Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Antiochia a Malá Antiochia 2000-2002

4. 11. 2008 15:21
Rubrika: Tábory a akce

RYCHNOV NA MORAVĚ OBECNĚ - 2000/2002


Otec arcibiskup Jan přeložil P. Pavla Jagoše do farnosti Rychnov na 
Moravě a brzy jsme začali spolupracovat. Já jsem čas od času dojížděl
a dělal, co bylo potřeba. Neměl jsem ani nemám moc zájmu se příliž 
sblížit s touto farností a jejím okolím a tak jsem z fary nikdy moc nevycházel. Co se duchovního života týkalo, bylo třeba si v tom udělat
řád, abych měl také čas pro osobní modlitbu kromě každodenní mše sv. sloužené střídavě ve všech čtyřech farnostech P. Pavlem spravovaných.

Pro mě je tento pobyt na faře čas od času odreagováním od toho, co je doma a také mě to přináší mnoho dobrého, i když jsem se občas nehezky spálil, ale to už k tomu patří.

Protože otec Pavel je vedoucím Malé Antiochie, která navazuje na působení Antiochie, skrze něho jsem poznal téměř všechny obce, kterými Antiochia prošla. Dále jsem také poznal prostředí severních Čech - kraje sv. Zdislavy prostřednictvím častých návštěv Jítravy a pochopil jsem, že za zdejší křesťany je potřeba obětovat mnoho modliteb a také, že návštěva těchto míst je pro mě určitou potřebnou duchovní obnovou.

I Když je mezi námi mnoho neshod a někdy se mi zdá, že by bylo lepší toho nechat, nemohu říci, že mi zde Pán nic nedává. Pokud se vrátím vyčerpán nebo rozladěn, bývá to tím, že do sebe nechám vpustit svou vlastní ješitnost či hněv, ale to není důvod, abych řekl, že všeho musím hned teď nechat, i když si nejsem jist, zda je to Boží vůle, ale 
to vlastně nebudu nikdy, neboť Pán nám dal svobodu, abychom tuto vůli hledali. I za to je třeba se modlit.
 

 MALÁ ANTIOCHIA - PODZIMNÍ PRÁZDNINY - GRUNA 2000


Získávání prvních zkušeností s vedením tábora bylo po všech stránkách hodně drsné. Je pravda, že jsem k tomu byl dotlačen několik dní předem a to se mě samotnému nezdálo vůbec dobré a i otec Josef mě dobře radil, že buď jedno nebo druhé. Ty samé prázdniny jsem totiž měl jet s klukama do Rajnochovic. Měl jsem dojem, že Rajnochovice mohu pustit k vodě, i  když se mi k tomu vůbec nechtělo a tak to všechno vzniklo.

Nakonec jsem dělal obojí naráz. Ve čtvrtek a část pátku jsem byl na 
Gruně a v pátek, sobotu a neděli v Rajnochovicích. V Gruně jsem se seznámil s dětmi a zahráli si pár her, nakonec potom noční hru, takže výsledek byl takový, že jsem ze čtvrtka na pátek nemohl spát a měl jsem jet s klukama do Rajnochovic. Děti mě sice poslouchali, ale jen po tu dobu pokud sami chtěli a pak už neposlechli nikoho z vedoucích a to nezvrátil ani Borek, kterému jsem to předal.

Dětem se to sice prý líbilo, ale celkem to nestálo za nic, nehledě ke
stížnostem rodičů, které sice nepadali na moji hlavu, ale byla to hodně studená sprcha. Poučila mě, že na ukvapená rozhodnutí tohoto druhu není místa. Myslím, že otec Pavel jistě lituje toho, že to tehdy i přes zájem dětí nezrušil. Myslím, že s těmito rozhodnutími má doposud problémy. Od té doby nesnáším jeho ukvapené nadšení, ale zároveň vím, že mu to nemohu říci, neboť by mě stejně přesvědčoval o opaku a mohlo by se stát, že by přesvědčil.

To, co se stalo již nezvrátím, ale Pán to snad uzdraví a promění. Jemu
patří dík i za tuto zkušenost.


 MALÁ ANTIOCHIA - JARNÍ PRÁZDNINY - RYCHNOV 2001


O jarních prázdninách to byl kolotoč "táborů", které jsem vedl. Byly 
rozděleny podle okresů a celkem se uskutečnily 4. Každý byl úplně jiný a jen asi každý druhý byl podařený. Podařil se tábor s okresem Šumperk a Svitavy. Za hodně nepodařený považuji tábor s klukama s Holešova. Byli jen čtyři a byla to sehraná parta, která si v mnohých věcech nedala říci, neboť poslouchali svého velitele a já jsem si z těží u nich udělal autoritu. Pán to snad uzdraví.

Nejlepší tábor byl snad s okresem Svitavy, neboť tvořil většinou děcka
z okolí a jejich rodiče vařili. Byl také celkem početný. Probírali jsme
téma "Andělé" a našim průvodcem byla biblická kniha Tobiáš. A tak jsme  zažívali spoustu věcí a cítil jsem, že Pán je s námi.


 MALÁ ANTIOCHIA - S KOLEM DO SEVERNÍCH ČECH - JÍTRAVA 2001


Před začátkem tohoto tábora, který byl netradiční tím, že byl na ko-
lech, jsem se pokusil udělat nějaký program podle života sv. Cyrila a 
Metoděje. Účastníků bylo přihlášeno 11, ale žádný spolupracovník. Důvěřoval jsem otci Pavlovi, že nějaké sežene a tak jsem se o to ani nijak moc nezajímal. Jen den před táborem jsem zjistil, že žádný není a tak se mnou jeli alespoň Honza, který se rozhodl toho dne a Kačka, která se to dozvěděla až v den odjezdu a rychle se vypravila. Bez nich bych byl ztracený úplně.

Druhého dne pobytu jsme si šli pro kola na nádraží do Zdislavy a i přes to, že jsem se modlil růženec se něco stalo. Nemůžeme spoléhat na Boží milosrdenství opovážlivě. Nechal jsem totiž skupinku jet na kole a sám, protože jsem kolo neměl, jsem šel pěšky. Tak jsme tedy ztratili  dva účastníky, ale jistě to pozdvihlo morálku mužstva a tak už se nic podobného nestalo. Společně jsme se pravidelně modlili, jezdili na kole občas s místním průvodcem, občas sami a jednou s Honzou a Kačkou do  Hamrů. Aktivně jsme se účastnili i poutě v Janovických Poustevnách a v Jablonném v Podještědí jsme oslavili sv. Cyrila a Metoděje.

Žádný celistvý program se nemusel konat. Kola a občas i fotbal byli 
dostatečnou zábavou. Jen ze začátku mě mrzelo chování otce Pavla, které on sice považval za správné, ale je zbytečné s ním o tom polemizovat, snad Pán mu dá někdy v některých situacích větší dar rozumu. 10 hodin cesty ve vlaku, pak kolem 23. hodiny večerní mše sv. a diví se, že děti nechtějí spát do 1.00 večer a strašně se nad tím rozčiluje, přitom, kdyby šli spát hned po vybalení (kolem 22/30), už by jistě spali, neboť samotná cesta byla vyčerpávající. Mše sv. je tak probudila k dalšímu bdění, ale to jsem otci Pavlovi vysvětlit nemohl, protože tehdy o tom nechtěl ani slyšet. A pak hned ráno v 8, celí nevyspalí, na další mši. Otec Pavel si totiž myslí, že když je mše sv., je účast na mši povinností. Už ale "neví", že mnozí z účastníků neberou ani nedělní mši za povinnost a tak účast na mši se může jevit a mnohým jeví jako zlo tábora. Proč házet perly sviním? Vždyť i Ježíš v evangeliu toto jednání napomíná.

Celkově mě tábor dal mnoho z praktického i z toho duchovního. A tehdy jsem možná pochopil, že bez modlitby za tábor ten tábor nikdy kvalitní nebude, i kdyby to člověk připravoval 100 let dopředu.


 MALÁ ANTIOCHIA - VES U FRÝDLANTU 2001


Byl to tábor pro děti ze Severních Čech. Jako hlavní vedoucí byl Honza
a tak záleželo hodně na něm, jak to všichni prožijí, ale samozřejmě také na otci Pavlovi, který zde byl s námi a na všech aktérech a také na našem vztahu k Bohu a blížním.

Můj příjezd byl trochu pozdní, ale děcka mě povětšinou již znali, takže
jsem se časem sžil. Tábor byl ve stylu sv. Františka a k tomu se vázala
i každá legenda hry. 

Největší zážitek snad všichni včetně mě měli, když se slavili vánoce ve
stylu sv. Františka a to dokonce i s půlnoční mší sv. a táborák, který
pro nepřízeň počasí se odehrával v místních kamnech. 

Z duchovních zážitků byla velice pěkná pouť na Andělku, kde byla mše svatá sloužena ve třech jazycích a to v německém, polském a českém. Jinak mši sv. jsme měli díky otci Pavlovi na pořadu dne každý den.

Práce s dětmi v severních Čechách je však trochu jinačí než na Moravě, ne se všemi se mě podařilo dobře vycházet, ale bylo to často pro mou ješitnost smíchanou občas s jejich mravy. Pustit k oltáři holky mě doposud činí určité obtíže, ale v severních Čechách jsem musel názor na tuto záležitost trochu, i když ne zásadně přehodnotit.

A co mě dál naučil tento tábor? Přecházet ilegálně hranice (téměř kaž-
dý den v Polsku), nemyslet si, že vedoucí je tím nejdůležitějším na 
táboře, umět občas překousnout svoji ješitnost atd. Byla to dobrá průprava pro následující tábor, i když měla své hořké zkušenosti.

Zde jsem také viděl potřebu se smířit s Bohem, ale nebylo kněze, kte-
rému bych své tajemství svěřil. Doufám, že bude na následujícím táboře, ale doufám marně, bude až na Antiochii. Setkávám se sice s otcem Pavlem, ale jemu svá tajemství nesvěřuji, i když vím, že on je může dát jen Pánu.


 MALÁ ANTIOCHIA - RYCHNOV 2001


Začal jsem v Olomouci v katedrále, aby tento tábor opravdu patřil Pánu. Samozřejmě jsem ho po technické stránce připravoval už dříve, i když přípravy vyvrcholily až na táboře ve Vsi. A tento začátek jsem 
vnímal jako dobrý a Pán žehnal.

V olomouci jsem se setkal s některými dětmi a s vedoucími Vaškem a
Romčou. Cestou vlakem jsme se trochu zapovídali a tak místo, abychom vystoupili v Žichlínku, vystoupili jsme až v Lukové a museli pěšky do Rychnova. Takový byl začátek. Nebylo to však poslední bloudění, ale osazenstvo tábora to už bralo celkem s humorem.

Na táboře jsme si vyprávěli o životě světců a také na toto téma hráli
hry a podnikali výlety. Nejdále jsme jeli do Králík na Horu Matky Boží.
Bůh nám stále žehnal a vztahy na táboře byly perfektní, i když se občas vyskytl nějaký ten problém, ale alespoň na táboře si nikdo nestěžoval.

Největším problémem tábora, kterého jsem si k vlastní škodě nevšímal byla častá opilost bratra Pavla, který takto vyvrcholil své působení na rychnovské faře a také starost otce Pavla o severní Čechy, neboť mu též bylo vyčítáno, že nás nechal s bratrem Pavlem o samotě a vlastně, že se o nás, ač nás pozval vůbec nestará.

Toto došlo tak daleko, že někteří již nechtěli se v budoucnu hlásit na
tábory otce Pavla, ale se mnou na tábor jet chtěli. Toto dilema jsem 
přemýšlel, jak vyřeším, protože hájit otce Pavla ve věci severních 
Čech jsem nemohl, jelikož sám jsem nesouhlasil s takto narychlo šitým táborem. I otec Pavel sám se předvedl, když na začátku tábora při snídani mě za mé nepřítomnosti, což je i jistý způsob zbabělosti, chtěl dát před dětmi přezdívku. Tehdy, abych si udržel vlastní autoritu jsem se musel krutě bránit, až se někteří divili, jaké to máme na faře 
vztahy.

Z těch táborů, co jsem kdy vedl byl tento nejlepší. Jen doufám, že Pán
bude dále žehnat a pomůže, aby přinesl také svoje ovoce. Zde jsem totiž poznal, že dobrý tábor je opravdu dřina, žádný odpočinek. Když je volno, je třeba se modlit, když připravuji hru, musím to dělat pořádně a to platí, ať už dělám cokoli.

Pro příští tábor vím, že už ho nebudu dělat sám, ale ve společenství
mých pomocníků, které mi dal Pán a říci to mohu o všech, protože nikdo z vedoucích ten tábor neprolenošil, všichni dělali naplno. 


Antiochia ZBOROV - TURNUS D 2001


Tentokrát jsem se na Antiochii vůbec nehlásil, protože do začátku 
prázdnin nebylo vůbec jisté, kolik budu mít táborů Malé Antiochie a  
otci Pavlovi jsem slíbil, že v krizovém případě vezmu i tábor, který se
kryje s turnusem C a jak píše tato kronika, to jsem i splnil, ale nechtěl jsem na Antiochii nebýt a tak den před odjezdem jsem se otce Radka ptal, kam mě pošle. Doufal jsem, že do Olšan, ale on usoudil, že bych
byl potřebnější ve Zborově.

Do Zborova se mi sice moc nechtělo, protože většina Antiocháků ze Zábřežska byla v Olšanech, vč. mého bráchy a také proto, že Zborov je od nás vzdálený pouhých 5 km chůze, takže to byla druhá Antiochia, na  kterou jsem dojel na kole a protože byla tak blízko, tak jsem se i několikrát podíval domů a jednou jsem dokonce přišel pěšky. Byla to také první Antiochie, kde jsem prožil opravdu rodinný turnus D, i když nás bylo trochu více, zhruba 7 a byla první, kde jsem hojně využíval siesty po táborech otce Pavla ani není divu a která byla při filiální obci, protože na Moravě toho roku nebyla žádná Antiochia při farní obci.

Žili jsme v prostorách bývalé místní hospody a těšili jsme se velké 
vážnosti v obci, také mnoho křesťanů z řad mládeže se vrátilo do kostela. Po dlouhé době jsem na Antiochii žil bez konfliktů a bylo mě opravdu dobře. I když jsem přijel až v pondělí, dostal jsem službu zvoníka a ministroval jsem jen při mši svaté. V obci jsem vlastně strávil nejkratší dobu ze všech Antiochií, a přesto to pro mě byla velká duchovní obnova.

Ani mě moc nevadilo, že nebyla celonoční adorace, bylo spoutu jiného, originálního a bylo to opravdu dobré. Neděli jsme trávili ve Štítech
na pouti a také někteří v Horních Studénkách. Do Zborova za námi dojel otec Kamil Obr, který zastupoval otce Radka v jeho farnostech a také otec Krištof Leon Klat, který přijel na mé pozvání a oba, ale každý jindy nám udělovali novokněžské požehnání. Společně jsme jeli také do Prahy na svěcení jáhnů a rychle jsme si prahu prohlédli po duchovní stránce i u sestřiček Boromejek, kde jsme obědvali a rozhodli jsme se, že jim jejich pohostinost vrátíme v Bohutíně.

Největší akcí našeho turnusu byl pohádkový les, který jsme organizovali také s místními hasiči, aby v tom mohla být do budoucna nějaká tradice. S místními jsme hráli také spoustu her vč. fotbalu, ale i nějaké ty noční, ale noční Antiochii jako takovou jsme neprovozovali.

V jedné misi jsem se podíval i na Antiochii v Olšanech. Měli zrovna 
adoraci v kapli, ale protože měli mnoho naspěch, nebyl jsem ani u nich
na základně. jen jsem se dověděl, že v budoucnu měli slavit vánoce a 
také za námi přijeli. Po té návštěvě mi bylo jasné, proč jsem nebyl v 
Olšanech. Prý tam Antiochia neměla velké účinky zvláště proto, že byli
na klášteře, který byl od dědiny trochu vzdálen a měli to daleko vůbec
všude, kam měli přijít. Ale Bůh žehnal jistě i jim.

Na konci Antiochie jsem už zůstal sám, ale špatné to nebylo, protože
mítní byli chvíli se mnou a pomohli mi uklidit. Byl jsem rád, že jsem
to zde mohl prožít, i když s odstupem času jsem ve Zborově ač je to od nás kousek již dlouho nebyl.


 MALÁ ANTIOCHIA - JARNÍ PRÁZDNINY - RYCHNOV 2002

 

Dělat jarní prázdniny, či ne? Tak zněla naše společná otázka, na kterou jsme odpověděli nakonec ano. Avšak zájem dětí byl mizivý a dali se dohromady jen dva tábory a to loňské nejúspěšnější. S klukama z Hanušovic, okr. Šumperk a s dětma z okresu Svitavy a Zlín.

