celém městě nebylo slyšet jiného slova, než Imáma a mohli jste se bavit, jak jste chtěli.

Naši první zastávkou byla bazilika Zvěstování (Matky církve) a pak bazilika sv. Josefa (sv. Rodiny), kde byla dílna sv. Josefa. Po polním obědě jsme ještě navštívili synagogu, ze které Ježíše vyhnali na sráz hory, které se v Nazaretě říká Hora zkázy. Dnes je synagoga řecko-katolickým kostelem. Jelikož bylo na plánu, že dnes budu spolu s Honzíkem přisluhovat u oltáře, dal jsem 1USD do ofiery zde.

Autobus nás pak převezl pod horu Tábor a na horu nás dovezly 9místné TAXI. Venku před bazilikou Proměnění Páně jsme měli mši svatou. Po prvé jsem ve Svaté zemi ministroval. Mši svatou zde slavil otec Pavel při příležitosti svých narozenin. Oficiální program tím vyvrcholil.

Po večeři v hotelu Galilei v Nazaretě, kde jsme také spali na pokoji 340 (já, pan Remeš a Honza Bednář), jsem s otcem Radkem a dalšími se vydal na večerní procházku do baziliky Zvěstování s tím, že kvůli sabatu (pátek večer), jsme nemohli fotit, protože pracovat nesmí ani stroje. Nicméně z dálky se fotilo krásně.

Sobota 13. Února 2010

Mše svatá ze slavnosti Všech svatých

Budíček začíná jít k normálu, dnes v 6:15, potom je mše svatá na Hoře Blahoslavenství u Kafarnau, kde jsme se spolu s Honzíkem ujali ministrantské služby. Mše svatá je opět pod širým nebem. Je to první kazatelna v církvi. Kostel je osmiúhelný a v každé části je napsáno jedno blahoslavenství latinsky. Nebýt Antonia Barluciho, neměli by kněží kde slavit mše svaté, neboť skoro každý kostelík, kterým procházíme je podle jeho projektu. Kostely v celé Svaté Zemi s výjimkou dvou spravují františkáni (na hoře Karmel – Karmelitáni, u Usnutí Panny Marie – benediktini).

Pak jsme sjeli níže, na místo, kde Ježíš rozmnožil chleby a ještě níže, kde Ježíš obnovil Petrův primát „Pas mé ovce, pas mé beránky“. To byl první Vatikán, ale z papežů jej navštívil jen Pavel VI. a Jan Pavel II. Nedaleko byli již vykopávky města Kafarnaum, které zaniklo v 5. Století zemětřesením a díky tomu se můžeme pohybovat po autentické půdě, na které byl Pán Ježíš. V Jeruzalémě, protože byl tolikrát dobit a srovnán se zemí, tak putujeme asi o 8 m výš, než za časů Pána Ježíše.

V městě Kafarnaum byly zbytky synagogy, ve které učil Pán Ježíš, a dům apoštolů Petra a Ondřeje, což byl první seminář, kde byl profesorem Teologie sám Pán Ježíš. Tam Pán Ježíš po čas veřejného působení bydlel a vysvětloval apoštolům smysl všeho toho, co říkal. Dnes je nad tím místem postaven nejmodernější kostel ve Svaté Zemi z r. 1992 sv. Petra, rybáře.

Další naše cesta vedla opět níže, kde jsem si dal tradiční Petrovu rybu. Výborná to pochoutka a ještě zbylo trochu času podívat se na pláž Galilejského jezera. Podobně u Petrova primátu jsme se mohli podívat k vodě a někteří se tam dokonce koupali. Na pláži bylo koupání zakázáno, ale asi bych se tam taky klidně vymočil, ikdyž voda nic moc, pěkně špinavá.

Opět nás pak čekal autobus a zavezl nás do přístavu, z kterého jsme vypluli po Galilejském jezeře až do Tiberiady, na podobné lodi, jako Pán Ježíš. V Tiberiadě u řeky Jordánu jsme obnovili své křestní závazky. Já jsem se svlékl a šel do vody Jordánu, potom i Honzík. Nikdo jiný nebyl přímo v řece. Tím skončil náš dnešní program a vrátili jsme se přes celou judskou poušť až do Betléma do hotelu Nativiti, tentokrát na pokoj 127.

Po večeři jsme se podívali na internet, ukazoval jsem Honzíkovi Signaly.cz a u paní na pokoji 107 jsem si dal prvního pořádnýho turka, kterého jsem v celé Svaté zemi neměl.

Podobně jako dnes, i zítra si napíšu sms, abych se lépe orientoval v programu a mohl to napsat do tohoto deníčku.

