Putování v Římě 28.2.-6.3.2009

Prolog

Do Říma mě pozval otec Pavel Hödl, který zde studuje v Nepomucenu. Je jubilejní rok 2000 let od narození sv. Pavla a pro mě také 30 let od mého narození, takže to je i dodatečný dárek k třicetinám. Rozhodl jsem se, že do Říma nepojedu sám, protože by to pro mé cestovatelské nezkušenosti nebylo možné, proto jsem pozval ještě Jiřinu, Štepána a otce Martina Vévodu a jako čas jsme zvolili začátek půstu, kdy v okrese Přerov jsou jarní prázdniny. Bylo k tomu potřeba spoustu příprav, ale to finále pro mě začalo popeleční středou. Nevím, nakolik to bude půst, když mám k dispozici rozměněných 515 Euro a nakolik pouť, když poletíme letadlem, vozit se budeme metrem či autobusem a ve foťáku je k dispozici místa asi na 850 fotek. Je to moje první cesta do zahraničí mimo Slovensko či Polsko, které jsem vždy překročil jen tak do 100 m přes hranice. Z letadla mám strach, všichni mě povzbuzují a já tuto pouť dávám do rukou Božích a s náma jedou všechny farnosti kolem Drahotuš, všichni nám přejí a myslí na nás.

 

Období příprav

Velké přípravy na cestu do Říma pro mě začaly popeleční středou, kdy jsem udělal velký nákup a velkou koupel. Ve čtvrtek po náboženství v Potštátě začaly misie v Partutovicích, na kterých jsem setrval do pátku, kdy po mši svaté jsem se vrátil do Drahotuš a pak jsem neměl žádnou náladu, což v žádném případě nezpůsobily misie, ale začínající cestovní horečka. Velkým povzbuzením pro mě byla modlitba za uzdravení, která probíhala na faře a tak jsem tam byl až do půl dvanácté. Na farní stránky jsem dal foto z misií a na internetu prostudoval osobní poštu a po tom jsem se šel balit do Říma. Spát jsem šel 1:06 a budík byl na 4:05

 

Sobota 28.2.2009 - 1. den pouti

4:05 Zvoní budík - slyším, ale nevstávám
4:45 Bouchnou dveře a uvědomím si, že letíme do Říma (podobně jako rodina v Sám doma I, doma jsme nechali akorát otce Radka, který pak přes týden měl spoustu práce, Bohu díky ne se zloději), vstávám, uvědomuji si, že jsem něco zapomněl a tak zmatkuji, máme tak 10 min. skluz, Štepán i Jiřka už čekají kde mají
5:41 Přijíždíme zároveň s vlakem, kupuji jízdenku, nastupujem, při kontrole ve vlaku zjišťuji, že nemám In-kartu, musím doplatit, v Olomouci přestup na expres, v Praze hned přípoj na letiště autobusem (drahé) - vše bez zpoždění. Na letišti malá prohlídka, malé občerstvení, odbavení a let podle plánu 12:30 a dolet 14:20 za modlitby růžence - nádherný pohled - nad Alpami se modlím Proměnění Páně na hoře Tábor. Po doletu je malá komplikace se zavazadly. Letiště je velké, tak jsme je nemohli najít. Martin se dorozumívá s letištními pracovníky, nakonec musíme znovu projít letovou kontrolou a svá zavazadla nalézáme v poslední chvíli, kdy už je chtěli odvézt někam jinam. Štepán byl z toho celý nervózní. Z letiště nás odvezl otec Miroslav Slavíček a přivezl do Nepomucena k sestrám Boromejkám. Hned u brány nás čeká otec Pavel. Vybalujeme se, večeříme pravou italskou večeři, která začíná pastou (těstoviny s hráškem), potom rýži s kuřecím masem a salát, který si každý udělal, jak chtěl a ovoce a víno. Před večeří jsme měli soukromou mši svatou. Při letové kontrole v Praze jsem přišel o veškeré nářadí na kolo, které jsem měl zapomenuté v příručním batohu (krosnu na při výletech na kole nevozím). Za cestování a bagetu, která je na letišti celkem drahá jsem zaplatil asi 800 Kč, neutratil jsem žádné Euro a nevyfotil žádnou fotku.

 

Neděle 1.3. - 2. den pouti

Včera se mi rozsypala plomba při pojídání ořechů, takže už mám děravé zuby na obou stranách. Noc je dlouhá, spím střídmě, to bude asi tím kafem.
6:45 jsme se probudili
7:25 domluvená modlitba se čtením
7:45 společně ranní chvály, pak snídaně a prohlídka Nepomucena
10:00 Krajanská mše svatá (česky) v Nepomucenu
Obědvá se tu později, po mši svaté jdem do herny, kde je možné hrát kalčo, pinec či kulečník, mezi tím jdu s otcem Pavlem do baru na kafe. Po modlitbě Angelus Domini je tedy oběd a po něm náš první výlet do Říma. Začínáme Lateránskou bazilikou a k ní přilehlým baptisteriem, potom Sancta Scala (svaté schody) a mezi tím hned vedle Lateránské baziliky je univerzita, která je na výsostném území Vatikánu. Autobusem, který zde nemá jízdní řád se dostáváme do baziliky sv. Vavřince za hradbami a následně do baziliky sv. Kříže, která je titulární bazilikou našeho kardinála Miloslava Vlka a kde jsem zakoupil růžence. Po návratu do koleje nás čeká modlitba růžence, nácvik italské mše a večeře, já se pak krátce ještě modlím křížovou cestu, breviář, vykoupu se a jdu spát. Nevím, kolik dalo kafe se zákuskem, protože mě pozval otec Pavel a platil to, doprava na týden (lístek na metro, autobusy a tramvaje) stála 16 Euro, růžence 15 Euro, 1 růženec v ceně 1 Eura jsem dostal gratis, jinak růženec stojí běžně kolem 5 Euro. Celkem jsem tedy utratil 31 Euro a ze zmíněných míst jsou fotky 1-63.

 

Pondělí 2.3. - 3. den pouti

Včera celý den pršelo, dnes jsou přeháňky. Než jsme putovali do Říma, těsně před tím si každý z nás mužů udělal nějaký úraz. Já jsem to začal pravou rukou 5 týdnů před poutí a zde v Itálii ji ještě výrazně cítím, levé rameno otce Martina se naštěstí těsně před Římem umoudřilo a Štepánuv pravý malíček na noze je lehce oteklý, ale funguje. Jiřinu to taky neminulo, neboť v den odletu se před domem stihla ještě natáhnout a udělala si modřinu na levém koleně a včera večer celkem slušně pokulhávala, dnes je to znát jen trochu, ba během dne snad už vůbec. Jsme to tedy zajímavé společenství. Ráno na 6:30 jdeme společně kromě Štepána na mši svatou. Štepán ještě odpočívá v posteli, ale nespí. Mše svatá je v Italštině. Dnes jsme celý den prožili ve Vatikánu také s otcem Pavlem, nejprve v muzeu, kde jsem je ztratil, neb jsem kupoval pohledy Sixtinské kaple, takže další část asi 2 hodiny jsem strávil na náměstí sv. Petra (zatímco ostatní byli v muzejní restauraci, ke které jsem nedošel, proto jsem je taky ztratil) při modlitbě růžence a potom po telefonické domluvě s otcem Martinem v bazilice sv. Petra, kterou jsem mohl mezi tím zvětšiny vyfotit. Bazilikou sv. Petra nás provázel už jen Martin. Když jsme se vraceli do Nepomucena, v metru jsem dal lístek do turniketu a otevřely se mi sousední dvířka než ty, před kterými jsem stál. Po večeři jsme se pomodlili večerní chvály. Dnes jsme se složili na ubytování 80 Euro, 14 Euro vstupné - jen já, ostatní měli za 8 Euro, 1,50 Euro zmrzlina a zbytek do 107 Euro jsem dal za suvenýry. Fotil jsem od 64-124. Noční procházka se odkládá na zítřek. Štepán usíná rychle.

 

Úterý 3.3. - 4. den pouti

Dnes jsme vstávali později a v 8:00 jsme měli soukromou mši svatou u sestřiček. Po následné snídani jsme navštívili kostel Panny Marie Vítězné a Panny Marie Andělské, potom dalším metrem projeli k bazilice sv. Pavla za hradbami a tam vykonali odpustkovou pobožnost. Vzhledem k dobrému počasí jsme se pak přesunuli opět metrem na okraj Říma a vykoupali se v moři. Pak po mírném bloudění už ve večerních hodinách jsme navštívili kostel Umučení sv. Pavla (Tre fontane S. Paulo), který však už byl zavřený, tak jsme byli jen ve vedlejším trapistickém kostele, ostatní dva kostely jsme viděli jen zvenčí. Pak jsme hledali metro, Jiřka s Martinem přebíhali dálnici a já se Štepánem jsme radši vystoupali o půl km výš k přechodu, načež jsme se pak stejně vraceli zpět nahoru. Po večeři přišel otec Pavel a bez unaveného Štepána jsme si udělali noční procházku k fontáně di Treve a ke španelským schodům, které vyvrcholili u kostela Nejsvětější Trojice. Spát se šlo pozdě, já v 1:00 a vstávat se bude brzy. Dnešní útrata je 17,50 Euro a fotek se nafotilo hodně 125-203

 

Středa 4.3. - 5. den pouti

Obvyklá mše svatá u sestřiček je dnes opět v Italštině v obvyklém čase 6:30. Po přechodu srážek se jdem podívat k S.Maria Magore a následně k sv. Klimentu, pak je Koloseum, Palatino a Forum romanum a prohlídku Říma končíme v bazilice sv. Bartoloměje na ostrově. Uvnitř baziliky je kaple sv. Vojtěcha. Potom hledáme autobus a metro, v metru je obrovská tlačenice, kterou jsem ještě nezažil a Štepán tím méně. Nastoupit můžeme až do 4. soupravy a to tak, že se tam natlačíme. Nejtěžší to bylo opravdu pro Štepána, ale hrdinně to překonal. V bazilice S.Maria Magiore adorujeme za Jezernici, večer se se Štepánem modlím růženec a téměř při spánku křížovou cestu. Dnes snad nejvíc cítím únavu. Utratil jsem 10 Euro, fotky 204-287

 

Čtvrtek 5.3. - 6. den pouti

Dnes ráno je italská mše svatá v Nepomucenu v 6:30, úcastníme se ji všichni. Po následné snídani cestujeme i s otcem Pavlem nejprve k rotundě sv. Štepána, u ní je bazilika S.Maria Domica (Panna Maria u lodičky), potom autobusem k Prisiliným katakombám, ale protože je poledne, zavřely nám je před nosem, tak máme 2,5 hodiny čas, než je zase otevřou. Jdeme tedy do cukrárny a pak nacházíme novodobý kostel, který je taktéž zavřený, takže křížovou cestu se zde nepomodlíme. Jen tak se tedy stavujeme v obchodě s domácími potřebami. Nic tam nekupuji, otec Martin koupil kartáček na zuby, pastu a kávovar. Ve zbytku času se modlíme před katakombami růženec. Uvnitř katakomb nebylo možné fotit. Přidělili nám průvodkyni, která měla českou kazetu, takže jsme poslouchali výklad z nahrávky, což bylo srandovní, protože když se to seklo a přetočilo… poslechli jsme si některé pasáže několikrát, příp. jsme jinou pasáž vyslechli na jiném místě.
Potom už byl čas vrátit se na kolej, dali jsme si svačinu a po návratu otce Pavla ze školy jsem se já a Štepán vyzpovídal a pak jsme šli společně na pizzu. Útrata nebyla drahá, nás pět to stálo 71 Euro, zaokrouhleno na 72 Euro. Po návratu jsme ještě nešli spát, ale pomodlili jsme se společně křížovou cestu a otec Martin nám požehnal zakoupené předměty. Dnes jsem vydal 54,50 Euro a vyfotil fotky 288-318.

 

Pátek 6.3. - 7. den pouti

Den našeho odletu. Každého z nás to posunulo dál. Vstáváme po krátké noci a to tak, že téměř nestíháme, resp. opravdu nestíháme. Mnoho jsme poznali, těžko se bude odjíždět. Po snídani v rychlosti jdeme na metro a pak rychle do Vatikánu, kde přicházíme v 8:00, tedy v dobu, kdy máme objednanou mši svatou. Projdeme kontrolou a otec Martin s otcem Pavlem jdou hned do sakristie se převléci. V kryptě baziliky jsou hroby papežů, ale také kaple ke slavení mše svaté. V těch kaplích se pravidelně slaví mše svaté, které si kněží obědvají buď v 7:15 nebo v 8:00 a úcastní se jich i náhodní poutníci. My máme objednanou kapli s hrobem kardinála Berana. Tento hrob je nejblíže ostatkům sv. Petra. Vedle nás se slaví mše svatá německy, my máme českou, ale ještě musíme počkat na kněze před námi, který dokončuje svoji mši. Je to zvláštní pocit být v kapli a poslouchat ještě i sousední mši. My jsme začali teda až v 8:20 a bylo to opravdu veliké a nádherné, přestože šlo o soukromou mši sv., ale v bazilice sv. Petra… Kromě nás přišli i dva poutníci, jedna Italka, která s námi prožívala celou mši svatou, z níž nemohla rozumět jediné slovo, ale byla tam veliká vroucí víra té paní a jeden český rodák, kterého jsme později potkali ještě v bazilice. Pak jdeme do kopule baziliky sv. Petra. Je to vysoko a stojí nás to 5€, ale stojí to zato. Ten pohled do baziliky i ten pohled na Řím, ikdyž v mém případě radši zpovzdálí od zábradlí. Po sestupu už máme časový skluz, přesto však jdeme ještě do nejlevnějších suvenýrů u Vatikánu a nakupujeme památky na Řím. Skoro jsem litoval, že jsem to kupoval už přes týden, protože všude jinde bylo skoro totéž jen trochu někde i poněkud více dražší, např. růžence stály běžně 5€, v těchto suvenýrech stály 1,50 € a zvonek koupený za 6€ u baziliky sv. Pavla za hradbami zde stál 2,50€. Dnešní útrata byla 20,30 € a 445 Kč. Velice kvaltujeme, abychom stihli odlet, ovšem až tak, že jedeme autobusem, takže se naposled podíváme po Římě a trochu nás to zdrží, ale letadlo stíháme s tím, že já se musím ještě sbalit a to mi trvá něco kolem pěti minut, ale radši mi to nestopujte, včera jsme se na to přece tak trochu chystali, všechno mám ještě ve skříni. Máme zpoždění cca půl hodiny, náš čas je ještě dobrý a letadlo odlétá o něco později z původních 15:05 asi o 75 min z původních 10 hlášených minut, v Praze jsme tedy v 17:45, vlak nám jede 19:23 do Olomouce a do Drahotuš se vracíme cca v 23:00 autem s Hašovýma a před půlnocí jdu ještě spát. Fotky jsem vyfotil 319-340 v Římě a pak ty další ještě mimořádně v Olomouci na nádraží po tom, co otec Martin omylem vymazal Jiřčino foto.

 

Epilog

Matematickým součtem lze zjistit, kolik jsem nakonec vydal Euro a kolik mi zbylo. Takže v Evropě přece jen není ještě tak draho, ale za to to opravdu stálo a dá-li Pán, jistě se do Říma rád vrátím, každopádně máme již domluvenou další cestu a to na jubilejní rok patrně 2025 do Svaté země, tak doufám, že nám to nadšení vydrží, ale hlavně, že nás Pán ve zdraví duše i těla zanechá a že mu budeme věrni. 
Italové jsou velice tolerantní národ a to jak sami k sobě, tak i k blížním, což se projevuje na ohleduplnosti řidičů na silnici, kteří berou značky jako doporučení a stejně tak i chodci, ale když vstoupí chodec do vozovky, hned zpozorní a brzdí. Stejně tak sportovně berou např. zákaz focení, ale když už nás někdo napomene, tak je slušnost s tím přestat, nikoli vymazat nedovolenou fotku, to už nikdo nekontroluje. V restauraci můžeme peníze klidně nechat na stole, Italové nepředpokládají, že by je mohl někdo okrást. Zajímavé způsoby mají také obchodníci, že občas vnucují své služby a když prší jen lehce nebo je v předpovědi počasí, že má pršet, objeví se hned prodejci deštníků. Lze tam najít i srdcelomné žebráky, kteří jsou tam též respektování a taky často obdarováváni, zvláště hysterické ženy s dítětem.
Bohu díky za tuto pouť.