Úspěšnost však byla jen 50%, s klukama z Hanušovic to bylo tak, že si  se mnou dělali co chtěli a já jsem neměl moc šance a navíc po stránce  vedení to obecně bylo nepřipravené. Pán to snad uzdraví, i za to jsem se modlil.

Později jsme zjistili, že byl zájem i u dětí z Červené Vody, ale chyběla komunikace.

Budoucnost tábora se Svitavskýma jsem měl již jakoby předem vyřešenou a mnoho jsem se za to modlil a bylo vidět, že Pán prosby slyší, i když  pár dní před začátkem nebylo jisté, zda se i tento tábor spustí, nakonec však byly utvořeny 4 skupinky. Celkem 18 dětí a asi 4 vedoucí.

Tematicky jsme se zaměřili na svátosti, nejvíce se mě líbila animovaná
křížová cesta ve sklepě, kde se ukázaly také schopnosti vedoucích a působení Ducha sv., které bylo znát na celém táboře.

Otec Pavel to s budoucností Malé Antiochie během školního roku moc dobře nevidí a v tom mu dávám částečně za pravdu. Dle mého názoru by zde spíš měli působit vedoucí letních táborů ve formě potáborových setkání.


 SETKÁVÁNÍ VEDOUCÍCH TÁBORA


Hned po letním táboru v Rychnově jsem vnímal, že je lepší, aby se na 
průběhu tábora podíleli všichni vedoucí, neboť už na ten tábor budou
více připraveni a tak jsem pomalu začal tábor připravovat a několikrát
během roku jsme se sešli, abychom si k tomu řekli své.

Na prvním setkání, které bylo zároveň setkání všech vedoucích Malé Antiochie jsme se sešli jen bez Báry a Pavla, v únoru, po táboru Svitavských a zlínských dětí přijel jen Vašek a Romana a v květnu chyběl jen Pavel a Romča, takže je vidět, že o tato setkání je zájem a je to dobře. Jen se teď modlit, aby Pán tomu táboru požehnal.

Epilog z 1. části

Svoje vzpomínky končím dne 2. června 2002. Další díl kroniky budou 
Aktuality, tedy čerstvé zprávy, na které již tolik nebudu hledět s ods-
tupem času.

PŘIHLÁŠKA NA ANTIOCHII 2002


Asi v půli června jsem prostřednictvím P. Pavla odeslal přihlášku na
Antiochii 2002, turnus C s výslovným přáním, abych nejel do Rychnova.
Brzy na to mi bohoslovci odpověděli v tomto znění:

Ahoj Vojto!
Jsem rad ze ses ozval. Mam ale k tobe jednu velkou prosbu. Prave v
Rychnove na Morave u Moravske Trebove potrebujeme nejake lidi. Musime tam ten turnus trosku posilit. Jestli bys to mohl obetovat pak bys nam moc pomohl. Vedouci tam bude Vrata a jeden bohoslovec z Prahy.
 Ozvi se prosim jak ses rozhodl. Diky.
Za bohoslovce z Olomouce Petr Utikal

Dne 21. června jsem tedy na tuto výzvu odpověděl odůvodněním, proč do Rychnova nechci a další kroky v tomto směru, ať jsou Boží vůlí. Bude-li mě Bůh chtít v Rychnově, pošle mě sem, budu -li potřebný jinde, půjdu jinam. Nechci, ani nemohu se stavět proti Boží vůli.

Moje odpověď v originále zněla:
Ahoj Peťo!
Díky moc za e.mail. Důvod, proč nechci právě do Rychnova na Moravě je ten, že zde dost často jezdím a mezi místními věřícími jsem hodně známý a to i po svých negativních stránkách, jako např. že jsem dost paličatý člověk a málokdy si dám říci. Je pravda, že do dědiny příliž
nevycházím, takže mezi nevěřící mládeží jsem znám jen minimálně. Ze
zkušenosti z Cotkytle, kde to bylo podobné vnímám tuto zkutečnost jako negativum pro můj pobyt na Antiochii právě v této obci. Je to v podstatě jediný důvod, proč nechci právě sem. Pokud to vnímáš jinak a pokud vnímáš, že Pán chce, abych byl právě zde i přes tuto skutečnost, přijímám i to, že budu zde v Rychnově a vím, že nebudu litovat toho, že nebude po mé vůli. Pokud to opravdu vnímáš jako potřebné, pošli mě tedy do Rychnova na Moravě.
 
  Pán, ať Ti žehná
 
  s pozdravem
  Vojtěch Hýbl

 POUŤ VE ZBOROVĚ 23/6 2002


Je to zvláštní, ale Zborov mám kousek a za celý rok jsem zde ješě
nebyl, přesto, že v Počenicích jsem byl hned týden na to a v Hradci
jsem také brzy po Antiochii přijel. Zde jsem se tedy zúčastnil pouti
k sv. Janu Křtiteli.

Bylo očividně vidět, že Antiošácké nadšení z místní mládeže celkem
rychle vyprchalo, neboť na mši svaté nebyl téměř nikdo, koho Antiochia podchytila a na odpoledním požehnání to též nebyla žádná sláva, ale místní křesťané se přece jen rozmnožují, což dosvědčoval i křest, který byl v den pouti při mši sv. udílen jednomu dítku.

Duchovně jsem měl možnost načerpat, ale bylo to všechno tak narychlo, že nejvíc, co mě zaujalo byla divadelní hra o sv. Barboře, kterou sehrála štítecká mládež před poutním požehnáním.

Ve středu sem i do Rychnova přijedou bohoslovci. Kéž to místní obec
prožije ke své obnově.


  ---aktuality zapsány dne 24/6 2002---

 ANTIOCHIA RYCHNOV 2002


Protože zde trávím mnoho chvil, provázela mě Antiochia téměř celé
prázdniny a měl jsem možnost sledovat její průběh zpovzdálí. Na každém turnusu jsem vždy někoho znal nebo spíše Antiošáci znali mě.

Turnus A pro mě nezačal moc slavně, neboť ještě než začal, vybouchla ve mně bomba. Viděl jsem však v jeho průběhu, že to přes mé obavy bylo dobré. Obsahovala sice jen jednoho muže a to bohoslovce, ale rozjela to naplno a skončila slavnostní diskotékou, která se prý trochu zvrhla, ale místní mládež byla podchycena.

Turnus B jsem navštěvoval jen velmi málo, ale cítil jsem v něm perfektní společenství, které opět udělalo mnoho práce. Jen mě nemile překvapil otec Pavel, když v den, kdy jsem přijel ráno nebyl ani na modlitbách a při snídani pospával. V tu chvíli mě napadlo, jak se stará a proč nedodržuje řád, který mu antiošáci tak trochu poskytují. Z okolních zpráv jsem se později dozvěděl, že se modliteb téměř neúčastnil. Měl jsem holt o jeho působení na Antiochii svou představu.

Turnus C jsem navštívil jen na jeho konci a panoval zde mírný chaos,
zvláště co pořádku se týče. Byl jsem však mile překvapen Pavlovou účastí na táboráku a ze slov antiošáků i z jeho činů jsem vnímal, že i
když se s antiošáky nemodlí, přece se o ně stará a jistě se modlí za
ně. Snad můj postoj změnila duchovní obnova jménem Antiochia v Polkovicích, ze které jsem přijel.

Po Antiochii se v nově vytvořené klubovně na faře schází místní mlá-
dež a doufám, že jim to mnoho přinese. O to, jaké bude mít Antiochia
ovoce rozhodne sám Pán.

 MALÁ ANTIOCHIA - HOŠTEJN 2002


14 dětí, 7 vedoucích a 2 kuchařky. To byl stav našeho tábora. Celý
rok jsem to připravoval, i jsem se modlil a v prvních dnech to vypadalo, že nadarmo. Nebylo to však tím, že by Pán nežehnal, ale tím, že jsem myslel více na sebe a své zájmy, než na zájmy dětí a trochu jsem podcenil program.

Protože však moji spoluvedoucí i kuchařky byli perfektní a protože
Bůh žehnal, vše se nakonec urovnalo a pak už to fungovalo skoro jako na jiných táborech.

Chtěl jsem udělat úplně jiný tábor, než ten loňský v Rychnově, ale
ukázalo se, že mnohé věci je třeba zachovat. Nakonec jsem upustil
od původního programu tábora a trochu jsme improvizovali.

Je pravda, že návštěv lékařů bylo také celkem dost a děti měli občas i trochu potíže fyzické. Nevím, čím to bylo, nevím, co tím Bůh sledoval, ale asi jsem nebyl v té správné kondici a mnoho jsem myslel na své potíže s otcem Pavlem a byl jsem přesvědčen, že tato akce je jedna z posledních, které s ním dělám.

A tak ten tábor nebyl tak dobrý, ale mnoho dobrého do něj vložil
Pán a nakonec všichni odjížděli s pocitem radosti. Pro mě je to
takové poučení, že pokud to dám Pánu, musím s ním i počítat a odložit vše, co mi brání vidět v blížním svého bratra. Když to připravuji a spoléhám na sebe, vždycky něco zklame a vždycky něco podcením.


  ---dopsáno dne 5/9 2002---

   Antiochia POLKOVICE 2002


Jako každá Antiochia, i tato byla originální. Opět jsem se přihlásil na turnus C, který byl tohoto roku posledním turnusem a s výslovným přáním, že nechci do Rychnova, což si myslím, že bylo dobré, ať si o tom říká kdo chce, co chce.

Protože tou dobou, kdy turnus začínal jsem končil tábor v Hoštejně a ještě jsem byl na hoštejnské pouti ke sv. Anně, zkrátila se doba, kterou jsem prožil na Antiochii o 4 dny a ještě o den dříve
končila, takže to byla Antiochia pro mě zatím nejkratší.

Zjistil jsem však, že v žádném případě není dobré jezdit na Antiochii takhle pozdě, neboť do společenství jsem tolik nezapadl, ale nebylo to tak markantní jako v Počenicích. Nemusel jsem zde dělat samotného vojáka v poli.

První den jsem se v obci seznamoval. Dětí na Antiochii mnoho nechodilo, ale bylo to tím, že povědčinou odjeli na prázdniny. Věřících v kostele mnoho nebylo, ve všední den jsme měli bohoslužby
pro sebe a jen vyjímečně přišli nějaké děti. O neděli jich bylo
něco přes desítku.

Hned třetí den Antiochie jsem si u jedné z babiček udělal věčnou
památku na Antiochii. Takže, když se podívám na ukazováček levé
ruky, vzpomenu si na Polkovice.

Jinak co se týče aktivit Antiochie, myslím si, že jich bylo mnoho. V rámci několika táboráků se provedlo pro místní děti a mládež několik bojových her, karneval v místním obecním domě, diskotéka,
kterou si zorganizovala místní mládež a byla natolik férová, že
přistoupili na všechny udělené podmínky a mnoho jsme hráli fotbal.

Oblíbenou činností našeho vedoucího a tím i celého turnusu byla
návštěva babiček. U těch jsem sice mnoho nebyl, ale myslím, že přispěla k větší cti a chvále Boží. Též rozlučku jsme měli velice pěknou, s kytarou po vesnici.

Co duchovní stránky se týče, byla též velmi bohatá. Jsem rád, že k
pravidelným modlitbám patřil růženec, ranní chvály, bohoslužba slova a katecheze a samozřejmě večerní kolečko a modlitba. Adoraci
jsme měli celkem 2x a to v pátek a při celé diskotéce. Též jsme se
scházeli při modlitbě Anděl Páně. Zvonění zde bylo automatické a
občas dělalo paseku.

Jsem rád, že jsem byl právě zde a věřím, že Bůh žehnal a že toto
dílo bude mít své pokračování a že se zakoření v srdcích mnoha
místních lidí.

 MALÁ ANTIOCHIA - JITRAVA 2002


Zde jsem přesvědčen, že jsme konali akci proti Boží vůli, neboť
množství potíží bylo veliké i s místní pastorační asistentkou, takže
to byl týden plný utrpení, i když, abych nekřivdil, první dva dny to
klapalo a potom už ani já ani Marek jsme nevydrželi některé "radosti",
které nám byly nachystány.

Tábor byl vskutku originální, neboť neměl jiné děti, než ty, pro které
jsme si přišli a postavili je před hotovou věc, že s námi prožijí týden a i ti se střídali skoro jako ponožky, takže na konci tábora jsme
neměli co vyhodnocovat a ač u táboráku byla má slova optimistická, byla v silném rozporu s tím, co jsem prožíval.