Dnešní útrata byla velká, zůstalo mi ještě 20 USD, takže odhad vyměněných peněz byl slušný, leč je pravda, že mám dost suvenýrů, nejdražší jsem koupil dnes a to bylo křestní roucho za 25 USD, Petrova ryba stála i s tringeltem 19 USD. Ani 1$ jsem nedal za jídlo či pití krom ryby sv. Petra. Duchovní život jako obvykle ve Svaté zemi. Fotky vyjdou 490-610, můžu vyfotit ještě 213 fotek (Blahoslavenství – 509, po Kafarnaum – 547, po křest v Jordánu – 598)

Sbalili jsme se a zítra podle programu nás čeká budíček až v 7:15, … Pan Remeš jako správný kostelník vzal vodu z Jordánu. ½ šekelu a drobné €centy jsem dal do sbírky u Petrova primátu. Jdu tedy pomalu spát v místní čas 22:45, zbylé oplatky a podobné věci zanechám ve Svaté zemi.

Neděle 14. A pondělí 15. Února 2010

Nedělní mše sv. je ze slavnosti Narození Páně za svítání,

pondělní – 6. Týdne v mezidobí

Budíček nás budí v 7:15 a v 8:30 dáváme sbalené kufry do autobusu. Mezi tím na pokoji se modlíme společně radostný růženec.

Jedeme na pole pastýřů v Betlémě ke slavení mše svaté, kterou má otec Radek jako hlavní celebrant. Honzík ministruje spolu se mnou a docela mu to u oltáře sluší v křestním rouchu, které jsme dnes použili jako ministrantské oblečení (ono je tak akorát na Honzíka, větší už neměli, mě je trochu pod kolena a má krátké rukávy).

Ve zbylém čase před obědem ještě navštívíme pravoslavnou baziliku St. Georg, kde podstupujeme zvláštní obřad, něco jako trojí zřeknutí se zlého. 3x líbáme okovy, pak jsme z nich vysvlečeni.

Před obědem jdeme na kafe do krámu, takže mě zbývají poslední 4$. Obědváme v hotelu Betlém a autobus nás odváží do Jeruzaléma, kde se podíváme na Menorah před parlamentem a na památník obětí holocaustu Jad Vašem.

Pak už je dlouhá cesta do Tel Avivu, ne však na letiště, ale ještě prohlédnout Joppe, kde měl apoštol Petr vidění plátna z nebe, do starého Joppe a na pláž. To všechno doloží fotky 611-741 (Pole pastýřů -645, St.Georg 662, Jeruzalém 670-686, letiště od 717)

V 17:00 nás autobus odváží na letiště. Kontroly jsou zde velmi přísné. Jako podezřele vypadající osoba jsem zkontrolován hned ještě v řadě a už má průvodce a další se mnou co dělat, aby mě pustili. Musím tedy 3 zaměstnancům letiště, každému zvlášť a 3 překladatelům naprosto stejně vysvětlit příčinu propadlého pasu (neměl platnost půl roku od doletu domů, chybělo necelé 3 týdny), kdo jsem, zda jsem se nevzdálil ze skupiny, patřím-li k té skupině, proč mám takový batoh, jiný než všichni ostatní, kdy jsem se dozvěděl o té cestě, zda se mnou necestuje ještě někdo, kdo mě zná, jaké mám zaměstnání a tak. Svědkem mě byl otec Radek, který mou výpověď potvrdil a řekl ze svého pohledu, kdo jsem, jak dloho mě zná, zda jsem zdráv, normální a tak.

Při běhu na letišti po veškerém odbavování, kde už jsem žádný problém neměl, nemusel jsem vybalovat žádný batoh, zouvat boty, žádná osobní kontrola a podobné nepříjemnosti, které měli zas mnozí ostatní, jsem pak ještě vytratil letenku, kterou ovšem američtí turisté zvedli a předali skupině, takže jsem ju tak zázračně dostal zpět. Ani jsem nevěděl, že je ztracená, dokonce, idyž se mě Honzík zeptal, zda mi něco nechybí, byl jsem skálopevně přesvědčen, že mám všechno. Další zázrak na světě. Pak jsem si letenku radši vyfotil. Stálo na ni 14D, takže nad křídlem.

Zatímco v Izraeli už mě batoh nekontrolovali, tak v Ostravě zase o něj měli zájem celníci. Nu což, tomu batohu to neuškodí.

Bohu díky za tuto pouť. Budu na ni velmi dlouho vzpomínat a mši svatou a všechny modlitby už se musím snažit brát naprosto vážně a se vší úctou, jak nám to asi před půlrokem přednášel exercitátor při duchovních cvičeních. Je to úplně jiný pocit. Stejná mše svatá, stejná modlitba, ale do toho přichází ono těžko vysvětlitelné: „Byl jsi tam!“

 

Fotky najdete zatím jen na adrese http://vvrh.rajce.net

přesně tak, jak je popisuje tento deník.

Zobrazeno 1284×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio