Výročí biřmování

Není to tak dávno, kdy jsem oslavil 31 let od svého křtu. Bylo to 14. Května 1978 v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Svébohově a křtil mě tehdejší administrátor exc. z Jedlí P. Rajmund Haberauer, který je již na pravdě Boží (myslím, že zemřel krátce po mém biřmování). Tedy jsem byl pokřtěn asi 3 týdny po narozeninách – to se jen tak někomu nepoštěstí. Je to příležitost ke vzdávání díků Bohu a možnost obnovy nového rozhodnutí pro Boha. Jestli skutečně patřilo těch 31 let vždy Bohu, musím říci upřímně, že ne, protože jako každý člověk hřeším. Takže před Bohem jsem stále malé dítě, které se občas vzpírá a říká ne, stejně jako satan. Naštěstí je nám velkou přímluvkyní Panna Maria, která říká: „Ať se mi stane podle tvého slova“ a vybízí nás: „Udělejte všechno, co vám řekne“.

Dnes Bohu vděčím za další mimořádný dar a to je dar biřmování. Přijal jsem ho v sobotu 25.5.1996 při svatodušní vigilii začínající ve 20:30 v kostele sv. Bartoloměje v Zábřeze z rukou tehdejšího generálního vikáře Mons. Erika Pepříka a jako biřmovacího patrona jsem si zvolil sv. Radima, kmotrem mi byl bratránek Lukáš, který je asi o 2 roky starší.

Přijmout plnost darů Božího Ducha to je veliká věc, které se stále musím učit. Jedno setkání mládeže mělo motto: „Duch svatý vás naučí všemu.“ A to mě osobně velice povzbuzuje.

Snad jsem možná od té doby více vyspěl. Když si vzpomínám na to, jaká byla příprava, která trvala půl roku a připravoval nás zpočátku jáhen Josef Malota, později P. František Eliáš, mohu se i divit, jak jsem mohl být k biřmování připuštěn. I po mém biřmování se otec František divil, že jsem byl již biřmován. Není divu, bylo nás asi 40 a já jsem byl občas trochu nezbedný.

Už samotný výběr patrona svědčil o mé nezpůsobilosti k tomuto daru. Jsem nakonec rád, že mým patronem je právě sv. Radim, který je bratrem sv. Vojtěcha, ale to jsem při volbě tohoto patrona ještě vůbec nevěděl.

Jen mi vadila taková drobnost. Sbíral jsem totiž svaté obrázky a pořád ještě sbírám. Mám všechny možné svaté, ale sv. Radima snad nikdo nenamaloval. A tak obrázek sv. Radima mám až od loňského adventu, kdy jsem se rozhodl, že si ho teda sám namaluju a myslím, že se mi docela podařil.

Původně jsem si vybral biřmovací jméno Radek podle svého nejlepšího přítele, ale to mi otec Miroslav zatrhl, protože sv. Radek není. Já jsem se sic před tím zabýval svatými a tak jsem věděl, že Radek má za patrona sv. Gaudentia, což je latinské synonymum k českému Radek. Když jsem se pak někdy modlil litanie k českým patronům, modlení mě totiž docela bavilo, tak jsem zjistil, že mezi českými patrony je i sv. Radim, tak jsem jen vyměnil koncovku. Radek je ten, který přináší radost a to jsem skutečně chtěl dělat a Radim zas znamená radostný, ale to jsem tehdy nevěděl, jen jsem tušil, že to bude něco podobného. Inu, když jsem přijímal biřmování, tak internet nebyl ještě in.

Své biřmování jsem od toho okamžiku přijímal s nadšením asi týden nebo 14 dní a když se mě tehdejší kaplan v Luhačovicích, kde jsem studoval, P. Pavel Hofírek, zeptal po měsíci, jak dlouho mám po biřmování, už jsem nevěděl. Mnohem více jsem si biřmování prožil u svých kmotřenců Tomáše a Vaška, protože oni měli biřmování za bílého dne. Já jsem své vlastní biřmování málem zaspal, takže až do Tomášova biřmování jsem pořádně nevěděl, co mi tehdy Mons. Erich Pepřík říkal, když mi dával křížek na čelo.

Otec František nám při přípravě říkal, že z každého biřmování něco vzniklo, tak i z toho mého biřmování něco vzniklo. A jak to tak u Boha chodí, On má své cesty a všechno se nakonec k dobrému obrátí. Tak jsem, co nyní jsem.