 SETKÁNÍ ANTIOCHIE - RYCHNOV 2002


Toto setkání proběhlo jako "Antiošácký Silvestr" a bylo úplně jiné,
než všechna antiošácká setkání, co jsem kdy prožil, i když jsem jako
tradičně nebyl na celém a to z důvodu, že jsem byl zaměstnán a měl jsem službu v práci.

Prožil jsem pouze sobotu, což byl vlastně ten nejdůležitější den. Ráno
byla duchovní obnova, k poledni mše svatá a odpoledne program pro místní děti a mládež.

Večer jsem pak prožil mši sv. v Mladějově a pak vlakem šup do práce na noční s pocitem dobře prožitého dne, ale zároveň se perfektně usínalo, neboť na toto setkání jsem též dojel po noční směně.

A jak to dopadlo s místní mládeží? V klubovně už se nesetkává a zdá se, že Antiochia se zde v ničem nepohla. Ale to je jen mé mínění, mnoho jiných to však vnímá jinak a i oni jistě mají pravdu. Třeba zapustili nějaké pevné kořeny, ale těžko říci.


  ---aktuality dopsány dne 3. ledna 2003---

 

 ANTIOCHIA SE VRACÍ (projekt Malé Antiochie, již se nepraktikuje) - COTKYTLE 2002


Podzimní prázdniny chtěl otec Pavel pro Třemešnou ve Slezku. Protože  však tamnější fara byla obsazena, spokojil se s farou v Cotkytli, kde mu to k jeho údivu dovolil otec Radek. Sehnal tým vedoucích, kteří se starali o místní děti a měli pro ně udělat program.

I když se sešli v sobotu, začali s místníma pracovat až v neděli a hned
večer jsem je navštívil a pokusil se obohatit program. Bylo až zázračné jak si místní oblíbili tuto skupinu na faře za jeden večer, neboť už v pondělí odjížděly holky a zůstal jsem tam jen já a Vašek, potom dojel i otec Pavel a otec Radek a bylo nás opět mnoho.

Protože v úterý jsem měl ranní, zavezl mě pak večer otec Pavel domů.
Myslím, že to po dlouhé době byla dobře prožitá akce s Malou Antiochií a že Bůh žehnal a posílil tuto zkleslou obec, ač o duchovních hodnotách jsme mluvili jen málo, ale snažili jsme se svědčit činy. Osobní modlitby však neskomíraly.

Boží požehnání bylo i v tom, že jsme s touto vesnicí prožili těžké
chvíle po vychřici, když nesvítila elektřina až pozděj večer.

 MIKULÁŠ - MALETÍN 2002


Co k tomu napsat? Ani jsem tam vlastně nebyl, jen jsem vyřídil několik
propagačních maličkostí a modlil jsem se za to. V době pouti jsem měl
službu v práci a počasí toho dne nebylo zrovna příjemné. Na programu  byla tentokráte jen bohoslužba slova a potom Mikuláš v kostele. Toto měl na starost jáhen Piotr, Petr a Lukáš. Tentokráte to bylo bez čertů a o to skromnější, že k mému překvapení se zúčastnilo jen 7 dětí. Bude ta pouť ještě příště?

 SILVESTR - COTKYTLE 2002/2003


Akce Tři chlapi v chalupě si myslím, že byla dobrá. Místní mládež nás
čekala u autobusu, kterým jsme dojeli, takže jsme se málem nestihli
ani vybalit. Pak to začalo - nákup, tři králové, hry a spánek. Druhý
den nás místní pozvali sáňkovat a my jsme měli pro ně od tří hodin
program. Nejkrásněji jsme prožili půlnoc a to sami na věži kostela za
modlitby "Anděl Páně."

Na Nový rok jsme se už jen sbalili a prožili společně mši svatou. Co
se týče modliteb ostatních, modlili jsme se krom uvedeného ještě u
jídla a ještě jsem se soukromně modlil růženec, takže na Boha jsme
nezapomněli a doufám, že Bůh jim i nám požehnal a že i skrze tuto akci
budou plody.  


  ---aktuality dopsány 12. února 2003---


 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio